U příležitosti Dne nezávislosti, kterou si Spojené státy stvrdily přijetím deklarace 4. července 1776, jste v časopise Přítomnost pod titulkem „Rozklad Ameriky a amerického ideálu“ uveřejnil docela zdrcující kritiku země, kde jste se narodil. O co vám tu jde?

Dějiny nám ukázaly, že ke dnešku žádná společnost nebo říše netrvá věčně. Na rozdíl od minulých dob, kdy říše či velmoci fungovaly více regionálně, dnešní svět je globální, což vede k tomu, že základní pravidla a priority udržování společnosti či národa jako takového jsou pod obrovským stresem. Nicméně víme, že společnosti se prakticky vždy rozpadnou zevnitř, a to na základě deformace klíčových principů. Tento rozklad se dnes děje v celém západním světě, nejvíce v Americe. Amerika je výjimečná v tom, že vždy reprezentovala to nejlepší i částečně to nejhorší. Přesto všechno má stále obrovský vliv, který si mnoho z nás neuvědomuje – je to právě Amerika, která stále zaručuje naši svobodu přes NATO. Je to Amerika, která dává víc peněz do Ukrajiny než celá Evropská unie. O tolik více je pro nás důležité sledovat, co se děje s Amerikou.

Jaké jsou příčiny sociálního rozkladu pořád ještě světové velmoci číslo jedna?

Jsou tři hlavní. Tou první je čtyřicet let neskutečného blaha, během nichž si celá společnost zvykla a osvojila naprosto nevídaný a přehnaný standard očekávání. Na rozdíl od Evropy v Americe to gradovalo ještě víc – spojeno s liberalizací společnosti se klíčové slovo svoboda proměnilo z významu žít ve svobodě na význam svobodně si nárokovat úplně vše, co se dá. A v tom je obrovský rozdíl.

Druhým faktorem je – překvapivě – samotná americká ústava. Ta byla sepsána v roce 1787, přičemž kontext pro určité klíčové body se časem zcela změnil. Mám na mysli právo nosit zbraň, které bylo vymyšleno v úplně jiné době a proti úplně jinému nepříteli s úplně jinou zbraní. Dnes je důsledkem práva nosit zbraň to, že více Američanů bylo zavražděno domácí zbraní, než bylo zabito ve všech válkách s americkou účastí dohromady. Dále během několika desítek let bylo zastřeleno 38 tisíc amerických dětí. Jako další lze poukázat na polarizující rozsudky nejvyššího soudu týkající se otázky kolem lidských práv, mám na mysli nedávný kontroverzní zákaz rušení možnosti potratů na celostátní úrovni. Tím vrací soud Ameriku zpět do stavu, ve kterém byla kolem americké občanské války. To znamená, že z federace se stává čím dál víc konfederace států, které mají mezi sebou čím dál méně společného. V jednom státu jsou zakázané potraty, zbraně se mohou nosit volně bez registrace, přejedete státní hranici do druhého státu, kde potraty jsou povolené, ale kde si nesmíte pořídit zbraň. Jedete do třetího státu, tam platí něco z jednoho a jiné z druhého státu. Lidé, kteří v těch státech žijí, jsou bytostně přesvědčeni, že jsou to oni, kteří mají absolutní pravdu a že ti v tom sousedním státu ji vůbec nemají.