V Senátu, když jste z něj odcházel, vás často při projevech vypískávali. Jaké máte vzpomínky na tu dobu?
Nebylo by správné říci, že se jako burani chovali vždy a všichni. Vždy po mém vystoupení někteří přišli a „to seš frajer, že jsi to dokázal říci“ a podobně. Když jsem se zeptal, proč mě nepodpořili, dostal jsem odpověď: „Ty máš výhodu, že nejsi v klubu. Já kdybych šel proti názoru klubu, už by mě nepostavili.“ Smutné, ale pravdivé. Přese vše na tu dobu vzpomínám rád. Setkávání se zaměstnanci, to bylo a je vždy pohlazení duše, ale i jednání většiny kolegů a kolegyň mimo jednací sál bylo vždy velmi přátelské. S celou řadou z nich se stále setkávám.
Odešel jste, nekandidoval. Proč
Velmi těžce mi onemocněla manželka. Věděl jsem, že nemoc nemá řešení, a musím se o ni postarat až do posledních dnů. Vrátit jí maličko z toho, jak se starala ona o rodinu, když jsem byl stále mimo domov. Nemohl jsem dopustit, aby poslední své dny trávila v nemocnici.
Měl jste vůbec třeba s Miroslavou Němcovou nějakou osobní komunikaci? A jakou?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský