Na startu podzimu je epidemická situace ohledně covidu-19 u nás mnohem lepší, než tomu bylo loni touto dobou, lidí s koronavirem je na nemocničních lůžkách zhruba třetina loňského počtu. Dá se vyloučit v situaci, kdy má v tuzemsku dokončenou vakcinaci téměř 5,9 milionu lidí a další mohou mít ochranu získanou proděláním onemocnění, opakování loňského tragického podzimu a zimy? Vděčíme za relativně poklidné období právě a jenom vakcinaci?

Když jsem byl před více než 34 lety medikem na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, tak nás naši staří učitelé mimo jiné učili, že bez epidemie není pandemie. A taky striktně dbali na to, že každá nemoc musí mít příznaky – subjektivní a objektivní – a že diagnózu stanovuje, po pečlivém vyšetření, klinický lékař. A jak jsem před více než rokem, v srpnu 2020, napsal v Příloze číslo 3 svých Covid Gate Theses, tak pouze jenom zopakuji, že ani v září 2021 v žádné zemi světa nikdo nečelil žádné skutečné epidemii té nové nemoci covid-19, v některých zemích byl nanejvýš zvýšený výskyt pozitivně testovaných osob různými laboratorními testy na ten nově se objevivší RNA virus, nazvaný SARS-CoV-2. To je, prosím, realita, kterou dlouhodobě učím své zahraniční studenty – jak mediky, tak mladé doktory v tréninku. A u zkoušek to musí bezpečně znát. Stejně jako management pacientů s akutními respiračními onemocněními včetně pomocných laboratorních a zobrazovacích metod a taky následné léčby.

A jak jsem rovněž publikoval již v srpnu 2020 v Příloze číslo 4 svých Covid Gate Theses, tak tato nová infekce, která může některé pacienty skutečně vážně poškodit na zdraví, nebo je dokonce i usmrtit, dosud nemá takové závažné parametry, aby vůči ní byla jakákoliv vakcína vůbec jen vyvíjena, natož vyráběna, distribuována, či dokonce v tak masivním měřítku do nic netušících lidí bezskrupulózně aplikována. Jako starý a zkušený lékař se hluboce stydím za své kolegy, zejména tady u nás doma, kteří tvoří ony formální české lékařské elity. Buď zarytě mlčí. Nebo trapně mlží. Někteří i nepokrytě lžou. Jaká marnost. Bez obřího selhání těchto formálních českých lékařských elit by totiž žádná „pandemie strachu a šílenství“ nemohla již 18 měsíců probíhat a politické a byznysové elity za pomoci aktivistických Přírodovědců a všehoschopných presstitutů by nemohly naši medicínu takovým zrůdným způsobem ohýbat za účelem ukojení svých sobeckých zájmů.

Jak vysvětlíte to, čím si česká společnost prošla během loňského podzimu a zimy?

Za to ten Covídek skutečně nemůže. Vždyť on ani ve skutečnosti neví, že prý proti němu již tak dlouho bojujeme. Ty existenční trable českého zdravotnictví nezpůsobil žádný virus ani žádný jiný patogen, nýbrž právě a pouze nekompetentní lidé ve vedení českého státu ruku v ruce s dlouhodobě neschopnými organizátory českého zdravotnictví. Tato společenská zdravotnická tragédie se tady připravovala posledních cca 20–25 roků, kdy byly postupně erodovány a bořeny základy péče o zdraví lidu, kdy byla doslova rozbombardována dříve funkční soustava strukturovaných nemocnic s poliklinikami a ambulancemi, kdy byl tak nějak furiantsky rozvrácen dříve funkční systém postgraduálního vzdělávání lékařů, jakož i dalšího zdravotnického personálu. A aby toho nebylo dosti, tak současná vláda a Ministerstvo zdravotnictví ten zmar ve veřejném zdravotnictví v roce 2020 „pojistily“ tím, že rozdělily již tak nedostatečné kapacity veřejného zdravotnictví na dvě části – covidovou a necovidovou. A následně flek na hru daly tím, že všem našich chirurgům prakticky zakázaly operovat plánované operace nejméně po dobu 9 měsíců. Tož takové „morové rány“ by nezvládl ani zdravotnický systém mnohem bohatšího a vyspělejšího státu, než je naše Česko. A jako perličku uvádím, že ačkoliv jsme čelili ataku nové neznámé nemoci, tak prakticky žádní patologové žádné covidí mrtvoly nepitvali. Jaká marnost. A jako lékař se hluboce stydím za své kolegy, kteří dosud byli pokládáni za ty formální české lékařské elity, a kteří se na to „bezuzdné řádění“ politiků, byznysmenů a presstitutů jenom „dívali“. Jaká marnost.

