Mezi vrcholnými sociálními demokraty působí rozčarování fakt, že jednání o vládě se zvrhla v podstatě jen na „boj o koryta“. Diskuse o tom, co bude vláda dělat, a co se z programu podaří prosadit pro lidi, zcela nahradily úvahy o tom, jak do vlády dostat poslance Evropského parlamentu Miroslava Pocheho (ČSSD). Podle jednoho z místopředsedů strany, který si nepřál zveřejnit své jméno, by strana nyní měla řešit především návrh státního rozpočtu na příští rok. Nyní se na meziresortní úrovni odehrává důležitá část přípravy rozpočtu, který bude vláda na podzim předkládát ke schválení do Sněmovny. „Pokud se nepodaří dohodnout dost peněz pro ministerstva, která budou spravovat soc. dem. ministři, což se rozhoduje nyní, kdy se jedná o velikosti přídělu do kapitol, tak jdeme do vlády úplně zbytečně. Bez peněz se nám tam nepodaří nic prosadit,“ konstatoval místopředseda ČSSD. 

Jenže místo diskuse o projektech, které by měly být z rozpočtu v roce 2019 financovány, se ve vedení strany diskutuje o europoslanci Pochem. Už samotná jeho nominace budí odpor nejen u prezidenta republiky, který prohlásil, že jej ministrem zahraničních věcí nejmenuje, ale i u opozičně smluvních komunistů.

Předseda ČSSD Jan Hamáček se zřejmě Miroslavu Pochemu cítí velmi zavázán za pomoc při zvolení do čela strany. Bez hlasů pražských delegátů, které mu dodal Poche, by Hamáček v druhém kole volby neporazil Jihočecha Jiřího Zimolu, který jej na počet hlasů v první kole volby předstihl. „Takže na předsednictvu a politickém grémiu se furt řeší, jak toho Pocheho do vlády dostat. Hamáček pod vlivem pražských právníků přichází s dost obskurními taktikami. Nejnovějším nápadem je požadavek, aby strana přinutila premiéra Andreje Babiše (ANO) podat na prezidenta republiky kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, pokud Pocheho nejmenuje ministrem,“ prozradil další z členů vedení strany, který si rovněž nepřál uvést své jméno.

Sami poslanci tento nápad považují za „křeč“. Ústava v článku 87 odst. 1 písm. k) stanoví, že Ústavní soud rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Z čistě právního hlediska by se tedy předseda vlády jako ústavní orgán mohl na Ústavní soud obrátit se žádostí, aby Ústavní soud rozhodl, jestli je prezident republiky povinen jmenovat kandidáta, kterého mu na ministra navrhne. Problém je ovšem ve vynutitelnosti rozhodnutí. „I kdyby Ústavní soud rozhodl, že prezident musí jmenovat ministrem toho, koho mu premiér navrhl, tak je otázka, kdo by prezidenta přinutil jmenovací akt provést. To si snad myslí, že by na něj poslali exekutora, aby mu násilím vedl ruku po papíře při podpisu jmenovacího dekretu?“ smál se poslanec ČSSD při vysvětlování problému. Dodal, že takového exekutora by do Hradu stejně ani nepustila Hradní stráž.