V souvislosti s kauzou Vrbětice jste zmínil termín „atomovka“, což je v managementu průšvih, který mění pravidla hry. „Odpálení atomovky vede k novému rozdání karet. Všechny dosavadní konflikty a problémy jsou zapomenuty, protože všichni řeší (musí řešit) jen a pouze atomovku. V nastalém chaosu vyhrává ten, kdo se jako první zorientuje. Což je ten, kdo atomovku odpálil,“ psal jste. Kdo se, podle vás, nejrychleji orientuje? Objevují se už nejrůznější teorie, ale z jakých signálů můžeme něco více vyčíst? 

Děkuji vám za prostor. Těžko říci, kdo to je. Jediné, o co se snažím, je, že mezi chováním politiků a manažerů někdy existuje podobnost a že když dojde k takovéto masivní události, která vskutku zasáhla úplně všechny bez ohledu na stranickou příslušnost, je dobré se podívat, kdo z ní ve finále profituje. Velice nerad bych na kohokoli ukazoval.

Jak jste doporučoval na blogu, novináři by se měli ptát „v čí prospěch?“. Kolik odhadujete, že s naprostou jistotou v České republice ví, ale opravdu na sto procent ví a má důkazy, kdo tohle, vašimi slovy, „odpálil?“ Nemám na mysli sklad ve Vrběticích v roce 2014….

Můžeme spekulovat nad tím, jak se události doopravdy udály, a můžeme si položit otázku, jak se zachovali politici. Premiér Babiš třeba hovořil o zveřejnění co nejvíce informací o celé události, což v jeho případě není zcela obvyklé. Ministr Hamáček několikrát změnil názor na svou cestu do Moskvy, kterou měl absolvovat v době, kdy se záležitost dostala na veřejnost; a tím, že jednou hovořil o nákupu vakcín a pak o krycím jednání, své důvěryhodnosti nepřidal. Jsou to sice drobné detaily, ale lze z nich odvozovat, pro koho je ta všeobecně nepříjemná situace více stresující.