„Je mi Honzy Hrušínského líto.“ Hrál ve filmech, odešel z ODS, podniká a o Fialovi si myslí své

Pane Čado, vy podnikáte, v dětství jste stihl být známým dětským hercem. Co vás přimělo zapojit se do politiky?

Do politiky mě nahnala nesnesitelnost a iracionalita naší současné vlády a obecně tzv. kolektivního Západu. Byl jsem dlouhodobým pasivním členem ODS. Základní myšlenky mi konvenovaly, jelikož jsem vždy podnikal. Nikdy jsem nespoléhal na zaměstnavatele či stát. Snažil jsem se uživit rodinu, sebe a své koníčky. Je v tom i jistá sobeckost, protože mám problém s uznáváním předkládaných autorit. Ať v zaměstnání či v politice. S vedením ODS jsem začal mít problémy s nástupem Mirka Topolánka a jeho kšeftováním. Měl moc velké „koule“. Můj postoj k vedení ODS se zhoršil s účinkováním Petra Nečase. Ten neměl téměř žádné. Pak nastoupil Petr Fiala jako „spása“ ODS. Do ODS vstoupil na konci roku 2013 a hned v lednu 2014 se stal jejím předsedou. OK. Když nebyl nikdo jiný… Jeho kandidátskou řeč na sněmu ODS z té doby bych ještě dnes podepsal. Ale to, co se s ním stalo v následujících letech, jsem nepochopil. Někdy kolem roku 2017 jsem se s Fialou chytil přes e-mail ohledně jeho vystupování ve věcech jako novičok a aféra Skripal a dále jeho fakty nepodložené reakce na výbuchy ve Vrběticích. Tehdy jsem zjistil, že nemá smysl se s Fialou bavit. O čemkoli. Jako členové ODS jsme doufali, že posílí ta část ODS kolem Václava Klause juniora a strana se vrátí k původním, jak se nyní mainstreamově říká, hodnotám. Ne, to se však nestalo. Klause z ODS vyhodili. A tak jsme se rozhodli v základní organizaci ODS naší obce, že tuto buňku zrušíme, ukončíme demonstrativně členství a budeme o tom veřejnost informovat. Samozřejmě že hned z nás Kupka, nynější ministr dopravy, udělal rusofily. I když to s Ruskem tehdy nemělo vůbec nic společného.

Šli jsme s naší podporou za Václavem Klausem juniorem a byli jsme u založení Trikolory. Trikolora byla naší nadějí, že budou pokračovat a rozvíjet se myšlenky původní ODS, ať s tím má kdokoli nějaký problém. Ale náhlý, nečekaný a nevysvětlený odchod Václava Klause z Trikolory nás dokonale zaskočil. Personální půtky ve vedení Trikolory a následný sněm v roce 2021 u mě rozhodly o tom, že se přidám a podpořím Jindřicha Rajchla, který se na tomto sněmu vzdal kandidatury na předsedu. Jindra mě přijal jako jednoho ze zakládajících členů strany PRO – Právo Respekt Odbornost. Časem jsem se stal předsedou PRO ve Středočeském kraji. Zde se zcela ztotožňuji s Jindrovým (toto zdůrazňuji) pojetím a myšlenkami PRO. Nejsme pro EU, chceme jít Orbánovou cestou k získání zpět suverenity ČR, silném omezení migrace, za zrušení Green Dealu, nové příležitosti pro Čechy, podpora výstavby bydlení pro mladé atd. Program PRO není rozsáhlý, ale je potřebný. Jenom jej prosadit.

Mám tři děti. Nejstarší dcera Tereza má už delší dobu vlastní život a věnuje se profesionálně péči o lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Dělá záslužnou práci. Syn Josef je v posledním ročníku magisterského studia na Fakultě elektrotechnické ČVUT a dcera Marie je ve druhém ročníku na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Oba mají své partnery a mají velký problém s tím, kde budou bydlet, až založí rodiny. Podpora mladých a jejich bydlení je nulová. I když budou mít skvělé vzdělání a snad i dobrou práci, současné náklady na živobytí v naší republice začínají být neúnosné, či dokonce nesplnitelné.

Mimochodem, při práci na filmu „Můj brácha má prima bráchu“ jste spolupracoval s Janem Hrušínským. Ten nyní stojí na, řekněme, druhé straně politické barikády. Co soudíte o jeho dnešních postojích?

