Co vás přivedlo k tomu, že vznikla iniciativa Vaše svoboda? A co od toho čekáte?

My jako kancelář a někteří naši klienti jsme se stali v prosinci loňského roku terčem velmi nevybíravého útoku pana Randáka a jeho skupiny, potažmo Nadačního fondu proti korupci. To byla tak nepříjemná zkušenost, že došlo k veřejné skandalizaci našeho jména, jména našich klientů a to ze zcela neoprávněných důvodů. My jsme udělali tuto špatnou zkušenost a tak jsme si řekli, že nejen budeme chránit naše dobrá jména a dobrá jména našich klientů, ale že bychom rádi, aby to mělo nějaký trvalejší obsah. Tak jsme iniciovali vznik www.vasesvoboda.cz, která primárně má za cíl bojovat proti tomu, co napadlo nás, čili proti nelegálnímu fízlování, proti mediální manipulaci, proti veřejné skandalizaci na objednávku a za peníze. Vzhledem k tomu, že jsme samozřejmě zjistili, že v tomto směru v České republice už dlouhá léta velmi aktivně působí skupina pana Randáka, tak se primárně naše iniciativa věnuje jí, ale není to zaměřeno proti panu Randákovi, i když hlavním tématem je on.

Jak si vysvětlujete, že tu vznikl útok přímo na vás, to přece musí mít nějaký důvod?

My jsme byli lákavým cílem v tom, že pan Randák a jeho skupina dlouhodobě šla po panu Dvořákovi, a to z osobních důvodů, protože blízká přítelkyně pana Randáka paní Krešlová je bývalá manželka pana Dvořáka a oni byli v dlouhodobém osobním sporu o dítě a o majetek. Pan Randák se o pana Dvořáka dlouho zajímal, když byl ve funkci v Dopravním podniku. My jako advokátní kancelář jsme v některých případech v Dopravním podniku působili a jako advokátní kancelář máme z Randákova pohledu také spoustu zajímavých klientů, tím jsme se ocitli ve středobodu těch jeho ataků.

A máme si to vysvětlovat tak, že existuje jakási v uvozovkách soukromá policie pana Randáka?

Přesně takhle to je. Tím, že jsme založili tu iniciativu, a tím, že jsme zvedli toto téma, řekli jsme, že tady existuje pan Randák a jeho skupina a my se ho nebojíme a jsme připraveni všem ukázat, co se to tady děje v zákulisí toho sporu o jízdenky a o další věci. Tak jsme došli k informacím, že dnes už můžeme veřejně tvrdit, že pan Randák disponuje něčím na způsob soukromé policie - takové soukromé rozvědky. On má několik lidí, kteří v terénu získávají informace ve formě odposlechů a nejrůznějších průniků do soukromí, ať jsou to listiny nebo počítačová data, a potom má řadu aktivních kontaktů v bezpečnostních složkách, ať už je to policie nebo bezpečnostní služby, od kterých získává informace, s nimiž dál pracuje a dál je interpretuje a využívá je ke skandalizaci vybraných lidí.

Máte povědomost, jak to v praxi vypadá? Co je to vlastně průnik do soukromí?

To znamená například nabourání vaší emailové schránky nebo použití odposlechového systému zvaného Agáta, což je dodávka, která přijede před váš dům, napojí se na nejbližší tzv. BTSko, to znamená vysílací signál mobilního telefonu, a stáhne všechny aktivní hovory z vašeho domu do nahrávacího přístroje. Pak jsou tu samozřejmě sledování, to je věc, o kterou se zajímají velmi rozsáhlým způsobem. Výpisy z bankovních účtů, to je rovněž běžná praxe.

Přece není jednoduché někoho sledovat?

Není to jednoduché a taky to není levné. Koneckonců, když si prohlédnete rozhovory, které udělal pan Randák za posledních několik let, on se několikrát chlubil zejména své dvorní novinářce paní  Slonkové, jak to sledování a monitorování probíhá, kolik to stojí. Takže my jsme se samozřejmě začali zajímat, kdo to všechno platí, protože historka pana Randáka o tom, že on jako nepracující důchodce pobírá generálskou rentu, která je v řádech desítek tisíc korun, a že je to vlastně všechno... A že on jen sbírá informace, které mu nějací lidé přinášejí... Samozřejmě takováto soukromá rozvědka stojí spoustu peněz a to by nešlo bez toho, aby nějaké velkopodnikatelské skupiny ten provoz té rozvědky financovaly.

Proč by to dělaly?

Protože tím mohou přijít k velmi zajímavým informacím o konkurentech. To jsou tři skupiny. V zásadě jde o tři typy zadání. On pracuje na osobní zadání, to je paní Krešlová, pak na, řekněme, obchodní zadání, to bylo typické v kauze Sazka, kdy Randákovi lidé dlouhodobě „pracovali“ na rodině pana Hušáka a s těmi informacemi pak nějak naložili – to znamená, že na základě informací, k nimž byste se jinak nedostal, přimějete svého obchodního konkurenta, aby se choval jiným způsobem, než by se choval normálně.  No a potom je to zadání politické, což se zaměříte na lidi, kteří jsou spojováni s některou politickou stranou, u pana Randáka je to typicky Občanská demokratická strana, kterou on nemůže vystát od té doby, co byl vyhozen z rozvědky. Je to pořád stejný scénář. Získáte nebo vyrobíte nějaké informace o někom a ty informace pak za pomoci spřátelených novinářů, případně teď za pomoci instituce, která se jmenuje Nadační fond proti korupci, servírujete veřejnosti tak, aby vypadaly skandálně. On sám v jednom rozhovoru řekl, že není vůbec těžké přesvědčit veřejnost o tom, že je někdo zločinec, že stačí v podstatě mít nějaké peníze a pár spřátelených novinářů. Myslím, že v postatě přesně vystihl podstatu svého podnikání.