Často slýcháme nářky nad tím, v jakém stavu je česká společnost, jak je nesmiřitelně rozdělená, jaké vztahy mezi lidmi panují. Jaké jsou pro to důvody?
K tomu máme jasná čísla, která ukazují, že byť máme poměrně dlouhý život, tak jsme navzdory tomu čím dál méně šťastní. Národní ústav duševního zdraví vydal zprávu, že během posledních deseti let se deprese znásobila až tak, že jedna třetina populace trpí středně nebo silně vážnou úzkostí anebo depresí, která vyžaduje léčbu. U lidí do 18 let je to 40 procent. Navíc rok co rok hloupneme – IQ stále klesá, stejně tak jako výsledky standardizovaných testů ve školách. Více lidí ve světě dnes spáchá sebevraždu, než přijde o život ve všech válkách, v důsledku vražd a teroristických útoků dohromady.
Pozoruhodné ale je, že ve skutečnosti jsme se nikdy neměli tak dobře, jako se máme dnes. A to navzdory problémům, které ignorujeme, například globální oteplování, nedostatek vody a nedostatek energie. Z pohledu historie nás neohrožuje fašistický nebo komunistický stát tady a teď, nebo převálcování od nějakého sousedního státu, nebo národa, který vtrhne na naše území. V Evropské unii, ze které stále dostáváme každý rok o desítky miliard více, než do ní dáváme, máme nejnižší index chudoby ze všech členských zemí. Nůžky mezi těmi bohatými a chudými jsou u nás nejméně rozevřeny ze všech zemí v Evropě. Řešíme třetí dovolenou, druhé auto, další večeři v restauraci. Jenže i přesto, že většina z nás toho má víc a žije lépe z hlediska konzumu a příležitostí, tak to s námi jde od začátku tohoto století dolů.
Fotogalerie: - Poslední týden
Existuje vysvětlení pro vaše tvrzení, že to s námi jde dolů?
Má to jasnou příčinu: globalizaci a digitalizaci lidstva, která nás odklání od našich přirozených evolučních schopností jednat mezi sebou a vycházet mezi sebou přirozeným způsobem. To je to, co nás dělá člověkem. Místo toho čím dál více čumíme do obrazovky, a hlavně do mobilů, pohlceni technologií, která, když se nad tím zamyslíme, sama od sebe nám nic podstatného nezlepšuje. Vše je akorát menší a rychlejší, jsme pohlceni informacemi, většinou stupidními anebo při nejlepším takovými, že je vůbec nepotřebujeme, přičemž jsme nuceni čím dál tím více stávat se otroky digitalizace jak řízené, tak neřízené. Není divu, že vynálezci této technologie – například Bill Gates anebo Steve Jobs – nedovolili a nedovolují svým dětem ji používat, stejně tak jako vynálezci umělé inteligence sami apelují, aby se její vývoj pozastavil, protože ohrožuje existenci lidstva samotného.
Čekal jsem, že řeknete, že „blbá nálada“ souvisí s covidem, že jsme se skoro dva roky uzavřeli sami do sebe nebo do malých skupinek, nebo že je poměrně blízko nás válka, která se nás dotýká. Tohle nejsou výrazné dopady na psychiku lidí, jejich konání, a tím i celospolečenské klima v Česku?
Covid pouze akceleroval a odhalil tento trend, který začal přesně s nástupem iPhonu v roce 2007 na trh. Covid, on-line výuka, digitální komunikace, lockdowny a vše, čemu jsme byli na ty dva roky vystaveni, pouze akcelerovalo tyhle vlivy, které už začaly působit roky předtím.
Určil jste diagnózu, po ní by měly následovat návrhy na léčebné postupy. Ale je asi nepředstavitelné, že by se najednou přestala používat nejmodernější technologie nebo jen v omezené míře. Co by tedy mohlo současný stav, který jste kritizoval, změnit?
Změny se začínají dít, ale otázkou je, jestli budou stačit. A hlavně, jestli budou následovat další, nezbytné. Děje se to spíše jinde než u nás, kde stále panuje slepota anebo neochota se problému ujmout. Je čím dál více zemí, například Francie, Anglie, Slovensko a většina států v USA, ve kterých se omezují mobilní telefony, hlavně pro mládež ve školách. Naše ministerstvo školství je v tomhle naprosto skandální; nejen že nezakáže mobilní telefony ve školách, ale dokonce tlačí nesmyslnou „digitalizaci“ do každé třídy. Zeptejte se jakékoli učitelky, co to s třídou dělá… Jako další krok by měl následovat úplný zákaz sociálních sítí pro mládež. Americký hlavní hygienik vydal před týdnem prohlášení, že chce všechny sociální sítě označit stejnou nálepkou, jakou se označují cigarety a alkohol, tedy že jsou nebezpečné pro zdraví. Sociální sítě jsou totiž návykové, fungují jako digitální heroin, a prokazatelně vedou ke stupidifikaci uživatelů v přímé souvislosti s časem stráveným na nich. Takovéto omezení a varování jsou výborné začátky.
Psali jsme:
Už jen tyhle začátky mi připadají neprosaditelné a pro spoustu lidí nepřijatelné. Ale určitě to není všechno. Čím ještě by bylo třeba se řídit?
