Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Počátkem května oslaví Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký rozdíl je mezi státem, který Putin přebíral a jaký je z Ruska dnes?

Celkové hodnocení putinovské epochy, která začala před 15 lety, je pozitivní, odráží se na vysokém osobním ratingu důvěry vůči prezidentovi. Rusko, do jehož čela se postavil Putin, bylo úplně jinou zemí. Jak je nám jasné dnes, byla to země zabíjená vnějšími silami a umírající, pro kterou připravovali to, co se děje na Ukrajině dnes – rozkol, rozbroje, krveprolévání a zotročení vnějšími hráči. Putin zachránil Rusko, domnívám se, že většina Rusů bude dnes souhlasit s tímto tvrzením.

Dá se objektivně říci, zda se běžným ruským občanům žilo lépe v době, kdy jejich zemi vládl Boris Jelcin, anebo jestli mají kvalitnější život nyní? Nemám na mysli zahraniční politiku, ale spíše běžné životní starosti řadového Rusa

Životní úroveň v Rusku v porovnání s érou Jelcina během těchto 15 let stoupla mnohonásobně. Hovoří o tom čísla, uvedu jedno, které je opravdu výmluvné – statistika Ruského statistického úřadu poskytuje následující údaje – v roce 2013 bylo do zahraničí s turistickými cíli uskutečněno 18 milionů 292 tisíc cest. Rusové jsou po Číňanech na druhém místě podle počtu zahraničních cest, ale Rusů je téměř desetinásobně méně než Číňanů.

Myslím si, že Čechům, a zvláště Pražanům, tu není nic třeba dokazovat, už dlouhé roky v centru Prahy zní ruská řeč prakticky všude a ruští turisté krmí značnou část turistického segmentu Česka.

Jezdím často do Moskvy a mohu říct, že životní úroveň Moskvanů roste z roku na rok, je to vidět vždy a ve všem, obzvlášť podle počtu a kvality aut na ulicích, podle cen v restauracích a kavárnách, které jsou plné i navzdory těmto cenám.

Pravda je, že Moskva není celé Rusko, ale neuškodí říct českým a slovenským čtenářům to, co si nikde nepřečtou – v době putinovské epochy státní sociální dávky stouply neporovnatelně s jelcinovskou epochou, začínaje od mateřské a konče neustálým růstem platů, rekordní výstavbou bytů. Je sice pravda, že Rusko během posledních let mělo velké zisky díky vysokým cenám ropy, ale to s netýká je jen Ruska. Takový růst životní úrovně obyvatelstva nebyl ani v jedné ze světových oblastí těžících ropu.

Putinova popularita v posledních měsících láme největší rekordy za celé období jeho politické kariéry. Přitom Rusko na tom není nijak zvlášť dobře. Jeho ekonomiku objektivně poškodily a dále poškozují západní sankce a značné škody napáchal i pokles cen ropy, na čemž je ruský rozpočet výrazně závislý. Jak si tedy tu popularitu vysvětlit? Líbí se snad Rusům, že jejich lídr bojuje proti Západu a Americe, místo aby s nimi spolupracoval, i za cenu lepší životní úrovně? Což by znělo podivně.

Pokles cen ropy, jak jej vidíme dnes, byl vyvolaný touhou dostat Rusko na kolena, ale to se nestalo a ani se nestane. Ano, sankce a obzvlášť devalvace rublu se dotkly životních zájmů obrovské masy občanů Ruska, ale Putinovy popularity se nedotkly a nad tím si nyní lámou hlavou mudrci na Západě. Jak se dá vysvětlit jeho popularita? Je to jednoduché. Putin je jednoduše ruský člověk, který miluje Rusko a bojuje za ně a v tom se podobá většině jiných Rusů. Je patriot, chrání

Rusko a Rusy, to je hlavní v jeho politice, a většina Rusů s tím souhlasí. Ale není jen patriot – je to velký vůdce, nejvlivnější člověk na světě, moudrý, mazaný, silný, s pevnou vůlí. Lídr, o kterém mnozí na světě jen marně sní a Rusko ho má a Rusové to chápou. A nejen Rusové – Putin je rovnoprávný hráč pro všechny síly a hráče našeho světa, kteří se snaží podcenit jeho význam. 

