Pane profesore, ve svých textech upozorňujete na to, že se česká společnost posouvá k „režimu založenému na lži a zastrašování“. Když se na to podíváme v širším kontextu, kdo tento vývoj konkrétně vytváří nebo podporuje – a jak se projevuje v každodenní veřejné debatě?

„Potřeba totality“ se ukazuje nejen u nás, ale po celém světě. Možná, že základem je příklon k humanismu, který přišel s biblickým Novým zákonem, jejž moderní doba zdeformovala. Falešné chápání humanity vedlo k agresivitě menšin, akcentování zbytečností a mylnému způsobu výchovy. Rád bych kacířsky prohlásil, že děti se musí trestat, aby si uvědomily, že jsou limitovány, ale nesmí se týrat. Úloha učitele ztratila svoji váhu, Bůh ztratil sílu. Úcta a pokora vymizely ze slovníků.

Každý režim v naší zemi po roce 2000 obsahoval větší či menší totalitní náznaky. Vždy si někdo nárokuje právo na pravdu. Politika se změnila ve snůšku klevet a útoků. Diskuze ztratila svůj smysl. Politici potřebují podporu davu a tak hledají způsoby, jak jej zmanipulovat, ale to již jsme krůček od totality.

Když jsem v roce 1968 přijel do Spojených států (kde jsem pak dva roky bydlel), měl jsem pocit, že Američané žijí v jakési dobrovolné totalitě.

S tím souvisí i Vaše poznámka, že si část společnosti „osobuje právo na pravdu“. Kdo dnes podle Vás vlastně určuje hranice toho „správného“ názoru – a co už se říkat nesmí?