Anketa

Zvládá Česká republika současné povodně?

Zvládá

Nezvládá

92%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 5510 lidí

Je mi Honzy líto. Chápu, že mít na krku tlupu herců a umělců je náročné, a to zejména finančně, ale i psychicky. Na té jeho psychice se to asi silně projevilo. Stále spoléhat a doufat, že se mi povede získat finanční dotaci na provoz divadla, a splnit nároky herců, musí být vyčerpávající. Je smutné, že si divadla na sebe nevydělají a musejí škemrat. A pro to škemrání musíte být zadobře s vládní a místní věrchuškou. A Honza se snaží. Sice je to smutné, ale asi nutné. Obávám se, že tomu, co říká a píše, i věří. Ale doufám, že jsou i taková divadla, co se sama uživí. A ta mají můj maximální respekt. Moc rád chodím do divadel. Ale stále více mám osobní problém s herci a režiséry, kteří cítí intenzivní nutnost se lísat k současnému režimu, a jejich veřejné projevy podpory Fialově destruktivní vládě jsou mi z duše odporné. A tak si už musím vybírat taková představení a divadla, kde s tím nemusím mít problém. Mé oblíbené divadlo Járy Cimrmana veřejnou aktivitou Zdeňka Svěráka a spoluprací s Ondřejem Vetchým pro mě je už neakceptovatelné. Já vím. Je to iracionální. Ale lidské. Kdo podporuje války, nemůže hrát v mých oblíbených a mnohdy protiválečných komediích. Mám problém s režisérem Hřebejkem, s Dejvickým divadlem a podobnými. Fakt mi vadí, když jdu po schodech do Divadla v Dlouhé a do hlavy mě bouchne ukrajinská vlajka. Umění by mělo být angažované, ale také protiválečné. Nemohou řvát „ať žije válka“ jako v Bílé nemoci Karla Čapka.

Proč je vlastně podle vás česká společnost tak rozdělená, že si lidé nadávají do kolaborantů, ruských filcek, fašistů, sluníčkářů, libtardů apod.? Jak se to stalo?

Bohužel je to čím dál silnější. Rozdělená společnost je i odrazem situace v angloamerickém světě. Nenormální fenomény jako LGBTQ+ (a dále), MeToo, Hate Free, Green Deal, gender progresivismus, multikulturalismus, válečná propaganda a válečné štvaní. To vše přispívá k rozpolcení společnosti. Lidé, kteří tomuto nepropadli a zachovali si zdravý rozum, hledají nějaké východisko, aby se nezbláznili. Vznikají sociální sebezáchovné bubliny, kde se lidé navzájem podporují v tom, že nejsou se svými myšlenkami a názory sami. A tlak na marginalizaci takových skupin roste. Plukovník Foltýn, strategický komunikátor vlády, takové lidi nazývá sviněmi a chce budovat mezi tou „jejich“ správnou společností a těmi tzv. dezoláty (jak vtipné nové slovo pro Orwela) hluboké příkopy. A snad někdy i koncentráky. Kdo nejde s námi, jde proti nám – hláška Klementa Gottwalda se masově aplikuje na naši společnost. V červnu 1989 jsem podepsal Několik vět. A měl jsem s tím u tehdejšího zaměstnavatele problém. Ten, kdo mi dal toto prohlášení podepsat, byl policejní provokatér a práskač. Ale nikdy jsem si to nevyčítal. Tehdejší politickou sebranku jsem nesnášel. A tu současnou nesnáším snad ještě více. Ale čas léčí. Snad se jí zbavíme a věci vezdejší se začnou ubírat normálním směrem.

Vy jste se už během studií odborně zabýval fotovoltaikou. Koalice SPD, Trikolora a PRO je proti Green Dealu, jehož částí je právě i ta „čistá energie“. Jak tento rozpor vysvětlit?

