Nejdříve se zeptám na současné maximálně vyostřené napětí na Blízkém východě. Američané raketovým útokem v Bagdádu zabili elitního íránského generála Kásima Sulejmáního. Jak tento čin hodnotíte?

Za zločin to má i Karel Schwarzenberg. Může to marxista vidět v růžovějších barvách?

Při útoku zahynuli i příslušníci iráckých ozbrojených sil. Jak pak mohou naši vojáci cvičit tamní ozbrojené síly?

Česká armáda nemá ve válkách, vedených v cizím zájmu, co pohledávat. Od samého počátku, a ne až teď, kdy se Sulejmáního úkladná vražda může vymstít i nám všem. Účastí v trestných výpravách, které po mezinárodním právu velkopansky dupou, si koledujeme o pomstu, již většinou odnesou bezbranní civilisté. Oč víc se utrácí za ministrování v křížových výpravách, tím děravější je obranyschopnost našeho území. Tak chatrná, jako dnes, nebyla ještě nikdy. Zodpovědná politická garnitura by naše vojáky stáhla z Iráku i všech ostatních zemí, kde nemají co dělat. A do žádné války mimo naše území by je už jaktěživ neposlala. Tolik státnické moudrosti a odvahy se u nás však zatím nerodí.

Útok Íránce sjednotil a v příštích volbách se dá čekat vítězství radikálních protiamerických sil. Strategicko taktický smysl útoku ze strany Američanů mi uniká. Vy ho vidíte?

Která z agresí, slibujících nadílku demokracie i spoustu jiných dobrot, dosáhla deklarovaných cílů? Ani jedna. Zůstaly po nich milióny padlých či zmrzačených lidí – a ještě mnohem víc lidí zubožených. Rozvrácené státy, v nichž je i demokracie mnohem méně než dřív. Žalostná je i bilance obou dalších cílů – „změny režimů“ a „války s terorem“. V Sýrii vládne muž, kterého Západ vylíčil jako Satanáše – a roky vřískal, že „musí vypadnout“. V Iráku, dříve sunnitské baště, posílil vliv šíitů s Íránem za zády. Opak svatoušků, školených předstírat liberální maškarní, tahá za delší konec i v Libyi a v dalších zmasakrovaných zemích. S „war on terror“ to dopadá navlas stejně. Oč déle ty agrese trvají, tím rozsáhlejší je plocha, kde se terorismus urval ze řetězu. Jsou to orgie idiotismu. Ledaže je pravým cílem něco docela jiného. Například stěhování národů, které má zahnat do úzkých Evropu. A dát tím americké nomenklatuře v EU záminku, aby vydírala i země typu ČR, jimž z cizího státního terorismu nekyne sebemenší plus.

Proč tomu šílenství nasadil korunu Trump? Napadají mne tři důvody. Trump převzal Ameriku, která se topí v mamutích dluzích. Války a vojenské základny po světě ji do té pasti ženou ještě víc. Skutečné náklady navíc obrostly „tunely“, vedle nichž bledne závistí i česká galerka. Jen co se Trump nechal slyšet, že stáhne pár tisíc vojáků ze Sýrie, „hluboký stát“ po něm vyjel jako drak. Teď, po atentátu na Sulejmáního, může americké armádě v regionu hořet půda pod nohama ještě víc. Tak moc, až ji to donutí hodit zpátečku, jako v poslední fázi války ve Vietnamu. Takže se tam, kam to nešlo napřímo, dojde zvrhlou oklikou. Spektakulární akcí proti Sulejmánímu se přitom Trump zároveň předvedl jako ostrý hoch. Možná tím „straně války“ přivře zobák aspoň na chvíli. Vyslal ovšem i jasnou zprávu, co všechno obnáší ono „America First“. Že už nejde „jen“ o výhrůžky cizí firmě, která si troufla asistovat při stavbě ruského plynovodu do Evropy. Ale i o vraždy zahraničních činitelů ve stylu panského honu na škodnou. Aby si každý, kdo Americe nechce číst z pysku, přestal být jistý i holým přežitím. Je-li cílem atentátu i to, zvěstuje nástup obludné totality. Globální a v „liberálním“ balení.

Může se z tohoto napětí rozhořet i nějaký větší konflikt?

Samozřejmě. Írán není pidistátem, co se po někom jen opičí. Má svoje ego, opřené i o nepřehlédnutelnou stopu v dějinách. V Teheránu se vidí i šíité, rozesetí po řadě jiných zemí. Mohou si jeho špičky dovolit dělat mrtvého brouka? Není snad nad slunce jasnější, že by je smetly ještě radikálnější síly? To, že svět drží v zajetí psychopati, se už ví. To, jak málo si vidí na špičku nosu, je však šokující.

Pokud se navrátím do České republiky, tady byl rok 2019 ve znamení demonstrací organizovaných spolkem Milion chvilek, zaměřených hlavně proti premiéru Babišovi. S preferencemi jeho hnutí to však vůbec nepohnulo a stále jsou zcela jasně nejvyšší ze všech stran a hnutí. Čím to je?

Milion chvilek je zboží, střižené na míru kolektivnímu bezvědomí. Frontální debilizaci, do níž má být uvrženo podhradí. Na té se sice, nonstop a všemi prostředky, pracuje už třicet let. Řídící důstojníci, kteří ten virvál dirigují, jsou přesto obětí vlastní propagandy. Civí na „mlčící většinu“ – a mají omylem za to, že je důkazem „Mission Accomplished“. To ovšem neznají českou duši. Tady se za mlčením umí schovat i skřípějící zuby.

Pramálo na tom změní i sebeklam hrstky „celebrit“, které se mají omylem za pupek světa. Kalibru Jana Wericha nebo Zdeňka Štěpánka nedorostly ani umělecky. Tím víc si zvykly na život v bavlnce, leckdy i docela faraónské. Duševní svět jim zkameněl v mrákotách „pravdolásky“. Ten kříženec lhaní a nenávisti byl ovšem uvaděčkou jiných poměrů, než o jakých sní klaun. Vyskakovat si sice může i teď. Těm, komu patří existenční zdroje, je to však šumafuk. „Třicet let svobody“ dalo lidem přesně opačnou lekci, než na jakou spoléhají řídící důstojníci. To u nás už neudělá díru do světa ani žádná Greta, ani její klony v hnědých košilích. Troufnu si tvrdit, že by to nezlomil už ani nový „mrtvý student“. Až dorazí i ekonomická krize, z miliónových chlívků bude kůl v plotě.