Na Tchaj-wan se vypravila početná česká delegace. Někteří cestu označují za „Let svobody“. Jde o přiléhavé označení? Jaký dojem z cesty českých politiků máte?

Mám dojem, že se pár nevýrazných, pokryteckých, šedých myší vydalo na předvolební PR výlet, navíc s podbízivou snahou zalíbit se současnému světovému režimu a imperátorovi z USA. Inteligentní pracovní cesta k navázání byznysu či poděkování partnerům jde vždycky udělat s citem.

Ale ona prvoplánová provokace Číny, politizace toho všeho, propagace Milionu chvilek proti demokracii, vymezení se v zahraničí proti prezidentovi, samolibé označení vlastní cesty za historickou nebo pokrytecké pravdoláskařské notičky Vystrčila, který jede do zahraničí, aniž by uměl slovíčko anglicky, a nejsem si jist, zda vůbec i jiným jazykem, jsou k smíchu. Třeba to na lidi i mimo bublinu takzvaných lepších lidí, zapůsobí, to nevím, ale z mého pohledu z celé téhle anabáze stříká trapnost nad trapnost.

„Jsem Tchajwanec!“ I to zaznělo během projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. Šlo o státnický projev?

Šlo o naprosto směšný pokus analogie k větě J. F. Kennedyho z Berlína. Možná kdyby řekl, že je nebinární, černošský Tchajwanec, tak by měl potlesk a ohlas ještě třikrát takový. Nebo se nabízelo také „je to malý krok pro Vystrčila, ale velký krok pro lidstvo a ODS“ nebo „Tchaj-wan first“. Krysínek Vystrčil – a nenarážím teď ani tak na jeho vzhled a mluvu jako hlavně na charakter, zřejmě chtěl potěšit svého páníčka Pompea, jehož pochvalou za let na Tchaj-wan se tolik chlubil. Překvapuje mě, když mu na srdci leží ono svobodně-demokratické blaho světa, proč se dříve neprohlásil také Kataláncem, když tam represivní složky mordovali tamní demonstranty a zatýkaly politiky, kteří zpunktovali referendum k osamostatnění Katalánska.