Za námi je 30leté období, které nazýváme časem znovu nabyté svobody. Co pro vás osobně znamená svoboda?

Svoboda je pro mě v životě to nejdůležitější – takové nic –, a přitom je to všechno. Chutná jako pivo s dobře natočenou pěnou. Člověk by měl mít pocit, že může jít, kam chce, aniž potřebuje kamkoliv právě vyrazit; a vztahuje se to nejen k cestám… 

Cítíte se svobodný v této zemi?

Sám v sobě se svobodný cítím, to je pro život nejdůležitější. Jinými slovy je podstatné nestat se hadrovým panáčkem v cizích rukou. Pokud se ptáte na naši zemi, souvisí to s mojí první větou. Ta snaha ovládnout nás, někam zařadit je obrovská. Česká republika se bohužel dostala do stadia, kdy jsou její občané rozdělováni do různých škatulek. Klíčovou roli v tom hrají média a reklama, nemohu opominout internet, to je fenomén doby.

Za dobu svého života se v tomto období cítím nejméně komfortně. Proč? Právě kvůli tlaku, neustálé kontrole toho či onoho.

Státní aparát je přebujelý, člověk se ve změti zákonů, nařízení a pravidel ztrácí. Vyskytne-li se problém, je velmi těžké si s ním prakticky poradit. Nemluvím např. o vyřízení stavebního povolení, to je banální záležitost, ale třeba o bezdomovcích. Kdysi jsem četl, že bezdomovci nám zestárli, jinými slovy, že brzy budou umírat na ulicích.  To je vysvědčení dnešní společnosti. A mohl bych pokračovat dál…

A vztahuje se to k politikům, nebo k celé společnosti?

Jde o systém fungování celé společnosti, tedy i o politiky. Těm jde o to, lhostejno, zdali se na ně podíváme zleva či zprava, být „u koryta“, brát svůj plat. Politický program je nutný balast, neboť nikdo ve skutečnosti nepřichází s ničím novým. Neumožňuje to systém naší demokracie a s ním související filozofie pohybu společnosti. Potom lidé „zblblí“ reklamami ve stylu vyššího růstu HDP, lepších sociálních dávek a podobných položek hodí svůj lístek do hlasovací urny, a světe, div se, nic se neděje. Vždycky jsem se smál tomu heslu, „když nevolíš, volíš komunisty“. Na ty se neustále vymlouváme. Nemám důvod je hájit, ale je to po třiceti letech anachronismus. To bychom takhle taky mohli stále plakat nad Bílou horou.

Lidé ani neumějí být svobodní, chovají se stádně, neustále je někdo naviguje, vlastní úsudek se vytrácí, neboť si člověk neví rady ani sám se sebou. Vzniká polarizace společnosti ve stylu pražské kavárny a těch ostatních. Není tu žádný mediátor, který by dokázal obrousit hrany, nehledě k tomu, že společnost je vícevrstevnatá. Ale opět se dostáváme k filozofii systému. Ta v podstatě neexistuje. Podle mého názoru je to dáno tím, že celá, a tedy i evropská, společnost jde naprosto mylným směrem tzv. humanismu. Tedy vše pro člověka. Skrývá se za tím nehorázné drancování všeho ostatního – veškerých biologických a geologických zdrojů.