Co říkáte na výsledky senátních voleb? Je to opět vzkaz pro vládní strany?

Ono kuriózně v podstatě senátní volby tak trochu překvapují v tom, že jsou relativně přes kopírák, jak před dvěma roky, před čtyřmi, před šesti… Jinými slovy, ukazuje se, že tam opravdu chodí lidé, kteří se více zajímají o politiku, vybírají si spíše osobnostně. Když to porovnáme s tou situací před týdnem, kdy to bylo takové zemětřesení, bylo to do značné míry referendum spíše nespokojenosti s vládou a jejím politickým stylem, tak teď se dá říci, že to tak trochu bylo spíš hlasování o místním předákovi, o místní osobnosti.

ANO posílilo. Může to vnímat jako úspěch, ale nebylo to dramatické. Druhá věc je, že oproti době, kdy ANO úplně pohořelo, tak přece jen teď těch osm senátorů z druhého kola, a ještě vlastně ty první úspěšné v prvním kolem může vnímat určitě jako úspěch. Protože ten senátorský klub výrazně posílí. Ale obecně se ukazuje a potvrzuje se trend, který je tady dlouhodoběji, že Senát začíná být komorou komunálních politiků, místních osobností. Protože jestli je někdo vítězem, tak vedle hnutí ANO bezesporu starostové myšleno opravdu jako profese, myšleno jako místní kandidáti. A pak takovým tím individuálním vítězem je, protože samozřejmě pro něj je to velká psychologická vzpruha, Robert Šlachta. Přece jen pro Přísahu je to příležitost poprvé vstoupit do parlamentní politiky a promlouvat do legislativy celostátní. A mimochodem, když jsme měli možnost sledovat teď ty kampaně posledního týdne, tak mám dojem, že se rozhodně nerýsuje, jak někdy je vnímáno a prezentováno, rovnítko Přísaha s ANO. Mám dojem, že naopak tím, jak ANO hodně investovalo do porážky Roberta Šlachty v senátních volbách, že naopak ty nůžky mezi Přísahou a ANO se rozevřely.

Když se vrátíme ke krajským volbám, ale vlastně částečně ještě i k těm senátním, tak co podle Vás voliči vzkázali vládním stranám? Co by si z toho měly vládní strany vzít?

No bezesporu to, že by měly nasadit významně jiný politický styl. Nejen komunikaci, ale i úplně jiné priority. Že lidé jsou naštvaní, a to i ti angažovaní voliči, kteří pravidelně se o politiku zajímají. Že se mnohem více spoléhají na místní osobnosti. A takové ty místní ombudsmany, chtělo by se říci. Prostě opravdu komunální politiky, nebo prostě osobnosti spjaté s obvodem. A že mají velmi vysoké výhrady ke stávajícímu stylu, tématům a prioritám vládní koalice. Takže pokárání to je. Ale tady je to mnohem pestřejší, protože opravdu lidé si vybírali místní osobnost a relativně neřešili, jestli je za Starosty, za ANO, jestli je nezávislým kandidátem, nebo je v uvozovkách na kandidátce stran pětikoalice. Ale šlo jim opravdu o ten místní příběh, o tu provázanost s regionem.

Takže i toto vlastně přispělo k tak velké výhře Martina Kuby v krajských volbách na jihu Čech?

Bezesporu. A hlavně také to, jak řešil témata, jak je přenášel v praxi. Jak byl v průběžném kontaktu s Jihočechy. Prostě myslím si, že ten příběh se opakuje na linii místní osobnosti, řešení přednostně místních témat, viditelnost, kontakt s tím obvodem. To si myslím, že je ten vítězný recept.