„Afghánští lékaři kosí s noži v rukou Němce.“ Vyoral už počítá body pro Okamuru

14.02.2025 19:10 | Rozhovor

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Jednání prezidenta Trumpa s Vladimirem Putinem začala. A u českých podporovatelů Ukrajiny nastalo pohoršení a zděšení, protože Trump boří jejich konvence. „Zamindrákovaní lidé s pocitem méněcennosti z řad politiků, novinářů, umělců, ale i běžných občanů si neumějí a nedokážou přiznat, že jsme, včetně nich, jen figurkami na šachovnici,“ říká k tomu komentátor Tomáš Vyoral. Vyjádřil se také k utraceným 50 milionům korun na Foltýnově odboru strategické komunikace.

„Afghánští lékaři kosí s noži v rukou Němce.“ Vyoral už počítá body pro Okamuru
Foto: Archiv Tomáše Vyorala
Popisek: Komentátor Tomáš Vyoral

Ministr obrany USA Pete Hegseth uvedl, že snažit se u Ukrajiny dosáhnout hranic z roku 2014 je nereálné. Okamžitě se objevila spousta stížností, že to je jako nový Mnichov, že hází Ukrajinu přes palubu a podobně. Kdyby ale USA skutečně hodily Ukrajinu přes palubu, neřekl by to ministr jasně? Ve stylu „stahujeme se, dělejte si s Ukrajinou, co chcete“?

Možná by to bylo v nějakém podobném smyslu, jak říkáte. Současný stav spíše napovídá tomu, že si současné americké vedení počíná uvědomovat jistou bezvýchodnost situace pro sebe samé. Jakkoliv se na základě dosavadního průběhu oné do značné míry podivné zástupné války, kterou za USA a Velkou Británii vede Ukrajina, a na kterou kromě Ukrajinců nejvíce doplácí Evropa, já domnívám, že tento letitý, v zásadě patový válečný stav byl cílený. Ať už z důvodu omezování svobod, drancování kapes občanů či zdrojů států a psychologické přípravy občanů na něco dalšího. Ostatně obdobně jako tomu bylo i za experimentální a řízené Hry na covid, který jak se zčistajasna prý u netopýrků objevil, tak zřejmě s netopýrky zmizel. I proto si myslím, že na mír či na mírový mezičas si ještě chvíli počkáme. A rovněž kromě rozdělení Ukrajiny, které nám zatracovaným bylo zřejmé prakticky od počátku konfliktu, se musí vyřešit podobně jako po druhé světové válce rozdělení sfér vlivu, což je vyšší dívčí.

Ještě větší haló způsobil Donald Trump, který oznámil, že si telefonoval s Putinem. A když se ho zeptali, zda je Ukrajina rovnocenným členem vyjednávání, řekl, že to je „zajímavá otázka“. Asi si dokážete představit reakci místních. Každopádně, nevyloučila se Ukrajina z jednání sama, když si Zelenskyj sám odsouhlasil zákon, že s Putinem se jednat nesmí?

Anketa

Který z vybraných českých europoslanců nejlépe hájí české národní zájmy?

hlasovalo: 16352 lidí
Nicméně má to několik aspektů, tak jako vždy všechno. Zelenskyj jako Gréta 2.0 co do protežovanosti, mediální pozornosti, kvikotu, vyhrožování a vydírání se částečně vyloučil sám. Ovšem i kdyby se nevyloučil, stejně by tohoto tragikomika v zelené mikině nebrali představitelé velmocí vážně. Anglosasům posloužil jako užitečný idiot proti Rusku – mimochodem obdobný scénář jako za druhé světové války s jistým rakouským umělcem prosazeným do čela Německa – a ti zřejmě nabývají dojmu, že na víc už nemá a že víc z něj už nevyždímají, takže očividně ho pomalu, ale jistě ho odsouvají na vedlejší kolej – tak aby si toho příliš nevšimli polodementní mediální a politické děvečky hlavního proudu. Než ho definitivně odklidí. Ať už obrazně, nebo doslova. Dohoda o rozdělení Ukrajiny, jakýchkoliv jiných zemí či rozdělení vlivu bude ustanovena velmocemi – a těmi, kdo jsou ve stínu za nimi – bez ohledu na ony dotčené země.

Obecně, není všechen ten povyk proto, protože Trump odpírá evropským příznivcům západu iluzi důležitosti, kterou dlouho měli, ale která byla jen fíkovým listem jejich vlastní neschopnosti?

To sám naznačuji výše, takže samozřejmě ano. Zamindrákovaní lidé s pocitem méněcennosti z řad politiků, novinářů, umělců, ale i běžných občanů si neumějí a nedokážou přiznat, že jsme, včetně nich, jen figurkami na šachovnici. A z dalšího pošramocení jimi přeceňovaných vlastních eg a z nepochopení alespoň jakés takés reality – bez ohledu na jejich absolutní bezvýznamnost – pak plyne onen povyk.

