„Jasně, přesně takhle to bylo.“ Vidlák tuší křivárnu. U Pavla a Jurečky a 95 tisíc Kč

Jana Maláčová byla zvolena předsedkyní SOCDEM. Vy jste se smál, že už během sjezdu, ale i po něm měli všichni plnou pusu koalice STAČILO!, respektive spolupráce s ní. Máte pravdu. Ale jakožto exponent STAČILO! mi zcela otevřeně řekněte: Že ona Kateřina Konečná byla k možnosti společné kandidátky po zvolení Maláčové taková chladná? Co jste zaznamenal v KSČM za náladu? Taky chlad?

Víte, oni se tam v SOCDEM tváří, jako by byli nějaká bohatá nevěsta, o kterou každý stojí. Že se Kateřina Konečná může přetrhnout, jen aby splnila všechny sociálně demokratické podmínky a nemůže se dočkat dne, kdy s Maláčovou podepíše koaliční dohodu...

Jenže ono je to trochu jinak. STAČILO! je podstatně silnější než SOCDEM a má za sebou dvoje úspěšné volby. Kateřina Konečná ví, co chce a ví, jak toho dosáhne. O dnešních krocích přemýšlela už před rokem. Doba, kdy Miloš Zeman považoval voliče KSČM za takové „zdivočelé sociální demokraty“, je dávno pryč.

Jestli dojde na nějakou spolupráci, bude to podle představ Kateřiny Konečné, nikoliv podle představ Jany Maláčové a myslím, že takhle daleko ještě v sociální demokracii nedošli a tuto realitu si ještě nepřipouštějí.

Ona je tu jedna taková dost vachrlatá věc. Koalice dvou stran musí předložit 8 %. A Maláčová řekla, že na kandidátkách KSČM (což by mohla být „ochcávka“ těch 8 %) SOCDEM kandidovat nebude. Takže co z toho vychází?

Vychází mi z toho, že SOCDEM zůstane mimo Poslaneckou sněmovnu i po dalších volbách... (smích). Ale dejme tomu čas. Už víme, co chce paní Maláčová, víme, čeho se bojí všichni pravdoláskařští novináři, ale ještě nevíme, jak to má vymyšlené Kateřina Konečná. Já nebudu dělat účet bez hostinského a počkám si na ten den, kdy Kateřina svolá tiskovku a řekne, jak to celé vlastně bude.

Osobně si ale nemyslím, že by, kromě Andreje Babiše, byl někdo v situaci, aby si mohl dovolit skládat vícečetné koalice a riskovat vyšší práh pro vstup do poslanecké sněmovny. To už si nemůže dovolit ani SPOLU.

Fotogalerie: - Kulhánek za Bartoše

Premiér Petr Fiala uvedl do funkce nového ministra...

Vy jste za sociální demokracii seděl v zastupitelstvu, určitě do té strany máte vhled. Ostatně u vás na jižní Moravě vyhrávala volby. Co jsou ti zbylí normální sociální demokraté? Jsou to konzervativní „socani“ zemanovského typu, nebo „petříčkovci a dienstbierovci“? Zůstali již jen ti nejvěrnější, protože koryta jaksi už došla.

Anketa

Jakou měsíční apanáž by měla dostávat manželka prezidenta České republiky?

97%

hlasovalo: 6918 lidí

Tady vás musím opravit. Nikdy jsem za SOCDEM v žádném zastupitelstvu neseděl. Jen jsem se u nás v Miroslavi nechal na kandidátku dopsat do počtu na nevolitelné místo, protože místní straníci jsou moji přátelé a scházíme se i z jiných důvodů, než jen kvůli politice.

U nás na venkově najdete ty klasické „socany“ starého střihu. Zaměstnanci, traktoristé, drobní podnikatelé, učitelé. Prostě lidé práce. Ti mají rozhodně blíž k Maláčové než k Petříčkovi.

