Podle ČSSD tyto znaky jasně vykazuje, a právě proto zmíněné projednávání u Ústavního soudu na sklonku minulého roku iniciovala. Zatím se však na Ústavním soudu neděje nic a Úřad práce tak postupuje podle zákona. Stávající pojetí veřejné služby v sobě nemá žádnou motivační složku, není tedy divu, že často dochází stran povinných osob k jejímu obcházení. Prostupnost zaměstnávání na principu veřejná služba – veřejně prospěšné práce – stálé zaměstnání, v praxi nefunguje a kdo tvrdí, že ano, je lhář. Ti, kteří veřejnou službu vykonávají, ji často chápou jako příkoří či šikanu právě proto, že za ní nedostanou žádnou protihodnotu.

A přitom veřejná služba do konce roku 2011 tak dobře fungovala, což mohou potvrdit zejména starostové a primátoři. Změna institutu veřejné služby sdílí bohužel osud celé Sociální reformy I, je nepřipravená a nemá mnoho smyslu. Nelogičnost stávajícího pojetí veřejné služby nachází svůj výraz na území měst a obcí, kde je nejčastěji vykonávána, a právě zde bylo nalezeno určité krizové řešení. Osoby vykonávající veřejnou službu nejsou motivované, a proto jim některé obce pomáhají tím, že jim za jejich práci dávají finanční příspěvek ve výši, který ještě garantuje podporu v nezaměstnanosti či sociální dávky.

Tato praxe zní krásně a je hodna podpory, avšak vyvinula se živelně jako reakce na stávající pojetí zákona a nemá v něm oporu. Obce dobrovolně motivují osoby vykonávající veřejnou podporu a v konečném důsledku tak nahrazují činnost státu v oblasti zaměstnanosti. Je to náhoda? Nikoliv, jde o úmysl. Resort práce a sociálních věcí zcela rezignoval na svou funkci v oblasti politiky zaměstnanosti a nepřímo tlačí na ostatní subjekty veřejné správy, aby tuto činnost vykonávaly. Jsme tak svědky praxe v posledních letech zcela obvyklé, valit své problémy na obce. To přeci není fér! Ale co je s touto vládou fér?

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.