Ve středu jste definitivně vyhrál soud o vaše propuštění z Ústavu mezinárodních vztahů. Vnímáte to jako dostatečné zadostiučinění?

Ano, mám radost a zadostiučinění to nepochybně je. Hlavně jsou pro mě důležité reakce lidí, které dostávám. Je vidět, že tato kauza je pro spoustu lidí důležitá a dává jim naději, že když se páchá tento typ nespravedlnosti ve snaze někoho umlčet, má smysl se bránit. Tento moment považuji za hrozně důležitý. Lidé vidí, že se Fialově pětikoalici nepodařilo úplně zničit právní stát a existují mechanismy, kde se lze ubránit. Jeden pán mi napsal, že to považuje i za svoje vítězství, protože je to vítězství spravedlnosti. Jsou to velmi emocionální reakce, které mě velmi těší a ukazují, jak ta kauza byla důležitá nejenom pro mě.

Co to pro vás nyní bude znamenat prakticky? Vrátíte se do Ústavu mezinárodních vztahů k práci?

Očekávám, že mě ústav kontaktuje a seznámí mě se svojí představou o mém pracovním zapojení. Když jsem opět jejich zaměstnancem, je na zaměstnavateli, aby podal návrh, jak by podmínky měly vypadat, a podle toho se budu rozhodovat. Do doby, než od nich dostanu nějaký návrh, nemohu ani o ničem spekulovat. Nevím, jak současné vedení ústavu uvažuje, protože je jiné proti tomu, které mě vyhodilo.

Po vyhraném soudu jste ve středu řekl, že máte z výsledku radost i proto, že to dává naději lidem, kteří čelí nebo mohou čelit podobnému problému. Bylo zde něco srovnatelného s vaším případem?

Je zde spousta lidí, kteří se nechají zastrašit. Například v akademické sféře je běžné, že si lidé dávají obrovský pozor na to, co řeknou před kolegy a před studenty, protože se nechtějí dostávat do problémů. Pak tu máme několik kauz lidí, kteří o své postavení přišli z důvodů projevu názorů. Například děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík, který čelí odvolání ze své funkce. Všichni si také pamatujeme případ nešťastné paní učitelky Bednářové, která vedla diskusi se studenty o Ukrajině, byla vyhozena a nemůže najít zaměstnání. Dokonce byla trestně stíhaná.