Mě na tom spíš fascinuje, že sociální demokracie se za posledních deset let dostala z pětadvacetiprocentních preferencí na faktickou nulu; začalo to ve chvíli, kdy se za Sobotky prosadili tihle Dienstbieři či Pocheové a pořád to progresivistům nedochází. Teď prý zakládají nějaké Progresívní Česko. Prý to bude třetí cesta... Pro ty, kteří nechtějí ani vládu ani opozici. Zkratka té strany by mohla být „PROČ“ s otazníkem na konci. Protože přesně tuto otázku si budou klást, až zase neuspějí.

Vy nad tím určitě přemýšlíte: Jak byste od sebe odlišil voliče ANO, STAČILO!, SPD a třeba Motoristů? Určitě se nebudete koukat do sociologických analýz, mě zajímá váš selský „vidlácký“ rozum.

Voliči ANO, STAČILO! a SPD jsou v podstatě jedna skupina. Jsou to bývalí voliči Zemanovy ČSSD a KSČM. Všichni chtějí víceméně totéž. Chtějí bezplatné zdravotnictví, chtějí jistotu důchodu, chtějí bezpečné ulice a bezplatné vysoké školství. Jsou ochotni platit daně, chtějí za ně dostat kvalitní služby a dívají se nevraživě na korporace, které si s finančákem vytírají Síkel a také na ty, kteří si ze sociálních dávek udělali byznys anebo si na nich založili život. Chtějí žít v České republice, nikoliv v evropském superstátu a jako správní konzervativci vědí, že líp už bylo.

Liší se jen mírou své frustrace a radikalismu. Voliči ANO ještě věří, že to chce jen lepšího manažera, voliči STAČILO! si myslí, že to chce hlubší systémové změny a voliči SPD by nejraději všem politikům „dali do držky“.

Motoristé jsou trochu něco jiného. Ti spíš sbírají u starých pravičáků než starých levičáků. Oni jsou strana selfmademanů a kdysi úspěšných podnikatelů... Strana těch, kteří teď zvolna krachují ve prospěch korporací. Strana pražské hospody.

95 tisíc Kč měsíčně pro manželku Petra Pavla... Veliké téma. Mě napadá: Což tomu Jurečkovi, který návrh předložil, nedošlo už v momentě, kdy to tam zanášel, že to lidi naštve, pobouří a poškodí to i tu samotnou Evu Pavlovou?

Jo, oni teď říkají, že za to může Jurečka. Že pan prezident nežádal o náhradu, ale o přesunutí části své náhrady na manželku... Jasně, všichni tomu věříme, přesně takhle to bylo. Jak jsme si mohli myslet něco jiného? Jak nám mohla přijít na mysl nějaká křivárna, že? Akorát z toho Jurečka vyjde jako ještě větší blbec, který nepochopil přání svého prezidenta. Vlastně Marianovi přeju, aby příští týden uspěl a znovu se stal předsedou lidovců. Nikoho lepšího si tam nemůžeme přát. Já si myslel, že budeme svědky souboje dvou silných osobností – Čunka a Grolicha. Místo toho to vypadá, že to bude souboj dvou nýmandů – Jurečky a Výborného.

Je měsíc do voleb ve Spojených státech. Nejhorší, čeho se kandidáti na prezidenta USA bojí, je tzv. „říjnové překvapení“. To je politologický termín, v podstatě. Nějaký „game-changer“, na který se už blbě reaguje. Když se na to tak díváte, co by to mohlo být?

Řekněme si na začátku jeden fakt. Prezidenta USA nevolí ani tak občané, jako spíš jednotlivé státy. Americký systém v tomto ohledu zvýhodňuje ty menší státy před většími, jinak by si nějaké Wyomingy ani neškrtly. Proto může vyhrát kandidát, který získal méně hlasů, ale více volitelů, tedy více států. Navíc, Amerika má poměrně velkou setrvačnost a ve většině států je předem dáno, kdo tam vyhraje. V Texasu nikdy nevyhraje demokrat a v Kalifornii nikdy nevyhraje republikán. Proto o prezidentovi rozhodne asi sedm států, kde je výsledek nejistý. Zpravidla jsou to státy, kde je poměr mezi liberálními městy a konzervativním venkovem velmi vyrovnaný. Kdo zvítězí, to nakonec rozhodnou voliči (nebo volební podvody) v nějakém Wisconsinu nebo Pensylvánii.