Nicméně, Putin bojuje se Západem, tedy s námi.

Putin nebojuje s Amerikou a Západem – Amerika a Západ vyhlásily Putinovi válku, mluví a píšou o tom otevřeně, rozžehly oheň občanské války na Ukrajině, hrozí Rusku stejným majdanem, doufají, že přivedou Rusko na mizinu, a skutečně očekávaly, že sankce spolu s nízkými cenami ropy vyvolají v Rusku masovou nespokojenost. Očekávaly a nedočkaly se. A ani se nedočkají.

Ve filmu Prezident, který v neděli odvysílala ruská televize u příležitosti zmíněného Putinova výročí, Putin říká, že na počátku 21. století se mnozí domnívali, že Rusko brzy přestane existovat. Ostatně mnohokrát před tím už Putin prohlásil, že Rusko pouze hájí „své místo na slunci“, trvá si na svých národních zájmech, odmítá sloužit USA, a proto je trnem v oku. Lze na takovou nacionalistickou argumentaci přistoupit?

Tyto argumenty nemá smysl popírat, jiná věc je, že pro lidi otupené americkým mainstreamem jsou tyto argumenty nedostupné. Protože je staletí strašili Ruskem a straší dál. Pravda, existují všechny důvody předpokládat, že nyní toto zastrašování ruským medvědem nebude efektivní – svět je příliš propustný pro informace a Rusko se příliš rychle učí mediální a informační technologie.

Šéf Kremlu také ve více než dvouhodinovém filmu hovořil o tom, že Američané podporovali severokavkazské separatisty bojující proti Moskvě. Je to pravděpodobné? A nakolik se dá říci, že mají USA zájem na ovlivňování dění uvnitř Ruské federace?

Válku na Kavkaze v Čečensku přímo podporovali hlavní spojenci USA v muslimském světě Saúdové, nepřímo přes ně i USA, válka měla způsobit rozkol Ruska a odstartovat proces rozpadu země, ale Putin zastavil tuto válku a dosáhl toho, že Čečensko je dnes hlavním geopolitickým spojencem Ruska na Kavkazu, i navzdory tomu, že ještě nedávno spolu Rusové a Čečenci bojovali. 

Co se týče vlivu USA uvnitř Ruska, to je hlavní cíl americké politicky. Roztříštit Rusko zevnitř, udělat s Ruskem to, co už bylo udělané s částí ruského světa a ruského národa, který se ještě nedávno nazýval Ukrajinou. Nazývá se tak ještě i nyní, ale tato země už není a nikdy nebude v té podobě, v jaké byla od roku 1991.

USA jsou nadále nadšeny perestrojkou a nějak nemohou zapomenout, jak jeden Jidáš s velkou skvrnou na hlavě dokázal „odpálit“ SSSR zevnitř a přinesl jim vítězství, o kterém ani nesnívaly, po kterém USA začaly beztrestně ničit celý svět, včetně Evropy, včetně Česka.

Putin vrátil Rusku vojenskou moc do té míry, že porazit Rusko válečnou cestou je nemožné, ostatně to bylo nemožné i v roce 1985, kdy Gorbačov začal hovořit o perestrojce, pokání a svobodném trhu, který vyřeší všechny otázky. 

Výbuch zevnitř nejprve Jugoslávie, potom Ukrajiny, dává USA naději, že i Rusko se podaří znovu odpálit zevnitř podle toho samého modelu.

Mnozí Putinovi kritici často upozorňují na to, že dnešní chování ruského prezidenta je dáno i jeho minulostí v obávané KGB. Do jaké míry se dá tato část jeho života použít jako argument, proč si na Putina dát pozor a nevěřit mu?

