Tento týden si připomínáme smutné výročí 83 let od obsazení Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Co se vám v tyto březnové dny dostává na mysl?

Určitě to, že by toto výročí mělo být rozhodně více připomínáno. Zvláště pak v dnešní době, je to jakési poučení a varování. Jde totiž o jeden nejen z nejsmutnějších, ale i zásadních okamžiků našich novodobých dějin. Už jen proto, že kdyby nebylo německé okupace, pak by nenastalo osvobození Rudou armádou, spojené s růstem vlivu komunistů. Následně by nemohlo dojít k nástupu bolševické totality iniciované SSSR. Prostě, bez Němců by nebyla ona okupace, jež nakonec vlastně vedla k okupaci další. Jsou to časy, které se na naší zemi tak fatálně podepsaly.

Vidíme dnes na Ukrajině do jisté míry důkaz toho, že tehdejší politika ustupování agresorovi byla mylná?

Určitě. Protože Hitler chtěl přeci také „jenom“ Sudety, ale západní mocnosti předtím nic neudělaly ani když obsazoval Porýní, ani když proběhl „anschluss“ Rakouska. Hitler dokola říkal, že toto je jeho poslední požadavek, ale nikdy to nebyla pravda. Ústupky nerozhodných a pseudopacifistických západních mocností ho jenom posilovaly k dalším a dalším požadavkům a k růstu nejen jeho vlivu . A také i chuť Hitlera k dalším výbojům.

Obsazení Československa pak také nemálo zvýšilo i reálnou sílu Hitlera k další expanzi. Nechci jen opakovat ono rčení, že „Němci přijeli na kolech a odjeli v tancích“, ale obsazení jedné z tenkrát nejprůmyslovějších zemí světa, kterou jsme bezesporu byli, následně hrálo obrovskou úlohu při vyzbrojování a růstu válečné schopnosti německé armády.

Na 21. březen připadá 80. výročí smrti štábního kapitána Václava Morávka, slavného člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové. Společně s Josefem Mašínem a Josefem Balabánem tvořil trojici, která se stala pro gestapo doslova noční můrou. Co se vám u jména Václava Morávka vybaví jako první?

Rozhodně neuvěřitelný vlastenec, hrdina a výborný střelec. Jehož činy překonávají americké akční filmy. Člověk, který skutečně disponoval nejen obrovskou statečností, ale také opravdu neobvyklým smyslem pro humor. Byla to nejen spousta dosti zásadních akcí, kterou Tři Králové a Obrana národa podnikali proti nacistickým okupantům, ale také četné recesistické kousky, které prováděli svým pronásledovatelům. A nebyl to jen ten legendární dopis nadřízenému Oskara Fleischera, Hansi-Ulrichovi Geschkemu, kde Morávek udělal Flesicherovi neuvěřitelnou ostudu u celého pražského gestapa, když mu v řádcích vzkázal, že si od něj o den dříve nechal v restauraci drze zapálit doutník. 

„Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho. Víme o Tobě a pomstě neujdeš. Na to nezapomeň.“ (Z dopisu Oskaru Fleischerovi, pozn. red.)

Na tyto husarské kousky jsem právě chtěl navázat. Součástí činnosti Tří králů byla i demoralizace protivníka – gestapo provokovali a zesměšňovali například i tím, že až do jejich kanceláří nechávali doručovat odbojové tiskoviny, konkrétně časopis V boj. Takto se to tedy alespoň povídá. Co je na těchto a podobných příbězích pravdy?

Právě oni tenkrát napsali vedení pražského gestapa, že vědí, že gestapáci se snaží najít výtisky, které se neúspěšně snažili pochytat, a proto jim prý ušetří práci a budou jim každé nové číslo doručovat přímo na jejich adresu. A tak i konali.

Nebylo to ale jen o těchto legráckách. Poměrně málo se například ví, že Tři králové zosnovali i útok na tehdy nejvyššího velitele SS Heinricha Himmlera, který vyvázl jen díky tomu, že jeho vlak nepřijel do stanice na čas. Takový útok je ještě spolu s atentátem na Reinharda Heydricha za války absolutním unikátem. Šlo totiž o zacílené údery na vysloveně nejvyšší vedení Třetí říše. Tři králové toho dělali opravdu mnoho, třeba také vůči železniční síti tím, že zorganizovali roznášení výbušnin maskovaných za brikety, které se tehdy dávaly do uhláků lokomotiv. Ty přitom byly tehdy v rámci válečného úsilí a zásobování německé armády zcela klíčovou záležitostí.

Navíc, těsně před příchodem německých okupačních sil Mašín s Morávkem odvezli kvanta zbraní a munice, která pak byla asi vůbec největší zásobou prostředků českých odbojářů k ozbrojenému odporu. Prostě, byli to frajeři...

A co agent A-54?

Přesně tak. Mimo toho, že právě Tři králové obstarávali potřebné spojení odboje s Londýnem, Václav Morávek též zprostředkovával kontakt s tímto veledůležitým agentem A-54, příslušníkem německého Abwehru Paulem Thümmelem, klíčovým agentem své doby. Rozsah činnosti Tří králů je tak obrovský a zásadní, že považuji za velké nedocenění skutečnost, že spousta lidí o nich třeba nikdy ani neslyšela, nebo se o nich doslýchá jen minimálně. Velká škoda, dluh a příležitost uvědomit si, jak statečné lidi jsme tu měli...

Popravdě, toto by měli být ti skuteční čítankoví hrdinové, míněno vzory pro mládež. Nechci to nyní říct nijak špatně, protože jsem sám absolventem FTVS Univerzity Karlovy, ale považoval bych si, aby mládež měla spíše takovéto vzory než někoho, kdo kope dobře do meruny nebo leští led bruslemi, nebo dokonce nějakou, pardon, přiblblou popovou hvězdu. Zvláště v časech, které se zjevně blíží a nemusí být nijak příznivé...