Už to jsou čtyři roky, co jste byl zvolen do Evropského parlamentu. Co vám za tu dobu působení v Bruselu o politice a politicích z celé EU ukázalo? A co vás v europarlamentu nejvíc překvapilo, ať už mile, nebo nemile?

Čtyři roky v Evropském parlamentu jsou dobrou příležitostí poznat evropské procesy přímo při jejich tvorbě. Tento faktor pomáhá všeobecné zkušenosti jak osobní, tak kolektivní v rámci politického snažení. O nemilém překvapení nemusíme mluvit, protože ze své pozice jsem byl připraven, že zde budou iniciativy, které jako vlastenec a konzervativec odmítám. Sem patří snahy omezovat kompetence členských států a přesunout rozhodování do rukou nevolených úředníků. Rovněž různé ideologické nápady, kam patří „zelená“ nebo „duhová“ agenda, snažící se o rozbití ekonomiky, průmyslu a tradiční rodiny pod vzletnými slogany. Milým překvapením je mezinárodní rozměr, kde jsem našel porozumění a podporu od mnoha vlastenecky orientovaných zástupců evropských států. Je to dobrý základ, aby se nám podařilo Evropu změnit k lepšímu. Na Evropu 21. století, která bude kontinentem prosperity a dobrým místem pro život evropských rodin a výchovu jejich dětí.

Máte zkušenosti s tím, že by kolegové při neformálním jednání byli méně kategoričtí než při svých vystoupeních před Evropským parlamentem, nebo oficiální stanoviska ke Green Dealu, k dění na Ukrajině a další hájí neústupně i mimo sál a mikrofony?

Frakce, které patří do progresivního a zeleného tábora, jsou přesvědčeny, že každý bruselský návrh je cestou do ráje a fanaticky ho prosazují. Pak jsou zde lidovci a progresivní sociální demokraté, kteří vám někdy mezi čtyřma očima řeknou, co si myslí, ale ve vystoupeních a hlasováních už jdou v souladu s přesvědčením frakce. To se ukazuje u témat války, migračního paktu i genderové agendy. Nakonec je zde spektrum konzervativního a vlasteneckého typu, které už nemá problém říkat, co si myslí, ať už v souladu nebo protikladu s bruselskou agendou. Je to volba každého politika, zda se bude ubírat cestou dvou tváří, nebo upřímnosti. Já jsem se vydal cestou férovosti a upřímnosti, i když jsem za to občas nálepkovaný. Je však důležité sledovat, kdo jak hlasuje, aby si volič uměl udělat objektivní názor na dění.

Jen čtyři státy v rámci EU se podle nové studie think-tanku New Economics Foundation nemusí bát o to, že by v budoucnu neměly prostředky pro financování projektů na zpomalení globálního oteplování. Vedle Dánska se k nim řadí Švédsko, Lotyšsko a Irsko. Analytici se domnívají, že tento problém by mohl do budoucna ještě zvýšit hospodářské rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Pozorujete při jednáních, že by si europoslanci především ze zemí střední a východní Evropy uvědomovali a připouštěli, co jejich ekonomicky slabším zemím hrozí?

Hovoříme-li o státech střední a východní Evropy, ekonomickou diskusi zastiňuje spíše diskuse o hlasovacích právech nebo o dostupnosti evropských prostředků pro „neposlušné státy“, tedy v tomto případě pro Polsko a Maďarsko. Naši sousedé dlouhodobě vzdorují masové nelegální migraci nebo bruselským nápadům, které zpochybňují tradiční model rodiny. V tomto smyslu vidím i regionální perspektivu, která by se z pohledu nás, v centru Evropy, dala do budoucna využít jako základna „zdravého rozumu“, která by neřešila různé ideologické nesmysly, ale spíše hmatatelnou realitu běžného člověka, tedy pracovní příležitosti, malé a střední podniky, výkon průmyslu, hospodářství, životní standard, infrastrukturu a ekonomickou spolupráci.