Takže „vakcinaci“ proti té nové nemoci skutečně za nic nevděčíme. Jsme pouze nedobrovolnými svědky obrovské manipulace, vůči které jsou ale lidé téměř bezmocní. A, bohužel, ani Zdravé forum ani Žlutý špendlík, jakož i další iniciativy občanů s tímto obludným experimentem na lidech nejen naší země nic nezmůžou. Tak je dáno a tak bude.

Když vakcinace k nynějšímu relativně poklidnému období nepřispěla, prozradil byste, jaký je váš postoj k očkování?

Jako lékař nemohu z merita věci vystupovat proti metodě očkování. Vždyť tato úžasná léčebná metoda v minulém století zachránila stovky milionů životů na celém světě. Je ale důležitým úkolem a povinností nás klinických lékařů individuálně zvažovat kterého pacienta, jakou očkovací látkou, kdy a proč očkovat. Rozhodovat může pouze ten, kdo za pacienta nese skutečnost odpovědnost – morální i právní.

Od praktických lékařů přibývá poznatků, že nemocní, kteří odmítali očkování, se dožadují speciální léčby monoklonálními protilátkami Bamlanivimab nebo Regn-cov2, která je ovšem na stejném principu jako vakcinace. Zatímco za vakcínu společností Pfizer/BioNTech se ovšem platí kolem 500 korun, monoklonální protilátkové léky Bamlanivimab nakoupilo Česko za 20 tisíc a Regn-cov2 za 65 tisíc korun za dávku. Není tohle ukázkou toho, že odpor proti očkování je póza ve chvíli, kdy si dotyčný myslí, že jeho to nemůže potkat, ale když mu jde o život, tak mu monoklonální protilátky v podobě infuze jako lék najednou nevadí, ale společnost vyjde léčba takového odpírače mnohonásobně dráž než jeho očkování?

Pokud máte na mysli praktické lékaře z vyspělých okolních zemí, tak s vámi i souhlasím. Není mi ale dosud známo, že by se v mé rodné zemi nějak zvlášť moji kolegové o tuto léčbu monoklonálními protilátkami aktivně zajímali a svým registrovaným pojištěncům aktivně nabízeli. Jasně, vždycky se najdou nějaké světlé výjimky. A proč si to myslím? Protože v takovémto případě by nemohli v tak masivním měřítku již na jaře 2020 před svými trpícími pacienty doslova zabouchnout dveře svých ordinací a „léčit“ je „distančně“. Mnohým praktikům v Česku se navíc takováto humpolácká „medicína“ zalíbila a i nadále se svým pacientům řádně nevěnují. Jaká marnost.

Léčba nemoci covid-19, a to v jejím nejčasnějším klinickém stadiu, monoklonálními protilátkami je jistě dneska možná a dostupná i pacientům v mé rodné zemi. Jenom upozorňuji, že se stále ještě jedná o léčbu experimentální se všemi důsledky z toho vyplývajícími – pro pacienta i pro lékaře. Ze své osobní zkušenosti mohu potvrdit, že u indikovaných pacientů tato experimentální léčba docela dobře zabírá.