KGB je dnes organizace, která už dávno neexistuje, rozpadla se spolu se SSSR, na jejím místě vyrostly tajné služby jiné generace a jiné úrovně, ale je to mediální brand – nejvíc lidí o něm ví z filmu o Jamesi Bondovi, které jsem, pravda, nikdy neviděl.

V souvislosti s Putinem je KGB jednoduše prvek jeho démonizace na Západě, jenž možná působí na lidi, kteří se KGB dosud bojí. Prezident Bush starší stál  v čele CIA, zatímco Putin skončil svou kariéru v KGB se skromnou hodností podplukovníka, ale Bushovi to nikdo nevyčítá.

Jinak rozdíl mezi špionem a rozvědčíkem je jednoduchý a pochopitelný, dokonce i pro děti. Špion je cizí, nepřátelský, a rozvědčík je náš.

Putin je pro Rusy rozvědčík a pro jeho obraz je to spíše plus než minus. 

Koneckonců je tu i úplná neznalost dějin – v 19. a 20. století většina evropských politiků, kteří vešli do dějin, byla spojena s rozvědkami a tajnými službami nejrůznějších zemí, českoslovenští politici, stejně jako politici jiných, méně vlivných evropských zemí, spolupracovali s tajnými službami, přičemž nejen s vlastními, ale i s mnohými cizími, prakticky bez výjimky, existuje o tom množství knih a dokumentů. Pravda, Češi a Slováci neprojevují zájem.

Pokud byste měl na základě dostupných zdrojů zhodnotit osobnost Vladimira Putina, jak by si podle vás stál? Kdo vůbec Putin je? Lze zmínit jeho pozitiva a negativa? Co o ruském vůdci vypovídá to, že když se 11 dní neukáže na veřejnosti jako nedávno, celým světem kolují nejrůznější spekulace od toho, že se mu narodilo dítě až po vážnou nemoc nebo smrt? Vypadalo to podivně.

Putin jako politik v mém chápání má blízko ke genialitě a převyšuje svými kvalitami své kolegy v jiných zemích. Protože vede zápasy a vyhrává s neporovnatelně menšími zdroji a silami, než jaké jsou zdroje a síly jeho protivníků a partnerů. Genialitou myslím v tomto případě nejvyšší stupeň talentu, je to silné slovo, ale v Putinově případě je adekvátní a spravedlivé.

Ptáte se, kdo je – ještě jednou zopakujme, že je to ruský člověk, patriot své vlasti a svého národa, disponuje takovým souborem vlastností, které mu poskytují velkou převahu nad jinými politiky světa, a to jsou znovu zvláštní ruské vlastnosti, jako například důvtip, víra ve vítězství, které jsou málo dostupné chápání Západu. Protože Západ dávno analogické vlastnosti ztratil. 

Pro charakterizování Putina si dovolím citát ze svého článku Putin a Stalin, napsaného před dvěma lety: „Putin není samotář, vychoval zástup silných spolubojovníků, které Stalin neměl a ani nemohl mít z důvodu svérázné povahy ‚vůdců národů‘. A ještě proto, že vůdci národů mají k dispozici soubor nástrojů, ukovaných v revoluci a občanské válce. Surový, drsný soubor. Putin takovéto nástroje, chválabohu, nemá – ani revoluce, ani občanská válka na jeho století nepřipadla.

Putin je rozvědčík, který si vědomě zvolil tuto cestu, rozvědčík nejen kariérou, ale i profilem osobnosti, svým osudem. Je to člověk, který se instinktivně snažil vědět víc, než vědí ostatní. 

Z takovýchto lidí mohou vyrůst nejen velcí vůdci – mohou to být kněží a spisovatelé, magnáti a bankéři, ale z Putina se stal VV, přitom na ruské tradice s neobyčejně složitým charakterem. Je to železná past v semišové rukavičce. Psycholog, který umí přesvědčit. Má podmanivý hlas „verbíře“, jména spolubesedníků sype jako z počítače, má schopnost soustředěně naslouchat, což je obzvláště vzácná vlastnost, protože po Stalinovi sovětští vůdci tuto schopnost ztratili. A vedle toho všeho je silný. 

