Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji hezký podvečer. Svou podporou návrhu pana předsedy klubu ODS dali zejména poslanci z koalice najevo, že jim nevadí projednávání v takto nezvyklé a pokročilé době. Moje vůle to nebyla.

Bohužel dané téma týkající se církevních restitucí je značně složité a má mnoho vrstev. A tak mi snad odpustíte, když i já se k tomu vyjádřím trošku šířeji, než je u mne zvykem. Myslím si, že toto téma si to zaslouží. Abych vás nenudil, slibuji, že se pokusím na daný problém pohlédnout trošku z jiného úhlu, než takto činili jiní vážení kolegové, a snad se mi podaří některé kolegy přinutit aspoň k malému zamyšlení. Nechci tady zase opakovat již mnohokrát vyslovené argumenty o tom, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld. korun, že tento návrh s takto obrovskou částkou přichází v době, kdy nezaměstnanost trhá rekordy, v době, kdy stovky tisíc lidí jsou v evidenci nezaměstnaných, kdy další stovky tisíc lidí z této evidence vypadly a živoří na sociálních dávkách, že tento návrh přichází v době, kdy chybí prostředky na podporu vzdělávání, v době, kdy se propouští i policisté, protože stát nemá na jejich platy, že je to v době, kdy realizovaná a připravovaná různá vládní a sociální opatření postihují především střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty.

Nechci tady opakovat, že bylo velice nemoudré, aby do komise, která připravovala takto závažnou normu, nebyl přizván žádný reprezentant opozice a dokonce ani zástupce Asociace krajů České republiky, že nebylo realizováno ani jediné jednání mezi vládními stranami a opozicí na takto důležité téma, které vyžaduje obrovské výdaje ze státního rozpočtu a zatěžuje budoucí generace po velmi dlouhé období 30 let. Nechci tady opakovat. Většina rozumných lidí v této zemi vidí, že tento návrh je nespravedlivý. Není dostatečně promyšlený a není vůbec jasné, jaký objem majetku by měl být převeden. Na toto vše se tedy ptát nechci, protože tuším, že oči i uši některých zde přítomných jsou pravděpodobně zaslepené touhou po tomto velkém majetkovém převodu a žádnou pravdivou odpověď bych se pravděpodobně ani nedozvěděl. Naopak, sám jsem se snažil pochopit, zdali náhodou nemá alespoň v něčem předkladatel pravdu.

Protože je jedním z největších budoucích příjemců převáděných majetků a financí katolická církev, proto jsem navštívil několik katolických far a dlouze jsem diskutoval s některými církevními představiteli. Možná vás všechny překvapím, ale navštívil jsem je, protože jsem přesvědčen, že církve a náboženské společnosti mohou mít svou velice důležitou roli a mohou pomoci zlepšení nepěkného stavu naší společnosti, mohou mít důležitou pozitivní roli ve společnosti, ve které se stává postupně lež, přetvářka a sobectví základní normou, ve společnosti, kde se množí kriminalita, drogy a tak dále. Osobně bych si proto přál, aby vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi bylo už konečně dořešeno, a tím definitivně skončilo, aby byla provedena takzvaná restituční tečka.

Obávám se však, že předložený návrh zákona, který by byl přijat bez patřičné politické a společenské dohody, může naopak přinést těmto církvím a náboženským společnostem spíše více dalších problémů než užitku. Po prostudování předloženého návrhu mám totiž vážnou obavu o budoucí společenské postavení církví, zda naopak díky urputné snaze o získání majetku nedojde také ke ztrátě zbytku respektu a úcty. Obávám se, že získáním hmotných statků a peněz mohou církve na druhou stranu ztratit zbytek svých věřících a příznivců, například mezi léty 1991 až 2000 došlo k poklesu o 30 % těchto věřících a tento trend dále pokračuje.

Místo toho všeho, co již zde bylo jistě řečeno a co jsem naznačil v úvodu, bych to chtěl zkusit z jiné strany. Chtěl bych se prostřednictvím paní předsedající pana zpravodaje, který je podle svých slov věřícím křesťanem, nebo paní ministryně zeptat na několik otázek. Chtěl bych se zeptat na několik otázek lidí, kteří by měli být znalí věci, na pár otázek, ve kterých já laik nemám vůbec jasno. Na zodpovězení a hlavně upřímnosti těchto odpovědí záleží, jak budu hlasovat. Nedávno se ke mně totiž dostala kniha Tomáše z Celeny pod názvem První životopis Františka z Assisi, která mne velice inspirovala. Moje první otázka, kterou bych chtěl prostřednictvím paní předsedající panu zpravodaji a paní ministryni položit, je ta, zdali zná tohoto muže. Stačí mi kývnutí. Ano, děkuji. Výborně.

