Poslanci schválili zdanění církevních restitucí. Jak se díváte na kritiku, že je takový krok protiústavní?

To rozhodne soud. Můj laický odhad je a jak jsem věc konzultoval s některými ústavními právníky, tak pravděpodobnost, že takový krok je protiústavní, je velmi vysoká. Pokud někomu něco vrátíte v nějaké výši a pak mu část vezmete, tak to vlastně nevracíte. Tam je oprávněné očekávání, které nebude naplněno. Z mého pohledu by bylo nefér nyní řešit, zda je věc protiústavní. O tom rozhodne soud.

Diskuse kolem církve a státu už se vede dlouhá léta a je dost sporů nejen kolem peněžitých náhrad, ale i ohledně jiných věcí. Kudy si myslíte, že vede cesta, aby církve se státem spolupracovaly bez problémů a věcí, které mezi ně vrážejí klín?

V první řadě musíme říct, že se jedná o církve, nikoliv o jednu církev. Tedy všechny církve včetně židovské obce. Katolická církev je největší, to je pravda, ale je to otázka dobré vůle na obou stranách, na straně státu. Církev a její organizace fungují. Samozřejmě, že je dotovaná státem jako jiní poskytovatelé sociálních služeb, to je pravda, z veřejných zdrojů, ale dělá spousty věcí navíc. Přináší přidanou hodnotu a spoustu prostředků si umí obstarat jinak než z veřejných financí. Charita České republiky, která funguje skutečně i na malých městech a v obcích, u nás funguje výborně.

Církev si nevybírá klienta podle příslušnosti k církvi, barvy pleti nebo vyznání. Ten, kdo potřebuje a komu jsou schopni pomoc, pomoc dostane. Církev pomáhá i v nemocnicích, já bych poslancům doporučil ať zajdou k boromejkám pod Petřínem, jaká je tam péče. Ať vidí, zda je tam přidaná hodnota, kterou běžné nemocnice nezajišťují, třeba duchovní služba a podobně, když lidé mají potřebu takové pomoci, a to nejsou ležáci. Podívejte se do školství. Církev provozuje školy, nejen prestižní gymnázia, ale i školy pro problémovou mládež, problémová děvčata.