Putin cítí moc a má ji rád, jinak by se nestal velkým vůdcem. Kdy překročil svůj Rubikon, svůj bod nezvratnosti? On to vidí lépe, později o tom podrobně budou mluvit historici. A možná to jednou poví on sám.

Vyjmenujme pouze velké úlohy dějin, které Putina čekají, pokud bude dále žít a konat jako velký vůdce. To jsou tyto úlohy v globálním měřítku. Sebrat a udržet moc v Rusku – úloha vyřešená. Vrátit Rusku úlohu hlavní světové síly – úloha se řeší, prognóza je nejasná. 

Vyhnout se nové světové válce, pokud to bude možné – úloha se řeší, předpověď je zlá, svět se rychle přibližuje k bodu nezvratnosti, k novému mnichovskému spiknutí, které spustí světovou válku jako lavinu. Všechno je ale složitější než v roce 1938, protože ještě nikdo nepoužíval obrovský arzenál prostředků hromadného ničení lidí, který se nashromáždil za téměř sedmdesát let světového míru. Zvítězit v nové světové válce je úloha budoucnosti, možná blízké. Úloha zatím abstraktní, ale reálná. Při jakémkoliv vývoji světové války jsou šance Ruska na přežití a vítězství dobré. Tak to zařídil Bůh a naši předkové, kteří vytvořili ruský svět takový, jaký je v současnosti.

Co se týče bulvárních úvah o životě ruského prezidenta, nesleduji je a pro masu Rusů nejsou zajímavé a nemají význam. V Rusku není taková tradice hrabat se v soukromém životě lídrů a myslím si, že tato tradice v Rusku ani nezakoření. V tom nám Západ může jen závidět.

Ještě před vypuknutím ukrajinské krize a anexí Krymu byl Vladimir Putin terčem kritiky především kvůli údajnému potlačování svobody slova nebo zavádění kontroverzních zákonů, jako například ten týkající se propagace homosexuality. Jak je to v Rusku se svobodou slova a svobodou médií? Je všechno pod státní kontrolou a kritici nemají šanci nebo existují svobodná média? Jinak řešeno, jak dopadne novinář, který vydá ostře kritický článek vůči Putinovi?

Putina kritizují v Rusku stovky všemožných médií, včetně televizí a rozhlasových stanic. Je to kritika různé síly. Pravda, v Rusku svoboda slova neměří svobodou homosexuální propagandy. Vyjádřím svůj skromný názor spisovatele a kronikáře doby.

Pokud lidem podstrkávají práva homosexuálů jako hlavní téma pro polemiky a úvahy, dělá se to pro odpoutání pozornosti, ať se lid pohádá, zda jsou to zvrhlíci, nebo naopak nejsvětlejší zástupci lidského rodu, které jednoduše nechápu. A pokud se lidé budou hádat o těchto neplodných a nesmyslných tématech, okradou je, svlečou do nitky a vyhodí holé na mráz. Vezmou jim celé majetky celých zemí a národů, zatímco práva homosexuálů stále zůstanou nevyřešená. 

No...

A ještě jeden postřeh – týká se Slovenska, ale možná ani Česko není výjimkou. Gay propagandisté a aktivisté, kterým tu údajně chybí práva, na Slovensku dostávají obrovské peníze na svou důležitou práci, kromě jiného od státu, žijí luxusním životem, jezdí drahými auty, ale přitom jsou stále nespokojení. Myslím si, že to mají od přírody.

Předmětem kritiky byly v nedávné minulosti dva zákony. První týkající se právě přísného zákazu propagace homosexuality a druhý, díky němuž jsou nevládní organizace financované ze zahraničí označované jako zahraniční agenti. Byla tvrdá kritika těchto zákonů ze Západu oprávněná?

Vyjádřili jste se přesně, pro Putina a Rusko je tato kritika nezajímavá. Zatímco zákony o zahraničních agentech, dříve či později, budou přijímat všechny evropské krajiny, včetně Česka a Slovenska, pokud chtějí zůstat na mapě Evropy. Protože infiltrace cizích agentů a vlivu do politických a mediálních struktur společnosti se stala hlavní zbraní zápasu. A ti, kteří chtějí hájit svou suverenitu, přijímají odpovídající zákony.

