Válka na Ukrajině nebude, Putin ji už vyhrál rozkladem jednoty NATO. Oslabení západní aliance využívá ke sblížení s Čínou na „transformaci globálního systému vládnutí a světového řádu“ – jak to spolu s čínským šéfem právě oznámili. Tato nová protizápadní „osa“ se navíc ještě sbližuje s Íránem. Ten zavádí rakety s dostřelem na Evropu, zrovna v době, kdy mu Západ ustupuje v jednání o jaderné produkci. Nezahnal se Západ do kouta, kde se stává snadným terčem nového nepřátelského paktu? A nezpůsobil si to i tím, že místo smiřování s Ruskem, které se jevilo nadějné po pádu komunismu, jej zahnal do objetí s Čínou, jak se dnes dočítáme v mnohých komentářích?

Oslabenou jednotu NATO se Putinovi rozhodně podařilo ukrajinským tahem zviditelnit a vsadím se, že mu šlo víc o to než o kousek ukrajinského území, za nějž by asi muselo padnout pár tisíc ruských vojáků. Kromě toho už tam vznikají dva odpadlické státečky s ruskou většinou, Doněck a Luhansk, které by se mohly od Ukrajiny odtrhnout. Uvažuje-li NATO vůbec o nějaké obraně Ukrajiny, není mu možná ani jasné, o kolik jejího území vlastně půjde. Ukrajina, tedy území, které se dnes Ukrajina jmenuje, je vlastně umělý a násilný Stalinův slepenec z konce druhé světové války s kusem do tehdejšího Polska, Rusínska, Maďarska a Rumunska, tedy s menšinami, které se určitě nepokládají za Ukrajince, a kdoví jakou loajalitu by od ní ukrajinský stát mohl čekat. Maďaři se dokonce často nechávají slyšet, že od ukrajinského státu zažívají etnickou diskriminaci. Nějaký vojenský střet by mohl dokonce způsobit rozpad Ukrajiny – a kdoví, možná i vzájemné řežby jako při rozpadu Jugoslávie. Toto je aspekt, který málokdo vnímá. Je to, jako by nějaká kulturní a civilizační trhlina mezi evropským Západem a Východem – historicky vytvořená křesťanstvím západním a pravoslavným – procházela právě středem Ukrajiny. Ostatně právě tak to popsal americký historik Timothy Snyder. Samotné jméno Ukrajina nám zní, jako že si zde každou chvíli někdo něco od někoho ukrajuje.

Dohnání Ruska do náruče s Čínou je vlastně taky dost přesný popis politiky vůči Rusku, jak se vyvíjí za ta tři desetiletí. Západ při ní zapomněl na slavný bonmot prezidenta Johnsona o potenciálních nebo pofidérních spojencích: „Je lepší, aby ten parchant byl s námi ve stanu a čůral ven, než venku a čůral dovnitř.“

Takže jak tedy má Západ s Ukrajinou jednat?