Prezident Miloš Zeman nebude ani letos veřejně slavit 17. listopad. Zapálí svíčku doma a bude vzpomínat. V médích připomenul, že věnce a kytice od něj a premiéra skončily loni v koši a také zopakoval, že na Národní třídě nešlo o „krvavou řež“ nebo „nestandardní masakr.“ Je v pořádku, že Zeman veřejně nevystoupí, ani když si připomínáme 30. výročí od Sametu?

Miloš Zeman by za normálních okolností určitě přišel položit květiny, ale logicky nechce, aby vzpomínka na rok 1989 byla opět zneužita k projevům „pohrdání Zemanem“. Místo zpráv o oslavách 30. výročí 17. listopadu by se na první stránky tisku dostali ti, kteří mediálně nejúčinněji urazili prezidenta. Do situace, kdy prezident raději zůstane doma, nás tedy dostali právě ti, co si o sobě z nepochopitelných důvodů myslí, že jsou slušnější než Miloš Zeman, a potom se před novináři předvádějí v trapnostech. Nedat jim příležitost zastínit tento svátek vlastní exhibicí mi připadá rozumné. Všichni víme, že se na Národní třídě nejednalo o masakr. Význam této událost nespočívá v počtu obětí, ke kterým naštěstí nedošlo. Na druhou stranu je dobré se zamyslet a srovnat, kam se Evropa od té doby dostala. Potlačení nepokojů v Katalánsku nebo brutalita francouzské policie proti protestujícím Žlutým vestám je určitě posun k horšímu.

Jak asi veřejnost vnímá svátek 17. listopadu? Prožívají ho intenzivně i voliči Babiše  a Zemana, nebo se z něj stal svátek spíš tzv. liberálně demokratických stran?  Co se z tohoto svátku postupně stalo?