Pane doktore, začnu citátem: „Generace, která přihlížela komunistické diktatuře, dnes přivádí k moci oligarchy, proruské fanatiky a národovecké křiklouny. Ať už z nostalgie, závisti nebo prosté dezorientace velká část seniorů opakovaně volí proti vlastní zemi,“ sdělil šlechtic Jiří Lobkowicz. „Senioři vám volí peklo, do kterého nikdy nevkročí. Ale vy v něm budete žít celý život. Nejde o generační válku. Jde o to, že některé generace už nemají co ztratit – a právě proto volí bez ohledu na důsledky,“ dodal. Jak ze své pozice podobná slova vnímáte?

Jsou trochu generalizující a zmatená. Asi pan Jiří, velkopansky uvažující, zapomněl, že i on přihlíží peklu, do kterého sám nikdy nevkročí. Byl členem bezvýznamných politických stran a nedokázal o své skálopevné víře přesvědčit větší počet voličů, aby mohli alespoň něco ze zla, které zde pranýřuje, něco odčinit. Ani on dnes, nemýlím-li se, stařec téměř sedmdesátiletý, si neuvědomuje, že lidé jako on nám volí peklo bez ohledu na důsledky svých činů.

Říká, že nejde o generační válku, protože některé generace už nemají co ztratit. Není to náhodou generace pana Jiřího Jana, nebo generace jeho otců a praotců, kteří opravdu nemohou už nic ztratit? Ale ani získat. To jenom ti žijící v rozpuku svých kariérně politických let, kterým jakákoliv demagogie přijde vhod.

Jako mnoha jeho předkům, kteří byli věrní katolíci stejně jako luteráni, stáli v řadách císařských i stavovských, sloužili monarchii i republice. Rozdrobili svá rodová panství, ale opět jejich část získali od státu zpět, ačkoliv myslím, že konfiskace jejich statků za první republiky byla za úplatu. Možná ani on neví, co ho ještě čeká a jeho příkrá slova odsuzující všechny, které nejen nemůže znát, ale ani neví, kde žijí, se mu mohou vrátit jako bumerang. Selské války, povstání a sociální revoluce, při kterých jde nejen o statky, ale i o hrdla, nejsou v části Evropy, kterou my všichni, známí i neznámí, obýváme, něčím výjimečným. Pokud si pan Lobkowicz myslí, že ti, co je nic nezajímá, půjdou volit jen pro své sadomasochistické uspokojení při vkládání volebního lístku do volební urny, možná ve světě obnovené české aristokracie se takoví lidé vyskytují. Já bych si nedovolil tvrdit, že vím, kolik jich je a dokonce ani jak je spočítat.