Byla jste nejen jedenáct let předsedkyní křesťanských demokratů během jejich nejúspěšnějšího období ve finské historii, ale také jste jako jediná křesťanská demokratka sloužila ve vládě jako ministryně vnitra. Co se podle vás od těch dob změnilo, že najednou finská policie stíhá občany jen za citování bible?

Jsem poslankyní 26 let a po celou dobu se hlásím ke své víře a ke křesťanským hodnotám. Během mé poslanecké kariéry se mi dostalo mnohé kritiky, a to i ohledně výroků, za které jdu nyní k soudu. Byla jsem velmi překvapena, přímo šokována mým stíháním z rozhodnutí generálního prokurátora. Přijde mi neskutečné být trestně stíhána za to, že jsem nahlas vyjádřila svou hluboce zakořeněnou víru v zemi, která má tak hluboké kořeny ve svobodě slova a náboženského vyznání. Nikdy jsem si nemyslela, že vyznání biblické víry může být považováno za nezákonné. Je pro mě nepředstavitelné, že by se klasické křesťanské názory a doktrína většiny náboženských denominací staly nelegálními.

V naší společnosti silně roste tlak na to, abychom se drželi dál od vlivu křesťanské víry. Je to vidět jak v politických diskusích, tak při rozhodování – ať už jde o ochranu života od jeho početí, o konec života nebo o manželství. Vyjádřit názor, že manželství je svazek mezi jedním mužem a jednou ženou nebo že homosexuální akty jsou hříšné, se stalo politicky nekorektním.

Generální prokurátor proti mně vznesl celkem tři samostatná obvinění: za tweet, který jsem napsala v roce 2019, za brožuru „Stvořil je jako muže a ženu“, kterou jsem napsala v roce 2004, a za rozhlasový rozhovor „Co by si Ježíš myslel o homosexuálech?“. Jsem tedy nyní podezřelá z „etnické agitace“ proti skupině. Trestní oznámení na mě podal občan a policie zahájila ve věci mého tweetu trestní stíhání. Pokud poslanec, zákonodárce, který je ve funkci posledních 26 let, nerozpozná, že se jedná o potenciálně trestný čin, jak pak může odhalit takový potenciální trestný čin občan?

Je nešťastné, jak nekriticky i církve přijaly velmi liberální postoj ke křesťanství a jak podporují zejména všechen ten LGBT aktivismus. Je škoda, že většinová církev ve Finsku o těchto otázkách tolik mlčí. Ačkoli je naše Evangelická luteránská církev ve Finsku stále většinovou církví, většina občanů již základní doktríny a přesvědčení křesťanské víry nepřijímá. (K Evangelické luteránské církvi se ve Finsku hlásí 67,8 % všech obyvatel, tedy asi 96 % všech věřících, pozn. ABJ.)

Říkáte, že „mnoho konzervativně smýšlejících lidí mlčí, zatímco skupina obhájců sexuálních menšin je velmi agresivní a dobře organizovaná“. Jaký je podle vás důvod? Proč jsou konzervativci zticha a nedokážou se také organizovat?

Ozvalo se mi mnoho mladých lidí, kteří mi říkali, že se bojí, že když budou označeni za křesťany věřící v bibli, bude to překážka v jejich kariéře a společenském přijetí. Obávám se, že v budoucnu budou mít křesťané, kteří žijí podle učení založeném na bibli, nastavenu vyšší laťku.

Už samotné policejní vyšetřování mělo takový dopad, že se křesťané ve Finsku více bojí dát najevo své přesvědčení a názory založené na bibli – například na manželství nebo na etiku sexuálního chování. Vyšetřování, a dokonce i jen sama možnost obvinění, v praxi vytváří autocenzuru a podkopává svobodu projevu křesťanů. Finská společnost je v otázkách, které mají bytostně co do činění s hodnotami, velmi rozdělená. Problém je v tom, že skutečně mnoho konzervativně smýšlejících lidí o důležitých otázkách mlčí, zatímco skupiny prosazující sexuální menšiny jsou velmi agresivní a dobře organizované a silně ovlivnily vývoj církve, médií i myšlení lidí.