Na počátku - tedy na veřejnosti známém počátku - všech vnitřních problémů státního zastupitelství, které zatím vyústily v rozklad pražského vrchního zastupitelství a stálé konečné neodvolávání jeho vedoucího Vlastimila Rampuly, bylo trestní stíhání Hámida bin Abdala Sáního, člena několikasetčlenného katarského panovnického rodu, z roku 2005.

Katarský princ, jak se tu uctivě Sánímu říká, žil léta v Praze, kde ho soudce vzal do vazby v roce 2004 jako obviněného z pohlavního zneužívání. Za soulože s dívkami mladšími 15 let jim dával dárky a peníze. Pak dostal 30 měsíců nepodmíněně, což bylo podle mne příliš mírné. Ve věci byli činní dva soudci - z Obvodního soudu Praha 2 Monika Křikavová a Petr Stutzig z Městského soudu v Praze.

Málem kvůli tomu padla před volbami v roce 2006 koaliční vláda. Pavel Němec, ministr spravedlnosti, hrozil, že jeho Unie svobody z křehké koalice (jen 101 poslanců ve Sněmovně) odejde, neodvolá-li vláda z funkce nejvyšší státní zástupkyně Marii Benešovou. Premiér Jiří Paroubek podlehl jeho nátlaku a nechal tuto prostořekou, ale statečnou a práva dbající ženu odvolat. Byl to i začátek Paroubkova politického konce.

Byl to i počátek stále trvající aféry nezákonné ochrany před stíháním vicepremiéra Jiřího Čunka z roku 2007. Tuto ochranu jistili Pavel Kučera, místopředseda Nejvyššího soudu, nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, dále stále ještě i bývalý ministr Pavel Němec, tehdy už advokát, žijící ze zakázek Úřadu vlády a ministerstva, a nakonec i ministryně spravedlnosti, vlády Jana Fischera Daniela Kovářová ve spolupráci se spolkem Šalamoun.

Benešová musela z funkce odejít, neboť nesouhlasila s předáním trestní věci Sáního do Kataru. Byly za propuštěním bohatého Katařana z vazby peníze, jak uváděla média? Ministerstvo předalo trestní věc Sáního do Kataru na základě posudku proděkana plzeňské právnické fakulty a ústřední osoby pozdějšího skandálu kolem ní Milana Kindla.

V Kataru ale Sáního nikdy nestíhali, což i česká média věděla předem. Kindl stále zastupuje ČR jako arbitr ve sporu s Diag Human. Jeho účast v katarské věci vyšla najevo v roce 2009. Posudek prý psali jiní lidé. Ti to ale popřeli.

I na základě Kindlova posudku rozhodoval Nejvyšší soud o stížnosti Kovářové pro porušení zákona. Chtěla, aby NS potvrdil oprávněnost Němcova předání věci Sáního do Kataru. Neuspěla, byť jedna strana letitých sporů dnes tvrdí, že NS dal zapravdu Němcovi. NS se ale jen šalamounsky vyslovil, že zákon lze vyložit dvěma způsoby, a že i ten Němcův je možný.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil ale už v Topolánkově vládě na jaře 2008 prosadil návrh na změnu zákona, který parlament přijal. Ještě dříve, než se tak rozhodl, Ústavní soud návrh poslanců na jeho změnu zbaběle neřešil. Podle dnešního zákona ministr sám už trestní věc předat nesmí.

Stále v duchu ochrany justičních spolčení tří věcí - Sáního, Čunka a plzeňského rychlostudia - prověřuje nyní státní zástupce z Prahy 7 Křikavovou a Stutziga, zda se stíháním Sáního nedopustili trestného činu. V přetrvávající atmosféře „státního zametačství" si tak vykládá pokyn nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana prověřit katarskou věc. Ten totiž nařídil kontrolu skončené věci.
Zemanovi však jde spíše o možnou korupci a o stížnost pro porušení zákona ministra Němce z roku 2006. Zástupce z Prahy 7 nahrává Rampulovi a váhavým postojům ministra Jiřího Pospíšila.

Aféry kolem katarského prince, Čunka a plzeňského turbostudia jsou spojeny, a nelze je už zcela rozmotat. Přeju ale Pavlu Zemanovi, aby z toho vyšel se ctí. Velká většina státních zástupců se totiž v těch věcech postavila na stranu právního státu.

Více:
Nejdřív Čunek. A teď se vrací i případ katarského prince

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE