Kolem Pirátů se toho v posledních týdnech semlelo až až. Neúspěch v evropských volbách, debakl v krajských volbách, problémy jejich předsedy Ivana Bartoše s digitalizací stavebního řízení, jeho vyhazov z vlády, odchod strany z Fialova kabinetu. Co k těm všem potížím ambiciózní strany, která si před minulými volbami dokonce brousila zuby na premiérský post pro Ivana Bartoše, říkáte?
Ivan Bartoš, který se svými směšnými dredy pobíhal po Bruselu a snad si skutečně myslel, že se může stát předsedou vlády, svým chováním jen potvrzuje naprostou nesoudnost o vlastních možnostech a schopnostech.
Klasická poučka o politických stranách nám říká, že je to organizace složená ze skupiny lidí, která prosazuje určitou ideologii nebo je vytvořena za účelem řešení nějakého problému. Pirátská strana je ukázkou nových politických poměrů, které se rozvinuly ve druhé polovině 20. století a jejichž vznik není vázán na nějaký skutečný politický nebo sociální problém. Ale jedná se o účelově založenou jakoby politickou organizaci mafiózního stylu, jejímž hlavním cílem je nepokrytě touha získat nějaká vlivná místa. Tím i moc a peníze. Tyto strany už nejsou jako „staré demokratické strany“ a neslibují žádný sociální pokrok ani vybudování lepších zítřků. Pirátská strana vznikla na základě myšlenky, že je potřeba legálně prosadit okradení všech tvůrčích duchů ve společnosti tím, že nebude uznávat žádná vlastnická práva k duševnímu dílům. A nabídla svým členům a sympatizantům představu společnosti, která pomocí IT bude „spravedlivě vládnout“ podle hesla „Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“. Oproti ideologii komunistické strany, která chtěla okrást všechny občany o jejich majetek, Piráti nabízejí společnost, která bude žít z toho, že okrade všechny ostatní o duševní vlastnictví.
Jakou měsíční apanáž by měla dostávat manželka prezidenta České republiky?Anketa
O jakou skupinu voličů se Piráti s těmito svými ambicemi ucházejí?
Lze na to pohlížet tak, že komunisté a různí nacionální a internacionální socialisté se opírali o chudé a mnohde až zbídačelé vrstvy, vedené marxistickými ideology, Pirátská strana se opírá o postmoderní pubertální představu uspořádání světa. Podle této představy mají tzv. mladí a pokrokoví nezadatelné právo požadovat vše, co je jenom napadne, a rozhodně odmítají nějaké myšlenky na to, že by se mělo nejprve pracovat. Odmítají myšlenky, že je nutno něco hmotného i duševního vytvořit a teprve potom je možné klást požadavky na získání toho, co bychom chtěli „my“. Je to pubertální způsob myšlení, který lze přirovnat k tomu, jako když se malý kluk válí po zemi, kope kolem sebe a řve, že chce koupit míč, dneska spíše nějaký nejmodernější iPhone. Anebo když se pubertální slečna domnívá, že ona je centrem vesmíru, a všechna její přání musejí ti ostatní okamžitě splnit, jinak ztropí hysterickou scénu. Podíváme-li se na vyjadřování a reakci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olgy Richterové na odvolání ministra Bartoše z funkce, máme dokonalý obrázek toho, jak se chová nedospělá a pubertální osoba, domnívající se, že je génius a osoba morálně nadřazená ostatním.
Momentálně je ale spíše politováníhodnou postavou zuby nehty se držící křesílka místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, i když jí nejeden koaliční politik vzkázal, že na tom místě už nemá co dělat. Myslíte si, že ona sama i její spolupracovníci někdy pochopí, že lpění na funkci, která jí nenáleží, je směšné až ubohé?