Ano. Jeví se to jako rozpor. Během mých studií na Fakultě elektrotechnické ČVUT jsme v rámci ČVUT chtěli realizovat projekt postavení sluneční plachetnice, na francouzské Arianne vynést na oběžnou dráhu, urychlit tlakem slunečního větru a praštit s ní o Měsíc. Tehdy to byla fantasmagorie, a i v současné době by to byla čirá fantazie. A tak z toho sešlo. Já jsem se přitom zavázal, že budu vyvíjet energetické zdroje pro tuto plachetnici. A fotovoltaické články u nás nebyly. Snad pouze tak nějaké vykuchat z kalkulačky. A protože jsem studoval na katedře elektrotechnologie, po konzultaci s doc. Bendou, nyní profesorem tamtéž, jsem se vrhl na teoretické základy fotovoltaiky. Vytvořil jsem fyzikální model a na počítači ZX Spectrum jsem prováděl matematické simulace a optimalizace navržených polovodičových struktur. A poté jsem se pokusil navržené fotovoltaické články i vyrobit a vyrobil. Tehdy jsme měli ještě polovodičový průmysl na docela slušné úrovni. Zejména výkonové polovodiče. A tak jsem za flašku vína dělal na vyhozených křemíkových substrátech z Tesly Rožnov všechny potřebné technologické postupy v ČKD polovodiče, kde jsem byl v oddělení vývoje na brigádě. Iontové implantace mi pomohli dělat ve Výzkumném ústavu A. S. Popova v Praze. Nic z toho už neexistuje. Měření a elektronovou mikroskopii jsem dělal na katedře. Vyhrával jsem s tím studentské vědecké soutěže a taky to byl základ mé diplomové práce. Vyblbnul jsem se s tím dost. Sehnat tehdy odbornou literaturu nebylo jednoduché. Po dokončení studia jsem musel do praxe, abych uživil rodinu. Na snění nebyl čas. A tak k výrobě fotovoltaických článků nedošlo, ačkoli jsem dostal několik nabídek od zemědělských družstev. Ale polovodičová výroba není jako složit pécéčko, i když i to jsem za socialismu dělal. K fotovoltaice jsem se vrátil až kolem roku 2009. To už nabývalo nových rozměrů. Začal jsem se věnovat tenkovrstvým technologiím, které se slibně rozvíjely v evropském a americkém polovodičovém průmyslu. Snažil jsem se i přes tehdejší nízkou účinnost tyto technologie prosazovat, a to zejména v takzvané BIPV (Building Integrated Photovoltaics – fotovoltaika integrovaná do budov). Tento trend směřoval k fotovoltaice jako integrální architektonická a energetická součást budov a urbanistiky. Dokonce jsem od švýcarské společnosti Swiss Mettalbau AG dostal jejich světovou cenu za nejhezčí fotovoltaický projekt na budově. Shodou okolností na mém ocelovém rodinném domku :-). Ale tyto tenkovrstvé technologie byly zničeny a vytlačeny levnou čínskou výrobou křemíkových modulů. Nikdy jsem se nesnažil podporovat fotovoltaická pole na zemědělských půdách. Chytrá energetika se mi zdála jako smysluplná. Ale vždy jako energetický doplněk ke stávajícím stabilním jaderným a uhelným, resp. plynovým elektrárnám.