Světová zdravotnická organizace a Americká pediatrická akademie, která má 78 tisíc členů z celého světa, daly jasné doporučení týkající se užívání obrazovek hlavně u dětí: Do dvou let absolutně žádné, ve věku dvou až pěti let hodinu denně, ve věku pěti až patnácti let dvě hodiny denně. Vědí, proč to doporučují – jedná se o prokázané neuropsychologické a anatomické změny v mozcích dětí, které tráví čas u té obrazovky. Ale u nás jako by to neexistovalo. Česká pediatrická akademie má tristní absenci jakéhokoli stanoviska k využívání digitálních technologií, sociálních sítí a mobilních telefonů u dětí. Jak je to možné? Jak je možné, že v této zemi se pediatr povinně nezeptá rodičů, kolik hodin dítě tráví před obrazovkou, když je to právě to, co škodí zdraví dítěte nejvíc?
K pozitivním krokům bych ještě přidal politické iniciativy, které už probíhají v Evropské unii, a to různé novely, které tlačí na sociální sítě, aby omezily obsah, který dětem škodí.
Za mě ale hlavní řešení je zařadit poskytovatele internetu a sociálních sítí pod mediální zákon.
Co by právě to poslední zmíněné opatření mohlo na společenské atmosféře změnit?
To nejdůležitější. Dnes do médií nemůžu prohlásit nic hanlivého či falešného o konkrétní osobě, anebo zveřejnit cokoliv zavádějícího, aniž bych osobně nenesl důsledky včetně hrozby žaloby. Jenže to neplatí pro poskytovatele internetu a sociálních sítí: Na nich může deviant jen tak poslat falešnou zprávu anebo uměle opravenou fotku dívky za účelem perverze anebo šikanování, přičemž poskytovatel sítě pouze krčí rameny a tvrdí, že za nic nemůže. Vždyť jsou to média jako média. Jakmile budou poskytovatelé internetu a sociálních sítí začleněni do tohoto zákona, špína se výrazně omezí.
Uvedl jste, že sociální sítě jsou návykové a fungují jako digitální heroin. Proč tomu tak je?
Kdyby Česká televize zítra zcela a bez náhrady zanikla a přestala vysílat, chyběla by vám?Anketa
Nesouvisí neochota cokoli dělat s tím, že máme děti přilepené k obrazovce počítače s tím, že jsme si po roce 1989 zvykli na absolutní volnost s odůvodněním, že máme demokracii a v ní můžeme cokoliv? Copak by si ať už odborné autority či politici mohli dovolit zakazovat či omezovat využívání digitálních technologií, sociálních sítí a mobilních telefonů u dětí, aniž by tím u velké části společnosti vyvolali značnou nevoli?
V každé svobodné zemi – a naše země je svobodná – politika odráží kulturu a sociální mínění. A naše kultura nezačala v roce 1989, ale začala mnohem dříve. Naše dějiny byly takové, že jsme postupně upřednostnili alibismus, opatrnost, váhavost a nedůvěru, a dokonce i despekt k institucím, které nás opakovaně zklamaly. Na základě toho máme tu naši českou povahu, kterou máme. Není divu, že jsme obklopeni zeměmi, ve kterých je razantnější politika než u nás. Ale na druhé straně, ta jejich politika nemusí být vždy dobrá. Stačí se podívat na momentální situaci na Slovensku. Jenže na Slovensku nedávno zakázali mobilní telefony ve školách, zatímco u nás je tato debata ve fázi, ve které byla na Slovensku před 10–15 lety, kdy jsem začal na jejich žádost analyzovat dopady a účinky té technologie. V tomto jsme tedy pozadu, ale v jiných krocích zas být nemusíme.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Se Slovenskem si momentálně alespoň na úrovni politických špiček nerozumíme, což bylo patrné při rozhodnutí premiéra Fialy, aby se dále nekonala společná zasedání vlád obou zemí, jak bylo tradicí. Zůstává přesto pro nás tím státem nám nejbližším?
Spojuje nás samozřejmě naše řeč a určité kulturní a historické aspekty, ale jinak má slovenský národ jiné senzibility, než máme my. Domnívám se, že rozdíly mezi námi jsou větší, než se zdá na první pohled. Když se podíváme na dějiny, kromě toho, co je známo, najdeme pár zajímavých rozdílů. Zaprvé Slovensko nikdy nemělo tak zavedenou šlechtu a elitu, jako jsme měli my, Češi. Nechci vůbec urazit Slováky, které mám strašně rád, ale pokud k elitě a ke šlechtě měli vztah, tak mám pocit, že do jisté míry jsme jim to v rámci Československa ukradli jako „Čechoslováci“ a po rozdělení našich zemí jsme si vše nechali pro sebe.
Jaké jsou další větší rozdíly mezi zeměmi, které si buď neuvědomujeme nebo nejsme ochotni si je příliš připouštět?
Slováci mají úplně jinou povahu, než máme my. Jsou velice milí, více důvěřiví, méně skeptičtí, ale v určitých věcech mají, bohužel, větší nacionalistické sklony, které do jisté míry přetékají až do fašismu. Proto tam stále rezonuje určitá rétorika i politická hnutí, která mají vyloženě fašistické sklony. My tohle máme za sebou.
Slovensko má větší multietnické složení než my. My jsme homogennější, oni mají viditelnou maďarskou populaci a velice problematickou romskou populaci, se kterou si vůbec nevědí rady. Když odcestujete na východ od Popradu, jste v úplně jiném Slovensku, v jiném světě.
Určitě hraje roli i to, Slováci mají jinou přírodu, která je svým způsobem ovlivňuje. My máme ladovskou přírodu, hezké a vlídné kopce, vesničky a pole. Oni mají divoké a vysoké Tatry, kde žijí divocí medvědi a kde se může člověk ztratit a zemřít. Takováto příroda tvoří kombinaci pokory a zároveň pýchy jiného typu, než máme my.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
chrchla
