Tak jste kritizován za to, že prý podezíráte náčelníka generálního štábu Řehku z toho, že chystá mobilizaci. On prý nic takového neřekl. A vy přitom už předem hlásíte, že mu svoje děti nedáte. Co k tomu říci?

Pokud vím, náčelník generálního štábu zcela jasně řekl, že v případě konfliktu NATO s Ruskem, bude naše země aktivním účastníkem tohoto konfliktu od první minuty. Také ve svém projevu řekl, že válku vyhrávají lidé, nikoliv zbraně, a současný personální model naší armády je podle něj neudržitelný. Dále řekl, že se máme poučit z odhodlání Ukrajinců, jak válčit proti silnějšímu nepříteli a neměli bychom se jen spoléhat na spojence.

Také jsem si pamatoval jednu ukrajinskou raketu, která v Polsku zničila valník s obilím a zabila dva nevinné lidi. A velmi zřetelně jsem si pamatoval, jak na to reagovala naše kriegsministryně i další političtí představitelé. Pak jsem se dozvěděl, že Poláci věděli, odkud ta raketa byla a přesto tvrdili, že je spolehlivě z Ruska... pak se ale lekli vlastní odvahy a pro jistotu čekali na prezidenta USA, aby v té třetí světové válce nezůstali proti Rusku bez Velkého bratra.

Tyto dvě události jsem si propojil a ke svému zděšení jsem zjistil, že naši vládní představitelé by do té války klidně šli, i kdyby věděli, že začala pod falešnou záminkou. Dále jsem si uvědomil, že Ukrajinci nebojují proti silnějšímu nepříteli jen pomocí vyspělé techniky a dobře vycvičených profesionálů, ale také mobilizováním mladých kluků, ze kterých je pak ten nejlacinější frontový materiál. I řekl jsem si, že ten nový personální model naší armády by mohl vypadat podobně, když se máme z ukrajinského odhodlání poučit, no ne?

A tak jsem jim svým článkem rovnou předem zahlásil, že jim pro takovou válku svoje děti nedám. Můj článek měl velký ohlas. Tak velký, že mi ho Facebook smazal, protože prý porušoval jejich pravidla komunity, ačkoliv v článku nebylo žádné sprosté slovo, naopak hemžilo se to tam výrazy táta a máma.

Náš vrchní cenzor Jan Cemper na moje lži okamžitě upozornil, zveřejnil bez dovolení moji fotografii i adresu a samozřejmě to myslel dobře... není možné, aby si kdejaký Vidlák otevíral hubu na vrchnost, obzvlášť, když se tu demokraticky a evropsky hodnotně připravujeme na velkou vojnu s Rusem... ale dopadlo to jako vždycky. Nikdy jsem neměl takový nápor čtenářů. Budu muset panu Cemperovi poslat lahev mého portského. Bohužel neznám jeho adresu... Žádný z mých kolegů dezolátů a mírových štváčů jaksi nemá potřebu mu narušovat soukromí. Lahev tedy vypijeme s kamarády na jeho počest.