Jakým způsobem podle vás definovat Putinův režim? Demokracie? Diktatura? Když se někdo zeptá na Česko, můžeme jednoduše říci, že máme parlamentní demokracii. Co je to vlastně u vás, v Rusku?

Jednou jsem pojmenoval tento systém v Rusku – je to volitelná silná centralizovaná moc – a vysvětlím to podrobněji.

Ale začněme od režimu v Česku, který nepřesně nazýváte parlamentní demokracií. Navrhuji jiný název. V Česku je u moci opravdu zvolená občany koloniální administrace, která si myslí, že v Česku je demokracie, ale přitom s těmito myšlenkami ne úplně souhlasí. Je to režim, za kterého se v Česku volí a přivádějí k moci politici, zvolení vnějšími hráči s pomocí parlamentní procedury. Takto byl Schwarzenberg zvolen Američany, Babiš Němci, konkrétně Merkelovou, při objevení se u moci všech vládnoucích koalic v Česku, a obzvlášť jejich premiérů, rozhodující roli sehráli Němci nebo Američané, nebo Němci pod patronátem a kontrolou Američanů. Takovýto režim je nejen v Česku, v Německu například funguje už velmi dávno, tak k moci dostávají své lidi Američané rovnou od roku 1945 a tito politici prosazení Američany prosazují své kandidáty v Česku. A Češi se tváří, že o tom nic nevědí. 

Zjednodušeně – v Česku funguje režim koloniální administrace, který pro české občany dodržuje proceduru voleb, a Češi si myslí, že Schwarzenberga si zvolili oni a ne američtí úředníci.

Ale reálně Česko, stejně jako Slovensko nebo Polsko – to je kolonie Německa, Evropské unie a USA najednou. Tedy kolonie s trojnásobnou podřízeností, což samo o sobě vytváří velké komplikace.

Zatímco Rusko není kolonie, a právě proto se jim na Západě tak nelíbí ruská demokracie, ačkoli, a to je třeba zdůraznit, Západ neobviňuje Rusko a Putina otevřeně z diktatury, protože pro Západ by to nyní bylo velmi nevýhodné. 

Tak co je tedy v Rusku?

V terminologii Západu je Rusko autokratický režim, Putin je autokrat, protože nedodržuje „opravdu demokratickou proceduru“, a co je obzvlášť strašné, utlačuje práva sexuálních menšin, které po příchodu Obamy do Bílého domu slaví svoje vítězství už hodně let po sobě.

Já osobně se pokojně dívám na slovo diktátor a vůbec si myslím, že čím víc ve světě stoupá chaos, tím víc bude všude stoupat poptávka po diktátorech a svět možná zachrání nějaký tajný klub velmi moudrých a velmi osvícených diktátorů. Dokonce si myslím, že takovýto klub je už načase pomaličku zakládat.

Ale pokud se mám vyjádřit stručně – v Rusku je moc, v Americe je moc, v Číně je moc, v Íránu je moc, v Indii je moc – a v Evropě moc není. A pokud se v Evropě moc neobjeví, Evropa zmizí, nezávisle na tom, zda někdo bude nazývat Putina diktátorem, carem nebo nejmocnějším člověkem na světě. 

Jak si stojí Vladimir Putin coby hospodář? Kritici říkají, že sankce a klesající ceny ropy ukázaly na velké slabé místo, kdy Rusové v podstatě žili pouze z prodeje surovin, ale nic moc nevyrábějí. Co musí Putin do budoucna začít dělat na poli ekonomiky, aby se stát nesesypal? Stejně tak zaznívá, že stále není řešena otázka korupce, zkostnatělé byrokracie a že podnikatelé mají v Rusku těžký život. Lze s tím pohnout?

