Zatímco na pražském Hradě probíhala slavnostní inaugurace nového prezidenta Petra Pavla a jeho příznivci hrdě postovali fotografie z okázalé akce, o pár kilometrů dál, ve Vrchlického sadech u Hlavního nádraží, se scházeli lidé mající úplně jiné starosti. Chudí, handicapovaní, senioři, samoživitelky – přišli pro výdej jídla a hygienických potřeb, který na tomto místě každý týden organizuje Spolek Filantropie.

ParlamentníListy.cz tento počin sledovaly už pár týdnů na sociálních sítích, ve čtvrtek se však redakce vydala přímo na místo.

Dají nám tady, co si doma nemůžeme dovolit

Akce začínala ve 13 hodin a měla trvat do 15 hodin. ParlamentníListy.cz dorazily na místo okolo půl druhé odpoledne. Už z dálky bylo vidět, že se u pomníku Jana Svatopluka Presla v horní části Vrchlického sadů něco děje. Fronta lidí lemovala celý dlouhý chodník…

Někteří lidé už byli na odchodu. Několik maminek s kočárkem a pár seniorů. Redakce se jim představila a požádala je o pár slov. Jeden ze starších mužů odmítl a odešel, ostatní se však rozpovídali.

„Já sem chodím téměř pravidelně,“ řekla redakci přibližně třicetiletá blondýna s kočárkem a druhým dítětem na odrážedle. „Dnes jsem tedy zvažovala, zda přijít, protože pršelo, ale nouze mě přinutila,“ usmála se trpce. Na otázku redakce, zda jde o samoživitelku, žena přikývla. Je prý v této roli necelý rok a velmi špatně se s tím vyrovnává. Děti má malé a pracovních příležitostí není pro ženy v její situaci mnoho. „Pracovala jsem v hotelu, ale to dělat nemohu, jde o práci na směny. Bohužel, nikde, kde jsem to zkoušela, mi nevyšli vstříc.“

Odkázaná je na příležitostné brigády, s hlídáním dětí jí pomáhá matka, která ale sama ještě pracuje. Otec dětí přispívá tisícikorunou měsíčně. „Jsou na tom jiné maminky i hůř. Ale je mi úzko, když vím, že nemohu dětem dopřát ani maličkost. Kupuji ty nejlevnější věci, hračky sháníme, kde se dá, na nové prostě nemáme… A když jsem objevila tuhle možnost dojít si pro jídlo zdarma, hned jsem to využila. Dá se tady pořídit ovoce a zelenina, pečivo, a pro děti vždy nějaká sladkost, kterou si doma nemůžeme dovolit.“ 

Mladí proti starým

Redakce popřála mladé ženě hodně sil a obrátila se k seniorce, která stála opodál. Upravená dáma ve starším, ale elegantním kabátu, s kloboučkem na hlavě a hůlkou v ruce na první pohled nevypadala, že by potřebovala pomoc se základními potřebami. Taška s pečivem a banány, která jí visela na předloktí, by mohla být standardním nákupem z běžného obchodu. Ale není. Paní, která se redakci představuje jako Milada, navštěvuje akce Spolku Filantropie často: „Manžel mi zemřel před osmi lety a dlouho jsem to zvládala poměrně dobře. S nástupem covidu to ale šlo do háje,“ líčí nám svůj příběh. „Nejprve nás zavřeli doma, nás staré lidi úplně odřízli. To bylo strašné.“

Paní Milada je prý velmi společenská, a izolaci tak nesla velmi zle. „Zhoršila se mi psychika, dcera mi pak zařizovala i nějaké sezení u psychologa, ale já tam byla jen jednou. Nevím, zda by mi to pomohlo, a hlavně to bylo drahé. Dcera to chtěla platit, ale to jsem odmítla. Nechci ji zatěžovat, už tak mi pomáhá dost. Razím heslo, že člověk má být co nejvíc samostatný a nikoho neobtěžovat.“

Jenže postupně to paní Milada přestala zvládat. „Majitel bytu zvedl nájem, to ještě před válkou a tím hrozným zdražováním. Začátkem tohoto roku ho zvedl zase. Padnou mi na to tři čtvrtiny důchodu,“ vysvětluje seniorka. S pomocí dcery si prý vyřizuje příspěvek na bydlení, ale nevěří, že to bude mít efekt. „Moje kamarádka si zažádala taky a přiznali jí tři stovky. Dobře, na ulici je nenajdete, ale za ty obtíže a kolečka po úřadech, co musela oběhat, to ani nestálo.“

Bez finanční pomoci dcery by prý Milada nemohla fungovat: „Finančně to zkrátka nedám, i když šetřím všude. Omezuju vodu, sprchování, už si ani nedělám kafe třikrát denně, ale jenom jednou. A tak ráda zajdu sem, tady vždy dostanu nějaké potraviny, a ještě si můžu s někým popovídat. Je to ale nedůstojné, že tak musíme žít.“

