Hezké dopoledne. Nejdříve bych chtěl přivítat nové kolegy z ČSSD, kteří tady tento týden nebyli a v pátek si přinesli ty hezké cedulky. Možná mohli uplatňovat svoje návrhy k zákonům v průběhu druhého čtení. To evidentně neučinili, ale dobře, že jsou alespoň u toho okamžiku, kdy jsou třetí čtení, a že si nechali ty cedulky namnožit. Nejsou nijak překvapivé.

Síla hlasu pana kolegy Sobotky neznamená, že má pravdu. Poprvé mluvil nahlas, podruhé ještě hlasitěji. Tak zkusme nejprve korigovat jedno číslo - délka vlády pravice. V prvním vystoupení říkal šest let, v druhém říkal pět let. Dneska je 2. září, teď jsem se díval do počítače. Za dva dny to bude přesně pět let, co byla jmenována první vláda Mirka Topolánka. Ale mezi tím ještě vládla Fišerova vláda, protože se vám podařilo povalit během evropského předsednictví vládu. Takže reálně vláda pravice tady je necelé čtyři roky. Bohužel. Kdyby tady byla déle, byla by naše země v lepší situaci, než je. (Zleva zaznívá "chacha" a sílící potlesk.) Jsem rád, že s tím souhlasíte a že jste mi za to zatleskali. Aspoň v něčem se shodujeme. (Smích zprava.)

Slyším tady od předáků levice takovou tu oblíbenou větu "My taky chceme reformy, jenom jinak. My chceme spravedlivější reformy, které zaplatí někdo jiný.". Tak z čeho se dají zaplatit jakékoliv reformy, či jakýkoliv provoz, či výdaje státu? Jenom z peněz daňových poplatníků. Stát žádné svoje peníze nemá. Jsou to fyzické osoby, právnické osoby, spotřební daně. Ať navrhneme úsporu v jakékoliv oblasti výdajové, či jakoukoliv daňovou změnu, vy jste zásadově proti. Tomu rozumím. To znamená, vy chcete fixovat stávající stav.

Je pravda, že veřejný dluh se z 0,9 bilionu zvýší na 1,8, ale jenom díky tomu, že tu je pravice, jinak by byl mnohem vyšší, mnohem vyšší. Pan předseda Sobotka se tomu usmívá. Tak nechci tak úplně jmenovat, kdo byl ministrem financí se stomiliardovým dluhem v okamžiku šestiprocentního růstu HDP. Vy jste to už svými činy dokázali, jací jste hospodáři.