Robert Pelikán, který se specializuje na problematiku obchodních společností, přednáší i na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. V minulosti pracoval v mezinárodní advokátní kanceláři Linklaters, dnes provozuje vlastní praxi ve firmě Vrána&Pelikán.

Proč jste se jako právník rozhodl psát blogy?

Blog se mi jeví jako úžasný nástroj prolomení hranice mezi veřejným a soukromým, mezi rozhovorem přátel a mediálním světem. A touto svou funkcí nabývá na významu s tím, jak se onen „svět za obrazovkou“ odtrhuje od světa běžného, jak se uzavírá sám do sebe. Pociťoval jsem stále silnější odcizení veřejného života, až jsem měl jen dvě možnosti: uzavřít se do jakési vnitřní emigrace, nebo naopak do veřejného prostoru formou blogu vstoupit.

Jste jako autor čtenější poté, co Vás kvůli Vašim názorům, které zveřejňujete, odmítla vláda jmenovat do rady ČTÚ?

Ano, ty události můj blog paradoxně velmi popularizovaly. Takže děkuji.

Co vám na stavu české společnosti a české politiky nejvíce vadí?

To, že naše politika přestala být politikou. Pohlédněte na probíhající předvolební kampaň. Kandidující politici se již vůbec nenamáhají vysvětlovat, proč by měli být voleni. Neříkají: volte mne, protože budu prosazovat nižší nebo vyšší daně nebo více či méně dálnic nebo něco podobného. Říkají už jen „volte mne“ a doplňují to svou často nepříliš lákavou podobiznou. Dosti to připomíná posun, který nastal v reklamě: od dřívějšího vychvalování vlastností výrobku se přešlo k pouhému budování image. Jenomže prací prášek můžete vyzkoušet a nebude-li prát, koupíte jiný. Politika na zkoušku zvolit nelze.

Nejde navíc jen o předvolební kampaně. Politici jsou dnes natolik pohlceni zákulisními boji, že jim na skutečnou politiku nezbývá čas. Politické dění ve veřejném prostoru ztratilo veškerou srozumitelnost. Připomíná absurdní divadlo, ve kterém z různých míst zmateně vybíhají herci a nepřesvědčivě deklamují špatně naučené repliky, které často jako by patřily někomu jinému (vzpomínáte na onu scénu z Havlova Odcházení?), aby pak zase chvatně zmizeli v zákulisí.

Myslíte si, že česká společnost je prolezlá korupcí?

Rozlišoval bych soukromou a veřejnou sféru. Veřejná sféra je dnes korupcí v nejširším smyslu slova přímo determinována, je výslednicí čistě soukromých zájmů různých vlivových skupin. Naopak v soukromé sféře žádnou korupční náladu nezaznamenávám, naopak všeobecně patrné zhnusení ze stavu věcí veřejných ukazuje, že to s morálním stavem naší země není tak špatné.

Domníváte se, že policejní protikorupční útvary, státní zastupitelství a justice dělají všechno, co mohou, aby s korupcí zatočili?

Domnívám se, a to je to podstatné, že konečně něco začaly dělat. A velmi nervózní reakce mnohých politiků napovídají, že cílí správně.

Zlepší se podle vašeho názoru situace v potírání korupce po nástupu Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze?

Nejde jen o Lenku Bradáčovou, ale také o Pavla Zemana, nemluvě o lidech, kteří nejsou tak vidět, ale bez kterých by to nešlo. Změna je obrovská a před nějakou dobou nepředstavitelná. Pořád je to ale ještě zvratný proces a lze pozorovat velké snahy o jeho zastavení. Není divu, jde o hodně.

Kdo nese podle Vás největší vinu za současný stav ve společnosti a v politice?

Bylo by lákavé ukázat na jednoho člověka. Ale žádný jednotlivý viník neexistuje. Na vzniku tohoto stavu se podílela veliká řada osob a vlastně za to žádná z nich nemohla. Byli a jsou to lidé, kteří do krajností využívají limitů, jež jim systém poskytuje. Takoví lidé jsou v každé společnosti a je tedy spíše věcí té společnosti, nakolik je nechá škodit. Takže měl-li bych hledat konkrétní osoby, které to způsobily, byli to nejspíše ti, kteří na počátku naší svobodné historie fatálně podcenili roli práva ve společnosti. Zastupitelská demokracie nelimitovaná mantinely a kontrolními mechanismy právního státu má tendenci zvrhávat se v oligarchii nejvyšších příslušníků etablovaných politických stran a jejich podporovatelů. Toho jsme svědky.

Která z polistopadových vlád byla podle vás nejúspěšnější a kterou považujete naopak za nejhorší?

To je spíše otázka pro politologa, neodvažuji se odpovědět. Zdá se mi ale, že na titul té nejhorší jich aspiruje mnoho. A na předním místě je ta současná. Ne snad, že by vládla nějak podstatně hůře, než ty předchozí, ale pro to, jak strašlivě ignoruje vzkaz, který jí voliči při posledních volbách vyslali, a prohospodařuje mandát, který dostala.

Myslíte si, že policie, státní zastupitelství a soudy budou schopny dotáhnout kauzy, dotýkající se politiků? Například exministrů obrany Martina Bartáka a Vlasty Parkanové, exhejtmana Středočeského kraje Davida Ratha?

Chci věřit, že se to podaří, ale jisté to není. Malou ochutnávku tlaku, který tu bude působit, jsme již viděli, když členové naší vlády vykřikovali věty o partě policejních plukovníků a podobně. To je strašlivé. Když přibližně ve stejnou dobu policie udělala domovní prohlídku u Sarkozyho, řekl k tomu jen jeho advokát, že „věří, že se ukáže, že tyto prohlídky byly zbytečné“. To je přístup obvyklý v civilizovaném světě. Jakým právem se naše vláda odvažuje požadovat po občanech tohoto státu, aby se podřizovali zásahům veřejné moci do svého soukromí, jestliže sama takto vyjadřuje orgánům činným v trestním řízení nedůvěru? Navíc tímto tlakem nakonec možná škodí i těm obviněným. Jak má v téhle atmosféře někdo nestranně posuzovat vinu a nevinu těch osob?

Považujete Česko jako právník za právní stát, nebo máme v tomto směru ještě rezervy?

Nazývat to rezervami je eufemismus. Ze zákona nezávislé orgány jsou u nás obsazovány podle politického klíče. Prezident porušuje Ústavu. Ministr financí volá vyšetřovateli a ani se s tím netají. V novinách si čteme přepisy odposlechů pořízených pro účely trestního řízení. To všechno jsou věci v právním státě jednoduše nemyslitelné. 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.