Obáváte se odklonu České republiky od jádra EU?Anketa
Zatímco klasické politické strany se snažily ve svých programech nabízet věci reálné a dalo by se říci „hmatatelné“, Pirátská strana a s ní i různá zelená hnutí a genderové spolky vypadají, jako když jejich představitelé a jejich voliči stále nedospěli do stadia, kdy se jim vytvořila funkční část a také nejdůležitější část lidského mozku. A to oba čelní mozkové laloky. Říká se jim také „koruna mozku“ a jsou nejdůležitějšími centry myšlení rozumu a vůle. Právě zde se člověku vytvářejí a následně ukládají jeho duševní kvality, dalo by se tedy říci, že se zde nachází i „centrum morálky“. Rozdíl mezi dospělou osobou schopnou chápat vztahy a souvislosti a pubertální osobou je ten, že duševní nedospělec si neuvědomuje vůbec, anebo jen omezeně, následky svých činů.
Můžeme tedy říci, že Pirátská strana by nemohla vzniknout, kdyby nevznikl okamžik, kdy velká část mládeže ve vyspělé civilizaci je považována za dospělou, ač jde o duševní nedospělce, a podle toho se chová více než deset, či dokonce patnáct let po své pohlavní dospělosti. Česká pirátská strana je vedena lidmi, kteří jsou svým způsobem obráceným odrazem myšlení a chování bývalých komunistických funkcionářů Socialistického svazu mládeže. Vůbec si neuvědomují, jak ve svém středním věku vypadají směšně, když se snaží přesvědčit voliče a politické obecenstvo vůbec, že jsou „mladí a průbojní“, a přitom jsou pro své potenciální voliče čím dál tím víc směšní. Hraje-li si čtyřicetiletá dáma na hraně přechodu na „dvacítku“ a muž, jehož tvář vykazuje rysy evidentního dědkovatění a dohání to dredy, nemůže to dopadnout dobře.
Psali jsme:
Také už několik voleb po sobě Piráti dobře nedopadli a především ty poslední – krajské – pro ně byly naprostým fiaskem. Co k tomu vedle směšnosti jejich nejviditelnějších tváří přispělo?
Pád jejich preferencí a voličských hlasů je přímým následkem toho, že se zaměřili na získávání co nejlukrativnějších postů, aniž změnili své pubertální myšlení a uvažování. Jen naprosto duševně nedospělá osoba může tak jako Ivan Bartoš vykládat o tom, jak zvládne digitalizaci stavebního řízení. Každý soudný člověk, který začal uvažovat o takovém úkolu, rychle zjistil, že v nekonečné houšti předpisů a zákonů a pod tlakem uvěřitelné byrokracie to prostě nejde. Nabubřelost a do sebe zahledění nedovolilo lidem z Pirátské strany vůbec pochopit neřešitelnost takového úkolu. Osobně se domnívám, že pokud se celý systém dirigovaný Bruselem a našimi eurohujery nerozpadne, nelze vůbec o digitalizaci uvažovat. Vzpomínám si na zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, který nám na jedné ekonomické konferenci vyprávěl o tom, jak se město Liberec snažilo přestavět historickou budovu na nový koncertní sál. A protože se památkáři, stavební úřad a hlavně hasiči nedohodli, například jak zajistit podle nových stavebních předpisů dveře pro vchod a východ diváků, které by musely být velké jako vrata pro garáž nákladního vozu, žádná rekonstrukce se prostě nekonala. To na konkrétním příkladu ukazuje, že jakákoliv digitalizace stavebního řízení za současných předpisů nemá žádnou naději na úspěch a změnu.
Z Pirátů na to vyzrál ministr zahraničí Jan Lipavský, jenž pro udržení vládní funkce po demisi zahodil stranické pirátské tričko, které devět let oblékal a které mu pomohlo až do nejvyšších pater politiky, demisi poté stáhl a ve vládě zůstal. O čem jeho rozhodnutí svědčí?