Na rozpad ruského státu se čeká a usiluje se o něj stovky let, ale nerozpadne se v dohledné budoucnosti, rozpadnou se státy Západu, a to velmi brzy. Co se týče ekonomiky, jenom jedna číslice: Rusko uzavřelo smlouvy na výstavbu jaderných elektráren na celém světě na sumu 100 miliard dolarů. Včetně smlouvy s Maďarskem, zatímco s Českem zatím smlouvu neuzavřelo, ačkoli Česku by to velmi pomohlo. 

Rusko prodává obrovské množství zbraní ve světě, pevně se drží na druhém místě po USA, přičemž ruské zbraně jsou o hodně lacinější a kvalitnější. 

Rusko prodává i mnoho jiného zboží, ale tvrdá pravda spočívá v tom, že hlavní zisky ruského rozpočtu plynou z prodeje ropy a plynu.

Mnoho let mluvím a píšu o tom, že pokud proud zisků z uhlovodíků poklesne, Rusko se konečně začne normálně rozvíjet a nikdo se o této tezi nehádá, ale zatím tento proud neustává.

Podotknu, že takových zemí je ve světě hodně, od Venezuely až po Norsko, které mimochodem též nic nevyrábí, kromě lososa, který sám plave okolo Norska. Na prodeji uhlovodíků není nic neobvyklého, nikdo nekřičí ani o Kataru, ani o Kuvajtu a tím méně o Saúdské Arábii. Zatímco Rusko nazývají jakýmsi méně rozvinutým, ale není to tak. 

Rusko jednoduše do dnešní doby prožívá výsledky rozpadu SSSR, který Putin označil za největší geopolitickou katastrofu minulého století. 

Co se týče korupce, od EU a USA se Rusko musí ještě dlouho a dlouho učit korupci ve všech ohledech, ačkoliv úspěchy Ruska v této oblasti jsou už dávno známé a uznané. Poradil bych evropským myslitelům, aby se víc zaobírali korupcí v Evropě, a obzvlášť v Bruselu. Protože za hlavní příčinu rozpadu EU bude označena korupce – brzy si vzpomenete na moji prognózu.

Jak se během let měnily poměry mezi tzv. liberály a tzv. siloviky? Jaký je praktický vztah mezi Putinem a ruskými oligarchy? Je Putin v současné době výslednicí jejich vůle, nebo se oni musí poklonit před nezpochybnitelným vládcem?

V Rusku existuje takový pojem – stejná vzdálenost oligarchů od moci. Je těžké říct, do jaké míry je to pravdivé, že oligarchové jsou stejně vzdálení od moci, ale osobně jsem přesvědčený o tom, že moc v Rusku patří prezidentovi a vládě a oligarchové se nacházejí ve víc nebo méně podřízené poloze. Jinak by se v Rusku už dávno stalo to, co se nyní děje na Ukrajině.

V principu si myslím, že ruští oligarchové dnes postupně plují do nové epochy, kterou možná pojmenují jako státní kapitalismus nebo reprivatizace nebo nacionalizace. A mnozí z nich to chápou.

Jak popsat politicko-marketingové metody, které Putin využil k výrobě souhlasu se svou politikou? (Pokud jde o kontrolu nad médii, vytvoření či akceptování různých od sebe se lišících stran, které zabraly politické spektrum, konkrétní metody potlačování mimosystémové opozice apod.?)

Politické a mediální technologie v Rusku se rozvíjejí bouřlivě, rychle a nezadržitelně. Vždyť je to zbraň a Rusové a vždy uměli vytvářet nové kvalitní zbraně.

Evropa v tomto procesu za Ruskem zaostala dávno a beznadějně, Evropa nedokáže vytvořit cosi aspoň vzdáleně porovnatelného svou kvalitou a silou působení s kanálem Russia Today nebo Sputinik. 

Právě proto Rusko tak málo zajímá evropský politický a mediální mainstream. Může balet v Bolšom těatru v Moskvě zajímat tvorba amatérského studia polských emigrantů na periférii špinavého Manchestru? Nemůže. A amatéři Poláci v Anglii o Bolšom těatru též nic nevědí – nemají dost vzdělání a rozhledu.

