Rusko tvrdí, že v případě vojenské intervence jedná přímo na žádost politické reprezentace Krymu (v parlamentu je 80 ze 100 poslanců ze Strany regionů, tři přímo z proruské strany), k tomu tam probíhají i podpůrné demonstrace. Je to podle vás vůči Rusku autentická žádost sdílená většinou obyvatel?

Na Krymu nejsou možné sociologické průzkumy, proto na takovou otázku nemůže s jistotou nikdo odpovědět. Jiné měřítko by bylo referendum. To je naplánované na 30. května, takže proběhne v oblasti, která bude v té době již tři měsíce vojensky obsazena. Teď si to promítněme třeba do dějin Československa a je jasné, že referendum, které probíhá po okupaci, nemůže mít žádnou platnost. To mělo proběhnout případně před okupací. Autonomní vláda, která požádala Rusko o pomoc, je stejně nelegitimní jako pět českých politiků, kteří zvacím dopisem pozvali bratrská vojska, aby poskytla Československu pomoc. To je nelegitimní prostředek.

Nový předseda vlády byl zvolen parlamentem, který je rovněž nelegitimní a způsob zvolení byl naprosto nelegitimní. Nemohly tam být kamery, poslanci museli odevzdat mobily, aby to někdo nenahrál. Takže nešlo o zvolení, ale o přímé dosazení politické loutky.

A když politická loutka dosazená vojenskou silou z námořních základen zve na pomoc nějakou cizí mocnost, tak si snadno promítneme, nakolik taková výzva může být nelegitimní. Ostatně právě kvůli nelegitimnímu způsobu dosazení nového předsedy ukrajinská prokuratura neuznává a naopak tohoto člověka stíhá jako samozvance.

Není možné ale stejně tak říci, že je nelegitimní také vlády v Kyjevě, když byla dosazena de facto demonstranty? Z Ruska, ale nejen odtud se ozývá, že šlo o převrat s násilnými prvky, poslanci Strany regionů byli zastrašováni, nebyla dodržena dohoda s Janukovyčem a vláda proto není reprezentativní. Sdílíte tyto výtky?

To, co proběhlo na Ukrajině je úspěšná vzpoura. Vzpouře, která je potlačena, se říká vzpoura. Pokud je úspěšná, říká se jí revoluce. Na Ukrajině nepochybně proběhla revoluce a právě kvůli tomu, že měla svoji pozitivní dynamiku a velmi rychlý spád, na stranu nových sil se přidali poslanci Strany regionů. Strana regionů není dobrovolně vzniklá strana, ale je to mocenská základna vzniklá na popud prezidenta, je tvořená jen z úředníků, nikoli z klasických straníků.

Ta strana vcelku jednolitě přešla na stranu vítězící revoluce. Proč přešla, to je jiná otázka, kterou by novináři měli adresovat té straně. Není to otázka na nás píšící. My konstatujeme, že legitimitu těch událostí na pozadí toho, co se v Kyjevě odehrávalo, uznali samotní členové, poslanci a předseda Strany regionů. Oni hlasovali pro odstranění Janukovyče. Mimochodem, když s nimi chtěl Janukovyč polemizovat, mohl před tento parlament předstoupit, ale on zvolil útěk, čímž znemožnil plnění dohod. S kým měli asi tak plnit dohody noví lidé, když Viktor Janukovyč utekl. Navíc v ukrajinském parlamentu se nestřílelo, nevtrhli tam ozbrojenci z barikád, kteří donutili parlament hlasovat tak či onak pod hrozbou smrti. Nic takového tam nebylo. Stávající parlamentní opozice plus Stran regionů, která obrátila kabát naruby, schválila výměnu vlády.

Navíc to, co se odehrálo v Kyjevě, se odehrálo v hlavním městě Ukrajiny. Ani ten nejodvážnější odpůrce těch událostí se neodvážil tvrdit, že tam vpadla nějaká cizí mocnost, která donutila lidi, aby nějak hlasovali. V ulicích Kyjeva nehlídkuje americká ani jiné západní armády, nýbrž samotná ukrajinská policie, armáda a moc. V ulicích Krymu nehlídkují Ukrajinci, ale to, co se vydává za domobranu, ale má podle všech fotografií jasnou podobu vojenských jednotek, kde jsou pouze z ruských stejnokrojů odstraněny vojenské hodnosti. Veškeré vnější známky ukazují na to, že to není žádná domobrana, ale vojáci ze základen v Sevastopolu a námořní pěchota, která přišla z lodí v dost velkém počtu. Ukrajina nikdy moc velkou obranu Krymu neměla, takže ukrajinských vojáků jsou tam tak tři, čtyři tisíce. To ruské námořní posádky v Sevastopolu jsou podstatně početnější.

Když se podíváme na oblasti kolem Charkova, Doněcku, Oděsy - do jaké míry se dá říct, že tam většina lidí je proti kyjevské vládě? Je pravděpodobné odtržení? V Doněcku už mluví o referendu…

Samovolné odtržení rozhodně není pravděpodobné. Existuje obecná statistika, že na Ukrajině je celkem dvacet až dvaadvacet procent obyvatel ruskojazyčných. Tak to bylo na začátku těchto událostí. Většina z nich je soustředěna na východě, ale nikde na východě netvoří ruskojazyčné obyvatelstvo značnou většinu. Tím se to dokonce velmi liší od situace v československých Sudetech, kde Němci tvořili asi 90 procent obyvatelstva. Na východě Ukrajiny se dá mluvit podle oblasti o deseti, dvaceti, třiceti procentech, ale nikde netvoří naprostou většinu.

Nálady mezi ruskojazyčnými obyvateli Ukrajiny jsou velice různé. Stačí se podívat na petici, kterou ruskojazyční obyvatelé Krymu zaslali do Moskvy s výzvami k odsunutí vojenských operací. Podepsalo to 38 tisíc krymských Rusů. Ve východních regionech Ukrajiny je situace ještě komplikovanější ve smyslu, že tam vůbec není většina, která by byla pro odtržení od Ukrajiny a připojení k Moskvě. Je chybou si myslet, že tam jde pouze o etnický prvek, tedy že všichni Ukrajinci jsou proti Rusku a všichni Rusové jsou pro. Tak to vůbec není. Lidé jsou tam především rozděleni na ty, kteří jsou proti autoritářskému Putinovu Rusko a tedy proti diktatuře jako takové a ti vítají západní vektor vývoj Ukrajiny. Tam nezáleží na etnicitě. Pak jsou lidé, kteří rovněž nezávisle na svém etnickém původu, jsou pro obnovení jakýchsi sovětských poměrů. Takto je třeba to vidět.

Na východě země se zatím neuskutečnilo nic, co by naznačovalo, že se chtějí oddělit. Demonstrace tam byly, ale ty jsou v tak napjaté situaci přirozeným projevem lidové nespokojenosti. Demonstrace byly jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko a žádná strana z toho nevychází vítězně. Proto místní mocenské orgány, ať už jsou složeny z rusky mluvících lidí nebo z Ukrajinců, tak ty zatím deklarovaly loajalitu vůči Kyjevu.