Jeho kroky ukazují jenom to, že pan Lipavský je ochoten sloužit komukoliv, kdo mu zajistí křeslo. Za druhé to ukazuje to, že premiér Fiala už vládne jenom hypoteticky a celá věc se sune směrem, který on nemůže ovládat.
Jan Lipavský si křeslo udržel, Olga Richterová zatím taky. O svá místa ale přišli političtí náměstci ministrů z řad Pirátů, kterých bylo vzhledem k nicotnosti strany se čtyřmi poslanci tolik, až to vypadalo, že nesmiřitelní kritici předchozích politických garnitur u moci taky poněkud zpanštěli a peníze i prestižní posty jim jsou nade vše. Jen poznali, jak chutná moc?
Podíváme-li se na chování Pirátské strany, zdráhám se použít slovo „zpanštěli“, protože to předpokládá, že by se alespoň nějak blížili podobě bývalého „panstva“. Oni se svým chováním spíš podobají kombinaci náletu kobylek a bodajících sršňů. Mocichtiví, arogantní, libující si v udavačství a lační peněz a různých prebend jsou i na naše poměry nevídaným úkazem. Snad každý člen Pirátské strany má nějakou placenou funkci. Fiala a jeho „obrozená ODS“ a další politici z tzv. pětikoalice umožnili v touze po vlastní moci a po vytvoření pomocníků na likvidaci každého, koho označí za nepřítele, vytvořit funkci politických náměstků. Což je neuvěřitelné „koryto“ pro naprosto zbytečnou funkci a osobu. Podle dosažitelných informací měli za rok 2023 náměstci ministrů (dle výkazu náměstkyně ministra spravedlnosti) celkový roční hrubý příjem 1 783 845 Kč. Takové platy pro naprosto zbytečné úředníky na deseti ministerstvech jsou přímo potvrzením toho, že tito lidé nejsou jen členy Pirátské strany, ale chovají se sami jako piráti. Nic kladného nevytvořit, ale všem brát.
Projdete-li si další státní úřady a velkou část tzv. politických neziskovek, naleznete tam další desítky vyžírků, kteří se dostali, jak se říká, „k lizu“ pod vlajkou Pirátské strany. K pohledu na ně a jejich chování platí staré lidové přísloví o podobných figurách: „Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty!“ Pirátská strana, toť neskutečně nechutná přehlídka darmojedů. Tak si to vyhodnotili voliči.
PhDr. Olga Richterová
Na jedné ze svých tiskovek vysílané v Událostech na ČT1 za sebe už po vyhazovu z vlády vyvěsili transparent LEPŠÍ OPOZICE. Jakou opozicí podle vás Piráti ten rok zbývající do voleb budou?
To heslo už je jen výrazem naprostého zoufalství skupiny lidí, která ze svého pohledu přišla náhle a pro ně nepochopitelně o všechnu svoji sílu vyhrožovat a vydírat společnost a dnes neví, kudy kam.
Piráti sami sebe vždycky počítali mezi tzv. lepší lidi. Mimochodem, Pirátům se stalo to, co se často stává tzv. rychlokvašeným politikům. Po nástupu do vlády se už pohybovali jenom ve svých moderních kancelářích a pobírali mimořádné peníze, chodili se radovat na večírky s přísně vybranými kamarády a obdivovateli, a tak si vůbec nevšimli, že označení „lepšolidé“ znamená ve slušné společnosti dneska docela urážlivou nadávku. Piráti ukázali, že ve skutečnosti nic neumějí a všechny jejich nápady jsou mírně řečeno potrhlé. A protože přišli o všechny funkce, žádnou opozicí nebudou. Budou jen zaprášenými fikusy na politickém jevišti. Nikdo je nebude poslouchat, protože si všichni budou pamatovat, že na co Piráti sáhli, tam – jak se lidově říká – deset let tráva neporoste.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Překvapilo vás vzhledem k tomu, jak Petr Fiala až dosud v politice působil, že s Ivanem Bartošem a potažmo Piráty takto zametl?
