Manželství pro všechny – tedy pro homosexuální páry chtějí navrhnout někteří koaliční poslanci Pirátů a právě u nich má návrh velkou podporu. Jak se na něj díváte vy?

Oni s tím asi mají Piráti staleté zkušenosti, na jejich lupičských lodích ženy nebyly, že. Ale vážněji. Už několik let se zasazuji o sblížení pravidel pro manželství a registrované partnerství. Napsala jsem i novelu zákona pro poslance Patrika Nachera (ANO), ale aktivisté za „manželství pro všechny“ ji odmítají. Namísto toho bojují kulturní války a rozeštvávají společnost. Manželství přece nikdy pro všechny nebude, takže celá kampaň je už tím názvem zavádějící. Cožpak si aktivisté neuvědomují, že slova mají svůj jasný význam a že právě slovem se odlišujeme od zvířat?

Proč podle vás není dobré nazývat svazek dvou osob stejného pohlaví manželstvím?

Manželství je označení státem posvěceného a garantovaného svazku jednoho muže a jedné ženy, který primárně slouží ku prospěchu státu a jeho budoucnosti mimo jiné tím, že manželé povijí děti. A také tím, že členové rodiny tvoří jednu kulturní a sociální jednotku, ve které se její členové navzájem podporují a předávají si hodnotové vzorce. Proto stát podporuje ty, kteří žijí v manželství. Za to vyžaduje od manželů plnění uložených povinností. Bez povolení státu se manželé ani nesmějí rozvést.

Manželství má historicky i dnes obrovský význam psychologický, statusový, emocionální, sociální, finanční a podobně. Miliony lidí – mě nevyjímaje – do něj vstupovaly jako do svatého spojení muže a ženy; vedle státní podoby svazku existuje i posvěcení církevní. Změna definice manželství tuto posvátnou představu rozbije napadrť a kus společnosti to bude cítit úkorně, navzdory tomu, že to aktivisté popírají. Proto by se svazky dvou žen a svazky dvou mužů měly definovat jinak a neměly by být svázány tolika povinnostmi a obdařeni tolika výhodami jako manželé. 

Aktivisté tvrdí, že bez manželství nedostanou o milované osobě ani informaci v nemocnici.

S láskou na mě nechoďte. Polovina párů se miluje a žije nesezdaně, a tato polovina žádné zvláštní problémy v nemocnici nemá. Kdyby na tom byly tak špatně a diskriminovaně, nežily by takzvaně na psí knížku, ale vzaly by se. Asi to těm statisícům nesezdaných párů žijících v jedné domácnosti nijak nevadí. Proč to vadí jen homosexuálům? Příklad, který uvádíte, je jedním z mnoha demagogických nesmyslů, které aktivisté ve svém nesmiřitelném boji používají. Dnešním jazykem bych řekla, že jde o fejk nebo dezinformaci. Když přivezu do nemocnice kamarádku, samozřejmě že mi řeknou, jak na tom je a pustí mě za ní na pokoj. Podobné to je s péčí o děti nesezdaného partnera, se stykem po rozchodu nebo po jeho smrti.