Pro bližší vysvětlení mi dovolte několik slov k tomuto velice zajímavému muži, který se narodil v městě Assisi v roce 1182 Petru Bernardonovi, bohatému obchodníkovi s látkami a jeho ženě Pice. Proč o tom mluvím? Zajímavý je především jeho inspirující vztah k majetku a církvi, ze kterého by si celá církev měla brát příklad. František z Assisi byl zakladatelem tří křesťanských řádů. Za prvé Řádu chudých sester sv. Kláry. Pro zajímavost jenom uvedu, že představitelkou tohoto řádu byla sv. Anežka česká. Za druhé Řádu takzvaných terciářů. Představitelem tohoto řádu pro zajímavost byl francouzský král Ludvík IX. A hlavně Řádu takzvaných malých bratří neboli františkánů. Jejich charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem, na kterém jsou tři uzly symbolizující tři řeholní sliby. Každá církev si vždy zakládala na symbolech, a tak má druhá otázka na předkladatele a pana zpravodaje je, zdali ví, co symbolizuje první uzel na tomto bílém provaze.

Pan zpravodaj asi neví, a tak mu to povím. Symbolizuje jejich hlavní ctnost, tj. chudobu. Druhý poslušnost a třetí čistotu. Tento muž se dle církevních pramenů ve snu setkal s Bohem, který k němu promluvil. Pod tímto dojmem zcela změnil svůj život a zřekl se svého majetku a začal žít životem chudého putujícího kazatele a hlásal zvěst smíření, pokoje a dobra. Tento muž byl velice inspirativní a dokázal svým příkladem přesvědčit mnoho svých následovníků, jako byl například Bernard z Quintavalle, který také všechen majetek prodal, rozdal chudým a nastoupil cestu větší dokonalosti tím, že vyměnil své bohatství za bohatství duchovní. Pro jistotu vám to zopakuji. Vyměnil své materiální bohatství za duchovní. Svým vzorem dokázal měnit i v té době problematickou církev. Příkladem toho je tzv. obrácení lakomého katolického kněze Silvestra, který se neváhal postavit do fronty, když obrácený Bernard rozdával svůj majetek.

Cituji: František se pousmál, když viděl, že i tento katolický kněz je uštknut jedem hada. Aby v něm tento zavrženíhodný žár ochladil, nasypal mu do rukou, aniž počítal, plno mincí. Mám podezření, že také většina nejvyšších představitelů katolické církve i dnešní vlády jsou zřejmě jako kněz Silvestr uštknuty jedem hada a jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Byl to příklad vnitřní svobody od majetku a peněz, které pro Františka z Assisi neměly žádnou hodnotu na rozdíl od dnešních církevních představitelů. Jinými slovy: svým postojem dal Silvestrovi a celé tehdejší církvi toužící hlavně po hmotných statcích, příklad pravé hierarchie hodnot a pomohl knězi Silvestrovi k tomu, aby začal uvažovat o pomíjivosti světa a bohatství. V příběhu Silvestrova obrácení se ukazuje, že Františkova cesta je řešením a vzorem pro všechny, kdo jsou sváděni touhou po majetku, moci a penězích. Tento muž na rozdíl od jiných pochopil moudrá slova o majetku a pokoře z kanonického evangelia svatého Matouše...

Devatenáctá kapitola, část 24, ve které Ježíš při setkání s bohatým mladíkem vyučuje o vztahu k majetku a následně promlouvá ke svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." Symbolické je, že František z Assisi se stigmaty na rukou zemřel na holé zemi v blízkosti kostelíka Panny Marie Andělské večer v sobotu 3. října 1226. Důkazem jeho výjimečnosti je to, že papež Řehoř IX. jej prohlásil za svatého již od dva roky později.

Jak jsme již v úvodu řekl, ve snaze o objektivní posouzení jsem při návštěvě několika katolických far slyšel od několika řadových kněží, že žádný majetek vlastně nechtějí, že je to zahubí, že se chtějí získat, rozvíjet a dál předávat bohatství duchovní a ne materiální.

A proto nyní má poslední - třetí a hlavní otázka pro paní ministryni a pana zpravodaje. Proč si hlavně nejvyšší představitelé katolické církve ruku v ruce s Ministerstvem kultury a celou vládou, v době kdy jsou realizována a připravována různá vládní asociální opatření, která postihují především střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty, neberou příklad z tohoto svého nejslavnějšího světce a místo toho se snaží jen získat majetek a peníze. Jsem přesvědčen, že by pak byla mnohem uvěřitelnější a přesvědčivější než nyní a neměla by problémy s neustálým úbytkem věřících. Pak bych do kostela na kázání začal chodit snad i já.

Jak jsem v úvodu svého vystoupení uvedl, dané téma je velice hluboké, a tak by si zasloužilo pečlivější projednání než v takto pokročilé době. Z tohoto důvodu navrhuji tento bod přerušit do 4. 10., kdy byl František kanonizován papežem Řehořem IX. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)