Paní Milada celý život pracovala jako účetní ve strojírenské firmě a na důchod se těšila. „Měli jsme s mužem plány na výlety a pohodový život. Možná dobře, že se tohohle nedožil. Mě na tom nejvíc mrzí, že jsme v očích těch mladých viděni jako přítěž. Politici mluví o mezigenerační solidaritě, ale jen štvou mladé proti starým a naopak. I mezi námi starými je dost zapšklých, kteří nemají rádi mladé. Ale vláda a ti nahoře nedělají nic, aby generace smířili. A já vím řeknu jedno,“ poklepala na odchodu redaktorce na rameno paní Milada, „když si společnost neváží stáří, dopadne špatně. Můžete si myslet, že to jsou jen žvásty staré báby, ale věřte mi, je to tak.“

Tuny jídla, stovky lidí 

Od paní Milady se redakce ParlamentníchListů.cz vydala dál, přímo k epicentru dění, k místu, kde se vydávalo jídlo. Právě odtamtud odcházela velká skupina maminek s dětmi, dle hlasů šlo o Ukrajinky. Na zemi byly vyskládané krabice s potravinami, opodál stál improvizovaný pultík, kde se vydávala polévka. Několik dobrovolnic obcházelo kolem a nabízelo lidem bonboniéru.

Redakce zahlédla v davu organizátora akce a předsedu Spolku Filantropie, pana Miloslava Ondru. Požádala ho tedy o komentář.

„Tuto akci, kdy vydáváme potraviny, zdravotní a hygienické pomůcky potřebným, děláme pravidelně ve čtvrtek tady na Hlaváku za každého počasí. Minulý rok jsme uspořádali 52 setkání a rozdělili tuny jídla, zdravotnického materiálu a hygienických potřeb. Dnes to tedy nevypadalo moc dobře s tím deštěm, ale odhaduji, že nakonec dorazí okolo stovky lidí,“ řekl nám Ondra. Běžně se prý návštěvnost pohybuje okolo sto až sto padesáti potřebných, přičemž nejvíce jde o maminky s dětmi. „Ty už jsou tady v předstihu a čekají, těch je prostě nejvíc. V posledních roce přibylo hodně žen s dětmi z Ukrajiny.“ Miloslav Ondra umí rusky, a tak se s nimi běžně domlouvá tímto jazykem. „Apeluju ale na ně, aby se taky učily česky. Lidé v nouzi, ať už jsou to matky samoživitelky nebo bezdomovci či handicapovaní, potřebují povzbudit a mít pocit, že za nimi někdo stojí.“

S obsluhou a organizací akce pomáhá i Marek, muž bez domova, který se ale díky pomoci Miloslava Ondry pomalu vrací do běžného života. „Dal jsem mu na starost tuhle práci, dělá ji bez nároku na odměnu, jako všichni, ale je to zodpovědnost, díky které se učí i další věci. Pomůžu mu i v zastupování před soudem, protože udělal jednu blbinu. Ale když vidím, že na sobě maká a snaží se, rád mu pomůžu.“

Miloslav Ondra podniká v oblasti bezpečnostních služeb, je také aktivním členem pražského Rotary klubu a práci pro druhé bere jako své poslání. Akci s výdejem jídla a zdravotních potřeb má zkoordinovanou s pražskou potravinovou bankou, restaurací Excelsior Pub a s podporou městské části Praha 1. V jednání je však i rozšíření do dalších obvodů hlavního města: „Na dobré cestě je to na Praze 2, kde jsem i členem sociální komise,“ vysvětlil nám Ondra. „A ohlasy máme z Prahy 11, kde se ozval tamní zastupitel za ANO, pan Ondřej Prokop. On  se hodně věnuje sociální problematice, samoživitelkám a seniorům. Líbí se mu tato akce, a tak se časem zřejmě bude konat i tam.“

Stop politice

Počet lidí, kteří jsou v nouzi, se stále zvyšuje. Podle Ondry je ale potřebných reálně mnohem víc, než kolik tvoří odhady neziskovek a sociálních pracovníků. Mnozí lidé se totiž stydí o své svízelné situaci mluvit nebo mají problém se k pomoci fyzicky dostat: „Máme tady jednoho pana profesora, kterému vozíme potraviny domů. Vážíme si ho a víme, že by pro něj bylo psychicky těžké a nedůstojné jít ven a postavit se do fronty na jídlo,“ líčí konkrétní případ Ondra. A jezdí také za jinými lidmi, kteří špatně chodí a dopravit se k Hlavnímu nádraží by pro ně bylo náročné, ne-li nemožné.

Dle Miloslava Ondry je dobročinnost náročná, ale velmi naplňující práce. Zásadně do ní ale netahá politiku: „Tady si na to nehrajeme. Zpočátku se mezi příchozími vyskytly nějaké politické konflikty, hlavně kvůli Ukrajině, ale já jsem to zatrhl. Mám-li být upřímný, politiky házím, až na výjimky, do jednoho pytle. Většina z nich se o lidi zajímá jen před volbami, a to ještě naoko.“

Na čtvrteční akci Spolku Filantropie se rozdalo 600 kilogramů potravin, zdravotních a hygienických pomůcek, a přišlo na ni odhadem stovka lidí. Kdo je v nouzi a potřebuje pomoc, nebo by se chtěl podílet na organizaci, může dorazit opět příští čtvrtek ve 13 hodin do Vrchlického sadů.