Hlavním tématem konce letošního roku je cena potravin. Jak se jako člen zemědělského výboru europarlamentu díváte na zásadní otázku roku: Zdražily nám potraviny naši domácí výrobci, nebo zahraniční supermarkety?

Odpověď je jednoduchá. Ceny potravin zdražili ti, kteří prosadili Green Deal, a ti, kteří prosadili sankce proti Ruské federaci ve formě zákazu dovozu energetických surovin. Jsou to titíž idioti. Ceny energií se promítají do všeho a vedou k inflaci, zvláště když vláda není schopná adekvátně reagovat. Že je to možné, ukazují příklady z jiných zemí. Pro zemědělské podniky proto rostou všechny vstupy, elektrická energie, pohonné hmoty, hnojiva, osiva, krmiva, chemické ochranné látky, ceny vody, ceny práce, nájmy, pojištění, prostě všechno.

Zemědělci i potravináři to chtějí přežít. Výkupní ceny ovládají maloobchodní řetězce, prodejní ceny rostou s vysokými obchodními přirážkami. Takže na začátku celého řetězu příčin a následků jsou idioti prosazující Green Deal a ti, kteří chtěli porazit Putina, ale skolil nás jejich bumerang.

Do cen energií se nám od ledna definitivně promítne evropská politika Green Dealu, která má ambice v horizontu několika desetiletí zcela přeformátovat naše životy. Premiér Fiala ještě před nástupem do funkce tvrdil, že Green Deal máme vnímat jako „příležitost“. Co nám z této příležitosti zbylo?

Politika Green Dealu se do cen promítá už nějakou dobu. V zemědělství to jsou vedle emisních povolenek omezení, která se plně promítnou v následujících měsících, jako omezení hnojení, užívání pesticidů a dalších ochranných látek, prosazování „neadekvátní pohody zvířat", která sice život zvířatům příliš nezlepší, ale prodraží produkci, dále povinnost nechat část pozemků ladem, celkové zvýšit podíl ekozemědělství, které sice skoro nic neprodukuje, navíc o bioprodukty neroste dostatečně zájem, naráží na nutnou prioritu ceny pro většinového spotřebitele.

Ano, existuje ambice změnit dietní zvyklosti, máme prý jíst „rostlinnější a méně upravenou“ stravu, méně masa, protože jeho produkce je náročná na energie, lidskou práci, spotřebu vody, a v neposlední řad jsou zvířata „cítící bytosti“. Prostě máme se změnit z všežravců na býložravce. Náš zažívací systém na to není připraven a odporuje to tradici.

Ideologie Green Deal se znemožní sama, ale dříve než k tomu dojde, napáchá obrovské škody nejen zemědělcům a potravinářům, ale všem občanům. V čele škůdců stojí zelení Piráti, za nimi „socialisté“, „levice“, „progresivní“ liberálové a část „lidovců“. V případě ČR nese vláda odpovědnost „spolu“. Těžko se zatím můžeme bránit, když jsme v menšině a nařízení EU jsou závazná a směrnice jsme povinni implementovat.

Vláda Petra Fialy se potýká s nízkou mírou důvěry, která dosahuje úrovně vlády Petra Nečase. Jak ji podle vás nadále poznamenají „reformní“ kroky, naplánované od prvního ledna?

Prostě bude hůř. Lidé ale nejsou ve své většině dost blbí, aby nadále věřili slibům Petra Fialy. Pokles důvěry vládě bude pokračovat a zřejmě se dále prohloubí inflace. Tu je ale třeba počítat kumulativně za více let. Zažili jsme doby nízkého růstu a stagnace, ale snížení životní úrovně v takové míře nepamatujeme desítky let. Nejvíc jsou postiženi chudí občané, v jejichž spotřebním koši dominují náklady bydlení, energie a potraviny.

Zastánci vlády a dokonce i někteří koaliční politici odmítají kritiku vládních opatření a tvrdí, že lidé mají peněz dost, když „rabují“ obchody před Vánocemi a létají na zahraniční dovolené. Co říci na tento způsob „analýzy“ ekonomického stavu země?

Ano, lidé ještě nechcípají hlady, ještě si drze nakupují dárky pro své blízké. Zahraniční dovolené jsou často na dluh a stále víc lidí si nemůže dovolit zvýšené náklady o dovolené. Zdá se, že to koaliční politiky a zastánce vlády nemrzí. O rabování bych zatím nemluvil, ale pokud vláda situaci dále zhorší, dojde i na skutečné rabování, které u nás nemá tradici a zatím ho známe jen z videí ze zdivočelého Západu.

Premiér Fiala tvrdí, že vláda razí „hodnotovou politiku“, provádí „správné věci“ a nedělá „populistické kroky“. Ministr vnitra opakovaně hovoří o tom, že v politice je to jako ve třídě, kde předtím učil. Jak důvěryhodná je podle vás pro veřejnost tato ambice vlády coby vychovatele národa, který ví nejlépe, co je dezinformace a co je nebezpečí liberální demokracie?

Jestli jsou kroky vlády opravdu „správné“, pak je šíření bídy zřejmě skutečným cílem. V čí prospěch tedy vláda jedná, koho zastupuje? Kdo seje vítr, sklízí bouři. Občané začínají uvažovat o trestní odpovědnosti členů vlády. Tady končí legrace. Lidé budou chtít vidět škůdce za mřížemi. Kontext vývoje v Evropské unii to může umožnit.