V takové situaci stačí málo. Stačí, aby Ukrajina udělala nějaký úspěšný útok nebo Rusové dobyli nějaké důležité město. Stačí, aby Írán udělal jaderný test, Izrael zaútočil na Libanon, aby stoupla cena ropy nebo klesly akcie amerických firem. Případně, aby se našel nějaký studentík, co vystřílí školu. Dokonce stačí, aby na Středozápadě v den voleb zapršelo. Proto si netroufám na žádnou předpověď, kdo vyhraje.

Ale myslím si, že americká společnost je před výbuchem a nejsem si jistý, jestli se voliči poraženého kandidáta s výsledkem smíří. Běžně můžeme slyšet, že pokud vyhraje Kamala Harrisová, jsou to poslední volby, nebo pokud vyhraje Trump, zavede USA do pekla... Už minule volby neskončily bez násilí. Trumpovi příznivci vpadli do Kapitolu a byly za to dost tvrdé tresty. Tentokrát na Trumpa už dvakrát stříleli. Za těchto okolností bych si na klidný průběh voleb a ještě hladší předání moci nevsadil.

Co je tedy už bez překvapení jsou rostoucí ceny potravin v České republice. Zvyšují se tržby v maloobchodu, ale ne v oblasti potravin. Ekonomové čekají zdražování koncem roku. Takže termínu „Fialova drahota“ se asi premiér Fiala nezbaví?

To má Fiala z toho, jaké má kamarády. Třeba Tomáše Prouzu. Ať ceny komodit stoupají, nebo klesají, řetězce zdražují. Stejně tak zdražují zpracovatelé, protože mají drahé energie. Na to ostatní nemusím být žádný věštec a zopakuji to, co říkám už dva roky. Jestliže hytlermarket koupí kuře za sedmdesát a prodá ho za sto dvacet, tak situaci nevyřeší, že zpracovatel o dvě koruny zlevní.

Prostor pro zlevnění je především tam – na pultech obchodů. Je mi celkem jedno, jestli se to bude řešit pravicově, že na český trh pustíme víc konkurence, třeba z Polska. Nebo jestli to bude řešení levicové po vzoru Francie, kdy stát bude do těch nehorázných marží natvrdo zasahovat pomocí zákonů. Na obě řešení totiž potřebujete stát, který je silnější než Tomáš Prouza, a to u nás prostě neplatí. Možná po volbách...

Sociálními sítěmi obchází obrázek rohlíku s porovnáním jeho ingrediencí v roce 1989 a pak 2019. Já nevím, k těmto nářkům, že za bolševika byly kvalitnější potraviny, jsem odměřený. Byly, nebo nebyly? Nejen ten rohlík...

Za přechozího režimu byly především jiné technologie. Takřka všechny potraviny se vyráběly jinak než dnes. Zpravidla v menším. Bylo víc pekáren, víc mlékáren, víc jatek, víc mlýnů, pivovarů i cukrovarů. Za bolševika byly především pevné normy, nebo chcete-li, recepty. Stejné věci se vyráběly stejně. Dneska to tak není, výrobci mnohem víc čarují s potravinářskou chemií a vymýšlejí, jak vyrobit salám levněji, ale aby ho lidé pořád kupovali.

Kdysi byl v pekárně pekař, který opravdu musel rozumět mouce i kvašení, sledoval vlhkost vzduchu i tlak a podle toho namíchal těsto pro rohlíky. A taky dneska se to řeší požadavkem, že mouka musí mít každý den dokonale stejné vlastnosti, čehož se dosahuje různými „aditivy“. Ale pekař nemusí umět nic. Může to být Mongol a stačí, když stiskne správné tlačítko.

Kdysi byly rohlíky dělány lidmi. Dneska jsou dělány stroji. Tenkrát byla potravinářská chemie drahá, dneska je levná. Tenkrát se lidskou prací spíš plýtvalo, dneska se jí šetří. Tyto rozdíly dělají rozdíly i v rohlíku.