Okamura byl Poslaneckou sněmovnou vydán ke stíhání. Pro jeho vydání hlasovala např. Markéta Pekarová Adamová se slovy, že „před zákonem si máme být všichni rovni“ a „žádný politik by se neměl zbaběle schovávat za poslaneckou imunitu“. Jsou si podle vás před zákonem všichni rovni?

Samozřejmě, že ano. Jen s dodatkem slov klasika George Orwella: „někteří jsou si rovnější“. Prefabrikované fráze typu výše zmíněné jsou jen proklamacemi a divadlem pro nás plebs. Stačí se podívat prakticky na jakoukoliv větší kauzu, do níž je zapletena podnikatelská či politická smetánka, stačí se podívat na nakládání se státními prostředky – tedy majetkem všech občanů či prostředky z kapes občanů – během koronafašismu či nynější ukrofilní psychózy. Myslím, že tam všude můžeme nalézt asi tolik rovnosti jako v páteři soudruhů PePa Stosedmičky, „svině“ Foltýna nebo vrchního signalisty Fialy. Každopádně, nechť Okamuru vydají a nechť se hájí. Vzhledem k opět množícím se případům afghánských či jiných lékařů, jaderných fyziků, žen a dětí prchajících před válkou, kteří samou vděčností s noži či volanty v rukou kosí místní obyvatelstvo u našich německých sousedů, pak může ono vydání a mediální pozornost přinést Okamurovi před volbami politické body. Což ale Pekarové a Adamové, byť jsou na to dvě, a dvě je víc než jedna, zřejmě nedocvakne.

Díky poslankyni Mádlové víme, že Foltýnův odbor strategické komunikace utratil za rok 2024 50 milionů korun. Zaregistroval jste nějakou činnost od tohoto odboru, která by ospravedlňovala sumu 50 milionů?

Kromě příznivé mediální pozornosti, kdy nás občany z televizních obrazovek, tisku a on-line prostoru soudruh Foltýn nazývá sviněmi, ani ne. Zřejmě tento strategický komunikační odbor pojímá odborníky na slovo vzaté, pracující zejména v tichosti a utajení, kteří si zasluhují vysoké odměny za svou pravověrnou prorežimní činnost. Obdobně jako v případě kvazi expertů z oddělení zpravodajství, publicistiky a propagandy v protičeské České televizi a rozhlase. Je to smutné, ale v každém totalitním zřízení jsou často nejlépe oceněni ti nejzbytečnější. Příslibem nad touto věčnou nespravedlností pro všechny slušné lidi budiž, že skutečné štěstí, vnitřní bohatství, lásku a přátelství si za peníze a moc koupit nelze.

Jak se stavíte k tomu, že bývalý europoslanec TOP 09 Jiří Pospíšil bude mít „dítě na objednávku“?

Jako konzervativní člověk s hlavou na krku. Bohužel tahle pokřivená doba, kterou samozřejmě křivíme my lidé, nikoliv doba sama, nabádá a podněcuje občany – a zejména mladé, jak jinak – v tom, že mohou úplně všechno a na všechno mají bezpodmínečný nárok. Především pak samozvaní vyvolení. Pro samé vymanění se z této dekadentní reality je třeba, abychom si uvědomili, že tak to není. Každý zkrátka nemůže mít všechno. Každý z nás může dělat a mít jen to, na co reálně má. A nemyslím finanční stránku věci, ale třeba fyzické a psychické předpoklady, a tak podobně. Jakkoliv je Pospíšilova objednávka možná dle zákonů košer, tak z hlediska morálky jde dle mého o nepřípustný obchod s dětmi. Samozřejmě chápu a respektuji to, že Pospíšil touží po potomkovi a třeba bude dobrým tátou, mámou, nebo čím vlastně bude. Ale pro mě jsou určité hranice, za které by se člověk z hlediska fungování přírody a dobrých mravů neměl stavět. Jakkoliv mu to tedy zřejmě zákony dovolují.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Karel Šebesta

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

Rozdělování financí v EU

I z evropských peněz se totiž platí organizace, která pomáhá teroristům ukrývat izraelská rukojmí.... To tvrdíte vy. Jestli to je nebo není pravda nevím, ale jsem přesvědčen, že EU dost často plýtvá našimi penězi a podporuje různé pochybné neziskovky, organizace apod. Zajímalo kdo a jak přesně rozh...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Diskuse obsahuje 70 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Život ve lži? Jana Bobošíková nejen o cenzuře, školství a české suverenitě

20:17 Život ve lži? Jana Bobošíková nejen o cenzuře, školství a české suverenitě

Je svoboda v České republice skutečná, nebo žijeme jen v iluzi? Jana Bobošíková ve svém ostrém rozho…