První, co nás na Vaší knize zaujalo, byla postava Miroslava Kalouska. Andrej Babiš o něm hovoří jako o symbolu korupce. Vy jste ho zmínil jen jednou, a navíc v souvislosti s Janou Nagyovou, kterou nepotřeboval, aby mohl jednat s premiérem Nečasem. Čím to?

Já jsem v knize nechtěl hodnotit jednotlivé politiky a nechtěl jsem, aby to bylo vnímáno, že se některými politiky účelově v knize zabývám. Kniha byla zejména o činnosti ÚOOZ, o lidech pracujících na ÚOOZ. Jednotlivá jména politiků nechci a nebudu komentovat.

Kolikrát jste škrtal v odpovědích, případně je upravoval?

Škrtal jsem hodně, ale zejména proto, že jsme si s panem Klímou vyjasňovali pozice mezi policistou a novinářem. Naše mluva byla často vzájemně nesrozumitelná, a to zejména proto, že policista klade důraz na jiné věci než novinář. Nestalo se, že by mi pan Klíma zasahoval do informací, které chci sdělit. A zrovna tak já jsem neodmítl žádnou otázku, kterou mi položil a snažil jsem se ji co nejpodrobněji zodpovědět. Bral jsem to, že po celou dobu jsem nemohl vysvětlit náš pohled a postoj a často někteří novináři uváděli nepravdivé nebo zkreslené informace o naší činnosti. Jsem si vědom toho, že některé případy jsou stále živé, ale sdělil jsem pouze informace, které neohrozí dokazování, toto bych nikdy neudělal.