Na Petru Fialovi člověka dnes už prakticky nic nepřekvapí. Petr Fiala je jedním z typických produktů naší politické scény a vysokých škol, jako jsou Danuše Nerudová anebo bývalý kandidát na prezidenta Jiří Drahoš. Ukázalo se, že na první pohled zdánlivě použitelní kandidáti na různé funkce jsou, když dojde na lámání chleba, neschopní lidé. A z hlediska zásad, postojů a morálky jsou to plastové figurky, které můžete naplnit jakýmkoliv obsahem. Když může Petr Fiala zahájit svoji politickou kariéru v ODS, která se považovala za pravicovou stranu, a vyhlašovat politické teze a programy, které ukazují neschopnost EU řešit celoevropské problémy, aby se pak stal předsedou nejhorší eurohujerské vlády, kterou jsme od roku 1989 měli, nelze se už divit ničemu. Výkladů, proč to Petr Fiala udělal, jak to udělal, je více. Ale v každém případě to ukazuje na neschopnost v řízení vlády a státu.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
Kuriózní byly výstupy ze schůzky premiéra a ministra. Nejprve Ivan Bartoš do médií vykládá, že „jedeme dál“, a o tři hodiny později se dozví, že má padáka. Trapas pro oba, nebo ne?
Pokud spolu diskutovali dva „omyvatelní politici“, tedy Fiala a Bartoš, mohl se Fiala domnívat, že „důrazně“ poukazuje na Bartošovu aroganci a neschopnost. A Bartoš si mohl myslet, že je vlastně na nějaké schůzi podobné jednání nějakého pirátského výboru, kde si to „soudruzi mezi sebou vyříkali“. A on pak oznámil, jak je vše v pořádku a že se jede dál. No, také nevíme, jak běžná jednání Fialovy vlády vypadala. Mohlo to být jako v jednom kresleném vtipu, který miluji. Na obrázku stojí u telefonu u zdi muž v diplomatické livreji a za ním je vidět dlouhý stůl, u kterého se fackuje a mydlí židlemi skupina mužů ve fracích. Mluvčí do telefonu říká: „… a ve větě ‚obě delegace setrvaly v obzvláště přátelském duchu‘ si škrtněte slovo ‚obzvláště‘…
prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.
Nepotřeboval tedy premiér, aby ho někdo k vyhazovu Ivana Bartoše z vlády pošťouchl?
Není nutno ve všem hledat jen tajuplná spiknutí a tlak jiných osob. I když skutečně po vystoupení Ivana Bartoše po setkání s Petrem Fialou museli mít chuť mnozí politici a byznysmeni vlítnout na Fialu a donutit ho, aby se toho naprostého šílence Ivana Bartoše zbavil. Je to ale jenom jedna z možností. Dumáme-li o zákulisí různých dějů, o nichž přesně nic nevíme, ale přesto nás překvapily, můžeme použít citát Johna Wyndhama: „Lidská hloupost – a zvláště hloupost, které se v patách plíží strach – je snad bezmezná.“ Pokud se tedy na jednom místě setkaly dvě naprosté politické hlouposti reprezentované Petrem Fialou a Ivanem Bartošem a nad vším se vznášel hustý mrak strachu, muselo nakonec dojít k nějakému třesku.
A že to bylo telefonem? Ačkoli se to na televizní obrazovce mnohdy ani nezdá, i Petr Fiala je jenom člověk. Takže musel být pod obrovským tlakem a zároveň mít skutečný strach z dalšího vývoje. A tak v něm prostě, jak se říká, „bouchly saze“. A také úplně lidsky nemusel už mít sílu se znovu s Bartošem ten den osobně setkat.
Může zbývajícím vládním stranám pro volby v příštím roce pomoci, že se zbavily zátěže v podobě Pirátů?
