Senátor Václav Láska představil 57 bodů, na základě kterých by měl být prezident Miloš Zeman odvolán. Je mezi nimi údajně mnoho případů porušení Ústavy. Například také nepozvání tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga na slavnostní akci u příležitosti vyvěšení vlajky EU nad Pražským hradem v roce 2013. Václav Láska se domnívá, že prezident Zeman ve své roli kontinuálně selhává. Měl by být prezident odvolán? Je to namístě?

Blahoslavení chudí duchem – to je asi to první, co mě napadlo. On nemá nic jiného na práci? Celých 57 bodů? Škoda, že nemám čas, abych našla nějaké body, ve kterých selhává on. Pro jistotu jsem se podívala do Ústavy, ale o pozvání Karla Schwarzenberga nebo kohokoli jiného tam nic nestojí. Pokud chce senátor Láska měnit Ústavu, nechť dá dohromady potřebný počet poslanců a senátorů a chopí se iniciativy. Může se docela solidně vyřádit. Už se těším na tu objemnou knihu, kde bude výčet všech, kteří se mají pozvat na jakoukoliv událost i tu, o které dnes ještě nevíme. Ale budeme první na světě.

Co na tom, že to je věc protokolu. Protokol povýšíme na Ústavu.

Ale teď vážně. Ráda bych z úst páně senátorových slyšela alespoň jeden relevantní argument pro odvolání prezidenta republiky. Ale asi mu to stojí za zviditelnění. Kopat do prezidenta je v České republice módní, tak kope. Je smutné, že nemá jiný program.

Sama nevidím důvod k prezidentovu odvolání a nemyslím si, že něco takového je na pořadu dne. Pokud jde o kritiku prezidenta, pak ta je na místě. Nikdo z volených poslanců, senátorů, prezidentů, zastupitelů není posvátnou a nedotknutelnou krávou, i když se tak někteří chovají. A všichni by měli skládat účty. Miloš Zeman byl zvolen podruhé, i on někdy zaslouží kritiku a tvrdou, ne že ne, ale jeho odvolání je z říše nesplněných přání.

Skončit ve své funkci by měl – tentokrát podle Miroslavy Němcové – také předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Důvodem je zveřejněné video, které politika ANO zachytilo, jak předloni stál na sněmovním řečnickém pultíku a hrál na kytaru. Vondráček se za své chování omluvil a dodal, že vše proběhlo v době, kdy se jednací sál rekonstruoval. Měl by na svou funkci rezignovat, jak poslankyně ODS požaduje, neboť projevil neúctu sněmovním prostorám, potažmo Česku?

Neúcta ke sněmovním prostorám, co to je? To je zase dobré slovní spojení. Když to místo úctu nemá, tak dštěním ohně a síry ji nezíská. Úctu a hrdost cítím například u Národního divadla nebo na Pražském hradě, v Národním muzeu, cítila jsem ji i v Poslanecké sněmovně, když jsem tam před mnoha lety přišla za svojí bývalou kolegyní. Téměř jsem nedýchala ve Státních aktech, protože na mě udělaly tzv. dojem. A samozřejmě jsem byla pod vlivem výchovy své rodiny. Úcta k autoritám se tomu tehdy říkalo. S léty se pro mě Sněmovna i Senát staly místem práce, pracovních schůzek, setkání. Kostým pracovními montérkami a Sněmovní sál pak někdy divadlem, kdy jsem nechápala, co ten můj kolega od řečnického pultu vykládá. Jednací sál byl pro mě neosobním prostorem, kde se sváděla řada, naštěstí jen slovních, bitev. V jiných parlamentech se občas servali, jako na Ukrajině, a v jiných se i střílelo, jako v Arménii. Co by na to asi řekla moje bývalá kolegyně paní Němcová.

Pamatuji památný Topolánkův prostředníček, který podle mě byl gestem neuvěřitelné arogance a nevychovanosti. Také jej zdvihl v jednací síni a při jednání Sněmovny. A tenkrát byli i ti největší dnešní mravokárci zticha.

Když jsem četla první zprávy o tom „zneuctění posvátných prostor“, tak jsem se dobře bavila. Konečně trocha lidskosti v té škrobenosti, jsem si jenom řekla. Ale skandál jel dál na plné obrátky.

Myslím si, že někdy je potřeba odhodit i ve Sněmovně škrobenost a nadřazenost, kterou někteří bývalí kolegové cítí nad ostatními, těmi z jejich pohledu obyčejnými. Radek Vondráček vyskočil na předsednický pult a hrál na kytaru, osobně bych asi na řečnický pult nelezla, ale hra na kytaru v sále, který se rekonstruoval? Proč ne. Býti panem Vondráčkem, příště přinesu kytaru i na jednání Sněmovny, možná, že dobrá písnička třeba na začátku jednání by byla užitečnější než některé nervní výlevy českých poslanců a poslankyň. Britský parlament se na začátku jednání modlí, proč by český nemohl zpívat? Ale musel by se shodnout na tom co, což by asi zase byl problém.