Nikdy by mě nenapadlo, že si Evropa podřízne svoji výrobní kapacitu zrušením těchto elementárních energetických zdrojů. Jako námořní jachtař jsem se při závodech na Baltu několikrát vyhýbal obrovským polím větrných elektráren v moři. A při cestě k Baltu jsem sledoval obrovské množství větrníků kolem Lipska. Když zafouká, tak tyto nárazové energetické vlny jdou přes náš energetický rozvodný systém do průmyslového Bavorska. A ČEPS to musí uregulovat. Je to drahé a náročné. Musíme investovat obrovské množství peněz do rekonstrukce přenosových sítí a jejich řízení. Protože to Němci potřebují. Musíme prodávat naši levně vyrobenou elektřinu přes Lipskou energetickou burzu, protože to Němci potřebují. Musíme přestat odebírat levný plyn pro závěrné elektrárny z Ruska, protože nám chtějí Američané prodávat svůj drahý plyn z Německa. A jak řekl ministr průmyslu Síkela, když budeme mít plynu málo, Němci solidárně omezí svou průmyslovou výrobu, aby Češi doma nemrzli. Bavím se, ale i pláču. Kam jsme dali rozum? Celý německý průmyslový, ale i náš úspěch byl postaven na levných energiích a dostupných materiálech z Východu. Teď se klíčový průmysl z Německa i od nás stěhuje do USA, Číny anebo prostě končí a krachuje. Naše hutě metalurgické i sklářské, keramická výroba, energeticky či materiálově náročnější výroba mají utrum. Z nejprůmyslovější země Evropy se stává trpaslík. Po VW přijde omezování největšího našeho zaměstnavatele – mladoboleslavské Škodovky. Kde tohle skončí? Díky přijatému balíčku „Fit for 55“, kdy Fialova vláda během jejího předsednictví odsouhlasila snížení počtu a kšeftování s emisními povolenkami, utlumí produkci uhelné elektrárny už v letech 2026–2027. Tyto nyní produkují cca 40 % elektrické energie. Kde vezmeme energii místo této? Z nestabilní fotovoltaiky či větru? Hrozí nám celoplošný blackout. Není to otázkou, „jestli, ale kdy“. Už teď probíhají různé blackouty v Německu a Evropě. A pracně se daří tyto úseky izolovat a znovu synchronizovat. Až padne celá energetická síť na několik dnů či týdnů, poznáme opravdové peklo. Když přestanou vyrábět uhelné elektrárny, zrušíme uhelné doly. Čím bude topit těch cca 150 000 domácností, které nyní za evropské dotace přezbrojují na „ekologické a udržitelné“ lokální topné zdroje? Státem preferovaná a protežovaná tepelná čerpadla byla znevýhodněna ERÚ v regulovaných poplatcích za nákup elektřiny. Řada firem, které se na výrobu tepelných čerpadel v uplynulém boomu vrhly, nyní omezuje výrobu či krachuje. Nemáme jasnou energetickou koncepci, kde budeme elektrickou energii v blízké budoucnosti brát. Pačesova energetická doktrína už neplatí a jinou nemáme. Jak řekla Markéta Pekarová Adamová, elektřinu si koupíme na zahraničních trzích. Ale kde se tam vezme, když ze současných exportérů elektrické energie se stanou importéři? A dostavba jaderných elektráren bude trvat minimálně dvacet let.

Úspěšně podnikáte ve specifickém medicínském oboru. Podnikatelé nicméně častokrát favorizují současnou vládní koalici. Překáží v této zemi něco podnikání?

Spolu s manželkou, psycholožkou a zdravotnicí, se věnujeme měření a tréninku tzv. srdeční koherence. Srdeční koherence je stavem, při kterém dochází k souladu mezi srdcem, mozkem a autonomním nervovým systémem, a tím dochází k pozitivním změnám na úrovni mentální, emoční, hormonální a fyzické. Ve stavu srdeční koherence dochází k relaxaci a revitalizaci lidského organismu. V koherentním stavu dosahujeme trvalé aktivizace pozitivních pocitů a navracíme se k pozitivnímu přístupu k životu. Dodáváme a školíme v oblasti přístrojů a technik pro dosahování srdeční koherence. Pomáhá mi to, abych v současné době přežil v duševním zdraví. Moje manželka je certifikovaný ájurvédský praktik vzdělávaný v USA, Indii a Rusku. Dovážíme z Indie pro Evropu certifikované ájurvédské synergické bylinné přípravky. A k tomu se občas věnuji fotovoltaice u zejména rodinných projektů, které jsou zajímavé.

Podporu této vlády u některých podnikatelů nechápu. Fialova vláda zdražuje energie, levné materiálové vstupy dělá nedostupnými, zvyšuje daně, komplikuje byrokratické požadavky, posiluje represivní státní aparát. Ale mám pocit, že podnikatelům to postupně dochází. Podívejte se na pivovarníka Stanislava Bernarda a podobné. Už jsou na naší straně. Je to i v podnikání – buď já, nebo oni. Tato vláda ničemu nepomohla. Kromě ukrajinského režimu. Budeme platit už 100 miliard úroků ročně ze státních dluhů. Podnikání potřebuje právní a ekonomickou stabilitu. A tu rozhodně nemáme. Cena a dostupnost energií, vysoké odvody za zaměstnance, zaměstnávání levných cizinců, migrace, politická a genderová, prosazovaná firemní politika, bankovnictví v zahraničních rukou, nedostupnost úvěrů díky bankovnímu progresivismu, vysoká úroková míra… Je toho málo?

Máme teď krajské volby. Co Středočeský kraj nyní potřebuje? Hejtmanka Pecková tvrdí, že se úspěšně rozvíjí. Co je třeba dělat jinak?