Osobně si myslím, že pro pětikoalici, a hlavně pro Petra Fialu, byli Piráti politickou i osobní přítěží, ale pětikoalice se domnívala, že jsou zároveň její záchranou. Jako při minulých volbách, kdy tzv. pán bůh nebyl doma. Což se ukázalo po posledních dvojích volbách jako přání otcem myšlenky. A snili o tom, že se jim podaří opět slepit jakoukoliv koaliční vládu, hlavně když přesvědčí voliče, že pro záchranu republiky a národa v ní nesmí být Babiš.
Modlí se a sepisují traktáty s přáním, aby se odněkud nevynořila nějaká taková politická strana, co jsou dnes unijním mainstreamem nazývány pravicově extremistické. Ty v mnoha státech EU ve volbách prakticky zvítězily, ale nakonec se je podařilo společným úsilím všech probruselských fanatiků, odmítajících jakékoli změny v Green Dealu a postupném úpadku bruselského socialismu, vyšachovat z většiny vlád.
Ovšem jen ti slepí z vládních politiků nevidí, že popularita Fialova kabinetu je hodně nízká a že se navíc ostatní strany poučily z minulých voleb a chystají předvolební koalice. Nemělo by tak propadnout rekordních milion voličských hlasů, což umožnilo vznik této vlády. Co tedy mohou Fiala a spol. pro udržení moci udělat?
Vládní strany v současné době jen poněkud zoufale věří, že se jim podaří udržet po volbách v Poslanecké sněmovně tzv. stojedničku. Snaží se pomocí médií všem kolem sebe vnutit myšlenku, že oni sice nesplnili nic z toho, co slibovali před volbami, ale podařilo se jim, abychom byli tzv. politicky mezi slušnými státy EU. Spoléhají také na to, že dlouholetou antibabišovskou a antiokamurovskou propagandou zastrašili část voličů. S tím, že jim natloukli do hlavy slova, pod nimiž vládla Angela Merkelová, a to že oni jsou jediným řešením, neboť jiná politika je „alternativlos“. A tiše se modlí, aby se politické a ekonomické zločiny Angely Merkelové na Německu a na celé EU nezjevily v celé své hrůze. Možná doufají v nějaký politický zázrak, jako byl 21. srpen 1968 z hlediska stalinistů u nás. A že je zachrání nějaká vnější nezadržitelná síla: případný vnitřní rozpad USA a americko-evropských vztahů po možném zvolení Trumpa prezidentem, vypuknutí velkého konfliktu na Středním východě, zázračné vítězství Ukrajiny nad Ruskem a tak dále.
Ing. Kateřina Konečná
Čeho se naopak na domácím politickém kolbišti musí vládní garnitura bát?
Z hlediska dalších voleb je jasné, že Pirátská strana je politická mrtvola, že sociální demokracie (ať se nazývá, jak chce) je chcíplá kobyla, která v posmrtných křečích ještě kope nohou, že KDU-ČSL může zachránit buď jenom Duch svatý, anebo jakási zázračná koalice, ale není jasno s kým. Pokud je zde nějaké další skutečné nebezpečí vedle ANO, tak jsou to Motoristé sobě v čele s tváří drsného a populárního muže najednou, a to Filipa Turka. Musí je také v noci budit děsivá představa, že se obrodí konzervativně normalizační komunisté pod vedením mimořádně schopné političky Kateřiny Konečné.
Vývoj a politické preference po roce 1989 se zásadně proměnily a veliká část národa má při pohledu na současný stav naší republiky a její svázání s Německem a Evropskou unií pocit onoho chlapečka ve starém francouzském filmu „Knoflíková válka“ s jeho nesmrtelnou větou: „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“
Pro Piráty zde už není místo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Lze za volebními nezdary hledat to, že si voliči vyhodnotili Pirátskou stranu po třech letech u moci jako neskutečně nechutnou přehlídku darmojedů?
autor: Jiří Hroník