Co se týče potlačování opozice, v Rusku ji nikdo nepotlačuje, úspěšně se potlačuje sama. Jako například slovenské pravicové strany. Na Slovensku Fico nic nemusí dělat, jednoduše musí nepřekážet oponentům, aby se udupávali a rdousili navzájem. Nenechat je odpoutat se od této činnosti.

Ale pokud máme hovořit vážněji, z hlediska politické technologie v Rusku je už dávno vše tak dokonalé jako v Americe, kde byl vytvořený a úspěšně se realizuje mechanismus řízeného odporu.

To znamená, že opozice existuje, klade výrazný odpor, demokracie je to, jak se patří, ale moc se kvůli tomu stává kdovíproč ještě silnější. 

Jak se to dělá – to je téma pro nový velký rozhovor, ale pro Evropu a pro Česko je tento rozhovor zbytečný. Protože tam není moc a technologie zachování moci s pomocí řízení procesu odporu jsou potřebné tam, kde moc je. V Americe, v Rusku, v Číně. A jak jsou tam potřebné, tak se tam i rozvíjejí.

Ale v principu žádné tajemství neexistuje. V Rusku je strana moci, která dominuje, a jsou i další strany, které nesehrávají rozhodující úlohu, ale realizují reálný politický pluralismus. Taková situace se zformovala ještě za Jelcina, tehdy se strana moci nazývala Naš dom Rossija. Dnes se nazývá Jedinaja Rossija, na pomoc jí byl vytvořen Národní Front a na pomoc Národnímu Frontu hnutí Antimajdan, v jehož čele stojí můj kolega a přítel spisovatel Nikolaj Starikov a brzy spolu s ním přicestujeme do Prahy – neorganizovat novou českou stranu moci, ale jednoduše se setkat s našimi čtenáři, kterých je tu mnoho.

Češi a Slováci mohou Rusům jen závidět takový bohatý arzenál politické tvorby, ale sami nic nedělají. Protože jsou vazaly vazalů a nemají ve svých zemích moc. Na Slovensku nedávno prezidentem zvolili člověka, který se chová stále zvláštněji, nedosadili ho Slováci, ačkoli Slovákům se zdálo, že ho volí právě oni. A nyní se tento prezident tím víc směje a směje se na veřejných místech a zvláště v oficiálních situacích. Proč se směje, nikdo nechápe.  Schwarzenberg například jednoduše všude spal, chová se tiše.

Bude dle vás Putin usilovat o další prezidentský mandát? (Bude schopen udržet míru své podpory? A ať už bude prezidentem, jak dlouho chce, na co by si dle vás měl dávat pozor, aby nebyl svržen? Ať už jakoukoliv cestou... A co až bude končit? Začne si vychovávat nástupce, nebo se může Ruská federace zhroutit jako domeček z karet?)

Tyto sny, že se Rusko rozpadne jako domeček z karet, se už začínají hroutit. Nerozpadne se. Jako domeček z karet se už rozpadá Evropská unie a po ní se budou rozpadat mnohé evropské státy. Možná i včetně Česka. Stačí, aby se Německo stalo ještě silnějším – a to je celkem možné a stačí, aby si Němci vzpomněli na vyhnání svých předků z Česka o počtu 3 milionů, což v tom čase tvořilo půlku obyvatelstva Česka, a český stát může znovu přestat existovat, tak jako neexistoval velmi dlouho, až do roku 1918.

Bude Putin znovu prezidentem?

Myslím si, že ano. 

Ale co když ho svrhnou? 

Myslím si, že ne, ačkoli úsilí se za tímto účelem vynakládá obrovské a bude se v tom pokračovat. A pokud z nějakého důvodu Putin opustí svůj post – je to jen člověk, je to smrtelný a může onemocnět jako každý z nás, bude nový Putin. Ne Gorbačov, ani Jelcin, ale Putin vytvořil novou matrici ruského vládnutí. Jako ji svého času vytvořil car Petr I. Protože Putin ukázal cestu.