Kdysi jste ve Spojených státech žil, určitě se o tamní dění pořád zajímáte. Co říkáte průběhu nedávných prezidentských voleb včetně obviňování z podvodů a zpochybňování korespondenčních voleb?

Mám zkušenost starou půl století a jistě se od té doby mnoho změnilo. Když jsem nastupoval na univerzitu ve státě Missouri, stačilo potřesení rukou, a tím stvrzení i finanční dohody. Jedinou „občankou“ byl průkaz univerzity, který mi byl užitečný při koupi alkoholu jako potvrzení mé způsobilosti, co se věku týče. V obchodech při placení byly k dispozici volně dostupné nevyplněné bianko šeky, tak lehce zneužitelné k podvodům, ale žádná identita kromě podpisu nebyla požadována a údajně podvodníky chytili do týdne. Byl to svět postavený na serióznosti a vzájemné důvěře. Na tom je postaveno i korespondenční hlasování, kdy volič jen podepíše hlasovací lístek a vloží ho do obálky, kterou opět podepíše. Hlas je platný, pokud se oba podpisy shodují a zřejmě se nic jiného ani nekontroluje. Tento zvyk se odvíjí od umožnění hlasování všem, i těm žijícím ve velkých až nedostupných vzdálenostech od volebních středisek. Tak v řadě států nepotřebujete při volbách žádný doklad, prostě přijdete a slíbíte či odpřisáhnete, že to jste vy, a volíte, prostě si lidi důvěřují! Důvěra platí už od dob divokého západu, kdy se šerifové ustanovovali jen slovní přísahou. Ve státě New York prý dokonce platí pravidlo, že volič má natolik velkou svobodu rozhodování, že i když už odhlasoval poštou, může si svůj hlas rozmyslet a jít hlasovat ještě jednou, a to osobně, což však vyžaduje následné vyřazení předchozího hlasu. Na instituci hlasování je tak založena de facto veškerá důvěra Američanů ve funkčnost státu: pokud se mi něco nelíbí, třeba jak v mém sousedství něco nefunguje, tak zvolím někoho jiného, případně se nechám zvolit sám a pokusím se to změnit. Pokud by volby probíhaly v tomto duchu někde jinde, už by asi byly pod hrozbou kritiky nedemokratičnosti a navrhovaly by se sankce pod palbou nejmorálnějších odsuzovatelů.

Jak si vysvětlujete letošní nezvykle vysokou volební účast a nakonec i prohru funkci obhajujícího Donalda Trumpa, ačkoli získal nevídaných 75 milionů hlasů?

Už dávno jsem mimo realitu amerického dění a jen tak odhaduji vývoj odněkud přes oceán. Zdá se, že Trump musel bojovat proti řadě veřejnoprávních vysílání, třeba i CNN sledovatelné i u nás. Ale nebyla to jen média, ale i ulice a hlavně vliv univerzit ve velkých městech. Lze usoudit, že volby byly hlavně proti Trumpovi, a kdo proti němu kandidoval, nebylo až tak podstatné. Samotný průběh hlasování byl ovšem zbytečně protažený a kombinoval příliš mnoho pravidel a nejasných technik, poplatných jednotlivým státům, aby nevyvolal podezření. Přes svoji neoblibu získal Trump historicky největší počet hlasů pro poraženého, navíc celá čtvrtina nebyla z rukou bílé rasy. A to i přesto, že byl obviňován a vyšetřován z nejrůznějších deliktů včetně tzv. ruské stopy ve své předchozí předvolební kampani a dokonce byl podroben ponižujícímu pokusu o odvolání z funkce. Na druhé straně vyvázal Spojené státy ze zeleného mezinárodního uhlíkového šílenství a zaznamenal i úspěchy třeba v usmiřování na Blízkém východě. Špatně si nevedl ani v oblasti ekonomické což bylo založeno na třech faktorech: podstatné snížení daní, energetická nezávislost a férovější podmínky zahraničního obchodu. Snažil se nepodléhat obrovským tlakům finančně-vojensko-průmyslových lobby. Podnikal kroky proti nelegální migraci a byl nekompromisní k anarchii a násilí demonstrantů. Podařilo se mu dosáhnout nejvyšší zaměstnanosti černochů ze všech prezidentů a zpětně přivedl i pracovní místa z Číny, na což se často zapomíná.

Mluvíte o poraženém kandidátovi v dost pochvalném duchu. Copak vás jeho prohra překvapila, když soudě podle vícero průzkumů byl v zemi hodně nepopulární?

Jeho popularita byla nebývale nízká, demokraté si byli jisti drtivým vítězstvím, jeho předpokládaná ztráta měla být několik procent. To se ale nestalo. Republikánští kandidáti byli úspěšnější, než se očekávalo. Divné je, že ve čtyřech státech republikáni zvolili své vlastní senátory, ale hlas „lidu“ dali překvapivě Bidenovi. Další sporným bodem se staly pozdě došlé korespondenční hlasovací lístky, které byly výrazně ve prospěch protikandidáta Bidena, což se zdá statisticky méně pravděpodobné. Poslední nejasnost se odvíjela i od třetího vzadu, který by býval mohl rozhodnout volby. Třeba v některých státech byla politička Libertariánské strany Jo Jorgensenová volena tisícem hlasů, například v Arizoně s 11 voliteli zvítězil Bidena o 11 tisíc hlasů a její výsledek byl plných 51 tisíc hlasů. Nebo v Georgii s 16 voliteli měl Biden převahu jen 15 tisíc hlasů, přičemž Jo získala 62 tisíc hlasů. Proto se Trump snažil využít všech nejasností a zneplatnit autentičnost volby, kdy by se standardně každý jeden oprávněný volič musel identifikovat, musel osobně přijít do volební místnosti, tam tajně označit jím zvoleného kandidáta a pak před zraky svědků vhodit hlasovací lístek do volební urny. Cílem Trumpova oportunismu nebylo získat víc volitelů, ale zpochybnit volitele svého soka. Volby dopadly, jak dopadly, dopřejme slávu vítězům, ale přiznejme i čest poraženým, což si Trump dostatečně nepřipouští, připomínaje si Stalinova slova, že podstatní nejsou voliči, ale ti, co sčítají hlasy.