Slova vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna ve Slavonicích stále vzbuzují emoce. Nebudu zde opakovat invektivy proti velké skupině českých občanů, jež až příliš připomínají kádrování dle třídního původu například v padesátých letech. Nicméně, co vy na to?

Na úvod bych zde citoval wikipedii a její hodnocení nedokončeného románu Karla Čapka. Jsou to rozhodně zajímavá slova: „Román je fiktivním životopisem Bedřicha Foltýna … skladatelského diletanta a hudebního grafomana, který ale sebe samotného pokládá za geniálního. Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti.“

Když jsme na téma hovořili minule, tak jste ale jeho vzdělání dosti oceňoval...

Ano, jeho právnické vzdělání jsem oceňoval a nemám na tom, co měnit. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Doplňková studia zaměřená na humanitární právo a islámské právo, případně na další, absolvoval minimálně na šesti místech v Evropě i mimo ni. Otázkou se tedy stává, zda svoje doplňková studia, která absolvoval již jako voják z povolání, tedy na státní útraty a s nadstandardním zaopatřením, nějakým způsobem zhodnotil.

A tím myslím – zhodnotil ve prospěch daňových poplatníků, kteří se na ony statisíce či miliony korun, jež ona doplňková studia stála, složili. Vzhledem k tomu, že ona studia absolvoval asi před deseti až patnácti lety, skládali se mu na ně také občané, jež ve Slavonicích označil za „omezenější“. Vůbec si ale nejsem jist, že se pan Foltýn nyní nachází na místě, kde by mohl ony bezesporu draze nabyté znalosti využít k obecnému prospěchu. Od toho se ovšem okamžitě odvíjí úvaha, zda náhodou v jeho případě nešlo o zmařenou investici, lidově řečeno „peníze hozené do kanálu“.

Všiml jsem si, že se až programově vyhýbáte titulům dotyčného…

Jsem z generace, pro kterou prvním měřítkem kvality osoby s právnickým vzděláním byl titul JUDr. Ten ovšem dotyčnému, bez ohledu na ona doplňková studia, chybí. Možná spadám svým věkem do oné kategorie „omezenějších“ (jsem stejný ročník jako hlava našeho státu), ale prostě jsem na nějaké standardy u právnické profese zvyklý.

Pokud jde o vojenskou hodnost, zopakuji pouze to, co jsem již uvedl. Vojenské vzdělání pana Foltýna odpovídá absolventovi vojenské katedry vysoké školy (VKVŠ), jeho velitelská praxe je fakticky nulová. Zastával funkci velitele družstva, což před rokem 1989 zvládali vojáci základní služby bez vysokoškolského vzdělání. V oné době jste se za normálních okolností (tedy pokud jste nebyl politruk či prokurátor) dostal na hodnost plukovníka až poté, co jste úspěšně velel četě, rotě, praporu, pluku či brigádě a divizi. Existovali také „plukovníci“, obecně se jim říkalo „lízači“ či ještě hůře, kteří dělali kariéru jiným způsobem, hlavně pobytem v nějaké pražské kanceláři a stylem cyklisty.

Takže jeho magisterský titul ani plukovnická hodnost neříkají pranic o jeho odborných schopnostech. Magistrem je nyní každý absolvent příslušného studia. Plukovníků máme tolik, že množství „lízačů“ je mezi nimi zcela jistě větší než malé. Takže až absolvuje doktorská studia, bude pro mne „pan doktor“, až prokáže velitelské schopnosti v celé škále a v praxi, bude pro mne „pan plukovník“. Jinak bych se držel parafráze dnes již nesmrtelné hlášky pana Rudolfa Hrušínského ze třetího dílu Básníků: „Ale Foltýn je taky, ne?“

Dobře, akceptuji. Onen cyklistický styl je co?

Nahoře se hrbí a dole šlape. K tomu náležel specifický slovník ve smyslu bezbřehé devótnosti vůči nadřízeným a zpravidla vysoké míry vulgarity až sprostoty vůči podřízeným.

Hm, takže ony „svině“ asi mají nějaký obecný základ. Jak si ale vysvětlujete jeho obrovsky zbytnělé ego?