Středočeský kraj a zejména okresy Praha-východ a Praha-západ jsou takovými servisními středisky Prahy. V Praze se už nedá sehnat rozumné bydlení. Lidé se stěhují za bydlením do Středočeského kraje. Ale pracují v Praze. A to není dobré. Zlepšení dopravního spojení s Prahou je nutností. Ať dokončením dálnice D3, zlepšením železničních spojů. Zajistit obnovu všech vlakových spojů, které současné vedení kraje (převážně za hnutí STAN v koalici s ODS a Piráty) nechalo zrušit. Vrátit důstojnější dopravu do regionů včetně přepravy jízdních kol a většího počtu kočárků. Obnovit železniční vozidlový park za komfortnější a rychlejší, dodržovat jízdní řády. Zjednodušit tarifní systém PID, plný různých nesystémových rozdílů mezi vlaky a autobusy, aby se konečně stal plnohodnotným integrovaným systémem včetně návazností autobusů na vlaky. Řešit dodavatelské vztahy Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, cenu, rychlost a kvalitu opravy vozovek.

Podpořit lokální sítě výroby a maloobchodního prodeje potravin jako Rabbit či Adélka a nespoléhat se na mezinárodní řetězce, které levně nakupují a draze prodávají nekvalitní potraviny.

Máme rok do parlamentních voleb. O čem by během toho roku měli občané přemýšlet?

Přemýšlet, jak přežijeme do konce volebního období vlády. Jak premiér Fiala splnil volební hesla SPOLU?

Vyberu je některá z nich:

Zdravé veřejné finance – státní dluh se za vlády Petra Fialy (2021–2025) zvedl minimálně o 875 miliard Kč.

Chytrá doprava – výstavba a dokončování dálniční sítě je tristní, D52 (Brno do Rakouska), D7, D11 (Náchod – Polsko), dálnice D3 (Praha – Tábor – Rakousko), D6 (Karlovy Vary – Praha)?

Stabilní energetika – tu má řešit Green Deal?

Udržitelný rozvoj zemědělství – poslechněte si Zdeňka Jandejska, bývalého šéfa Agrární komory a šéfa Rabbit, jak na tom jsme v soběstačnosti v zemědělství a potravinářství

Dostupné bydlení – za vlády Petra Fialy je bydlení nejdražší a nejnedostupnější. Rekordní inflace, drahé hypotéky, nedostupnost úvěrů pro developery, digitalizace stavebního řízení, drahé nájemné bydlení, zvyšování nemorální daně z nemovitostí.

Podpora rodin a sociální politika – zásadní snížení zákonné valorizace důchodů, omezování sociální podpory lidem s omezenou pracovní schopností, vysoké sociální dávky nepřizpůsobivým a imigrantům.

Vstřícné zdravotnictví – rušení ordinací, nedostatek lékařů a zubařů, prodlužování termínu operací, nedostupnost monitorovacích pracovišť.

Vzdělaná a kulturní společnost – MeToo, politická korektnost HateFree, propaganda, gender. Však už jsem to rozebral. Stav školství. Politické neziskovky ve školách. Nepoužitelná struktura vysokých škol a získaného vzdělání pro praxi.

Sport a aktivní život – politická propaganda, LGBTQ+ ve sportu, gender atd.

Reforma státu a práva – dvojkolejnost soudních rozhodnutí, nedostupnost práva.

Zahraniční, evropská a bezpečnostní politika – nikdy jsme nebyli ve větším nebezpečí než v období vlády Petra Fialy. Nemáme zahraniční ani evropskou politiku. Jenom politiku USA a EU. Těm ministr zahraničních věcí Lipavský a vláda podřizují vše. Většina přijímaných zákonů pochází z kuchyně Evropské komise. Green Deal, Fit for 55, zákazy spalovacích motorů, přechod energetiky na „udržitelnou“, boj proti klimatickým změnám…

Každý z těchto programových bodů je na vlastní článek. V roce 2021 tyto programové body dávaly smysl a dávají smysl i nyní. Ale srovnejte s reálnou politikou vlády Petra Fialy. Nic nedodržel. Nic nesplnil. A když náhodou něco chtěl udělat, tak to dopadlo jako vždycky. A jak by řekl Petr Fiala: A tak je to správné!