30. října má proběhnout na Václavském náměstí další demonstrace, tentokrát ovšem pod taktovkou spolku Milion chvilek pro demokracii. Má být „proti strachu“. Přitom nedávno proběhly tři jiné demonstrace. Zatímco dvě z nich byly hojně či solidně navštívené – 3. a 28. září, třetí odborářská svojí návštěvností zklamala. Přišlo na ni mnohem méně lidí, než se čekalo. Proč? „Pořádaly ji odbory a bylo to jako kdysi takové oficiální. Lidé toto nemají rádi. Když se něco organizuje účelově, že to dostanou téměř příkazem. Pan Středula si toto moc neuvědomil. Mohli se připojit k té 80tisícové demonstraci a nedělat něco samostatně,“ domnívá se Jiří Mikeš. „Tamta předtím byla taková spontánní, lide si o ní sami mezi sebou říkali. Kdežto odborářská byla organizovaná. Odboráři dostali pokyn, že tam musí vzít lidi, a to není ono. Když si lidi řeknou – bude nějaká demonstrace, půjdeme na ni, protože jsme pořádně naštvaní, tak na ni lidé přijdou,“ upozornil.

Ukazuje to něco o prezidentských ambicích Josefa Středuly? Zdánlivě by jako odborářský šéf v době energetické krize měl mít velkou šanci. Ale neukázala tato demonstrace, že to tak žhavé není? Například Bohumil Pečinka v komentáři v Reflexu napsal, že Josef Středula prezidentem nebude. Proč? „V Česku je dnes voličský svět rozdělen na dva přibližně stejné tábory. Jeden reprezentuje současná vládní koalice a druhý parlamentní opozice plus antisystémové síly typu hnutí Česká republika na prvním místě. Pro vítězství v prezidentské volbě potřebujete mít silnou základnu v jednom z těch bloků a současně jemně přesahovat do druhého. Josef Středula není typickým představitelem ani jednoho bloku. Stojí na okraji babišovsko-zemanovského světa. Přesně tam, kde se nachází dnešní sociální demokracie. Jeho osud do značné míry symbolizuje postavení ČSSD,“ domnívá se Pečinka.