Moje příjmení sice začíná na „F“, ale jinak nemám s Freudem pranic společného. Já jsem historik, nikoli psycholog, psychiatr či jiný diagnostik. Mohu se podivovat nad značnými šedinami osoby, které ještě nebylo padesát let, mohu si přečíst jakousi informaci o blízkém příbuzném odsouzeném do vězení, mohu se dokonce z úst poslance branně-bezpečnostního výboru Sněmovny dozvědět, že podle rozvědky dotyčný byl či je „bezpečnostním rizikem“. Nic z toho však nemíním hodnotit, nemám k tomu potřebné informace a vzdělání. Mohu se pouze, jako občan, podivovat a mít vůči této osobě značné pochybnosti. Na rozdíl od něho však nemíním ony pochybnosti párovat s vulgárními výrazy a urážkami. Získávám a dohledávám určitá fakta, tedy jako historik provádím heuristiku, a daná fakta hodnotím, tedy provádím kritiku. Tímto způsobem formuji svůj názor.

Ovšem Foltýn by v tomto s vámi asi nesouhlasil, protože on tvrdí, že každý má nárok na svůj názor, ale nikoli na svoje fakta...

Jestli by se mnou pan Foltýn souhlasil, či nikoli, to mi je zcela srdečně jedno. Já jsem historik, on je právník. Já fakta hledám a interpretuji, přičemž ideálním cílem v mé profesi je jejich využití v co nejvyšší míře a bez selekce. Právník, tedy aspoň podle mne, fakta využívá (někdy i zneužívá) a vybírá jen ta pro něho potřebná. Takže má svoje fakta. Jiný pohled na jistá fakta má obhájce, jiný pohled má prokurátor. Pokud bych použil termínů páně Foltýna, obhájce má nárok na svoje fakta, prokurátor zase na svoje. Teprve na úrovni soudce by měla převládnout nestrannost a objektivita. Je pro mne poněkud tristní, že právník obecně upírá lidem právo na vlastní fakta. V případě justice bychom se tím vraceli do padesátých let, opět slovy legendárního pana Hrušínského (ve filmu Skřivánci na niti): „Pan obhájce nepochopil, že obhajoba je součástí obžaloby“.

Foltýn to asi myslel jinak...

Nevím, jak to pan Foltýn myslel, nevím, zda vůbec myslí. Hlavně se ale domnívám, že vůbec nemyslí ti, co jej k tomuto korytu přivedli. Každý den páně Foltýna ve funkci, každé jeho vysoce uvážené a noblesní vyjádření vůči jiným nese politické body opozici. I jako pouhý laik se mohu domnívat, že dotyčný je poněkud nervóznějšího uspořádání. S každým dnem, s každým odporujícím názorem či článkem bude jeho nervozita stoupat, jeho vyjádření budou stupidnější a vulgárnější. Asi jako právník ví, kde je ona tenká červená linie, kterou nelze překročit bez kolize s právním řádem. Ovšem opozice může pouze se vzrůstajícím potěšením sledovat jakési šedivé slůně, motající se v porcelánu již tak dost rozjitřených vztahů.

Ze strany opozice se objevily vážné návrhy na jeho odvolání...

Ano, paní senátorka Zwyrtek Hamplová požaduje odvolání dotyčného. K tomu ale asi nedojde. Ona funkce koordinátora a tabulková místa kolem ní, to bylo vytvořeno proto, aby se dostalo finančních prebend určité vybrané skupině osob, které se mimo státní, veřejnou a (ne)ziskovou sféru nejsou schopny uživit. Jak jsem uváděl, jen oni páně Foltýnovi zaměstnanci nás na platech ročně přijdou na cirka 20 milionů korun. Další desítky milionů pak budou věnovány názorově spřízněným osobám ve formě grantů, expertních posudků a podobně. Někteří již sedí v teplých křeslech, další se těší na zlatý déšť, jenž zhodnotí jejich názorovou loajalitu. Jde jen o to, zda narůstající nervozita páně Foltýnova, projevující se ve výrocích blížících se oné tenké červené linii, neohrozí prebendy či preference. Potom by letěl zcela okamžitě a zcela jistě k nějakému jinému plnému korýtku.

Obecně se při nástupu do funkce přejí dotyčnému pevné nervy. Co byste popřál vy?

Na přání je již poněkud pozdě, ani k němu nemám žádný důvod. Ale do třetice bych připomenul, zcela nezávisle na předchozím rozhovoru, samozřejmě, další český film, Postřižiny, a nezapomenutelného Jaromíra Hanzlíka v roli Pepina s jeho hláškou: „Ten Francin je nějaké nervóza. Měl by si, dle spisku páně Batisty, omévat přirození vlažnó vodó!“