Rozhovor s Andrejem Babišem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý. 

Už jste zalitoval okamžiku, že jste vstoupil do politiky, respektive že se na to připravujete?
Možná trochu minulý rok, teď jsem ale v pohodě. Chodím mezi lidi a poznávám ty, kteří jsou velice prospěšní pro naši společnost. Včera jsem měl setkání s dobrovolnými hasiči, kterých je u nás asi 320 000. Dělají úžasnou práci a finančních prostředků opravdu nemají moc. Potom jsem se setkal se starosty, kteří rovněž mají svoje problémy. Zkrátka dostal jsem se do jiného světa, než byl ten, v němž jsem dosud žil.

Nemáte obavu, že tím utrpí vaše podnikání?
Myslím, že ani ne. Je pravda, že těmto aktivitám teď věnuji obrovský čas a obrovskou energii. Kdybych se věnoval jen podnikání, byla by na tom firma asi ještě podstatně lépe. Zjistil jsem ale zároveň, že máme v Agrofertu výborné manažery. Zaznívaly hlasy, že Agrofert je firma jednoho muže, nyní se ukazuje, že to není pravda.

Co se týče veřejného života, kde máte svůj cíl?
Rádi bychom se účastnili parlamentních voleb a samozřejmě v nich budeme chtít významně uspět. Strategie nyní samozřejmě je vybudování struktury našeho politického hnutí, které již bylo řádně zaregistrováno, v září bude mít svůj sněm a demokraticky si zvolí svoje předsednictvo.

Tak naopak, co by pro vás byla prohra?
Nejsem člověk, který dělá velká bombastická prohlášení. Spíš se držím při zemi a mám potom dobrý pocit, pokud věc dopadne lépe, než s čím se počítá. Snažím se v tomto směru být skromnější. Samozřejmě je to jiný svět a úplně jiná kategorie činnosti ve srovnání s podnikáním. Není to tak exaktní a jde tady o vliv médií – o informace a především desinformace, o vliv na média podle inzerentů a vydavatelů a v neposlední řadě i o komentátory, kteří jsou historicky spjatí s tou či onou stranou. Image, kterou mi některá média vytvářejí, není moc pozitivní. Například Blesk na mě udělal obrovskou kampaň, kvůli které jsme nakonec podali i žalobu.

Co vaše vlastní mediální projekty?
Snažíme se naopak, aby ty byly úplně nezávislé. Týdeník 5+2 dní jede velice úspěšně. Dneska máme 45 mutací, do konce srpna by jich mělo být 77, což znamená zaměstnat 160 novinářů. Jedná se o projekt regionálních týdeníků, který je samozřejmě velice finančně náročný, ale jde o něco úplně jiného, než tady existuje. Je pravda, že už je to třetí podobný regionální projekt, přičemž dva první neuspěly. Uvidíme, jak úspěšní budeme my.

Dočetl jste se o sobě něco, co by vás opravdu zamrzelo, něco, co bylo opravdu přes čáru?
Toho bylo moc. Hlavně ty lži v Blesku. Teď naposledy jsem nešťastně vystoupil v pořadu paní Jílkové Máte slovo, to mě mrzí. Postavili proti mně pana Macha, což je fanatik, podobně jako pan Stehlík, který se tváří, že je zástupce zemědělců, ale přitom je to zástupce středočeské topolánkovské ODS. V tom pořadu jsem nevystoupil dobře a taky jsem se za to pak i omluvil. Ti pánové se ale podíleli na té lživé kampani v Blesku. S panem Machem je to těžké, protože je schopen do nekonečna opakovat, že sněží, i když je horký letní den. Jeho lži o biopalivech jsem prostě nemohl vydržet. Do pořadu jsme šli nabuzení a bylo nám řečeno, že si máme vzít slovo, což jsem udělal. Kdybych mlčel, tak jsem se k němu možná nedostal.

Proč si myslíte, že jste tam vystoupil špatně?
Nenechal jsem je říct aspoň dvě věty a skákal jsem jim do řeči. Můj problém je, že neumím vystát lež. Stejné to bylo i v Otázkách Václava Moravce, kdy Karolína Peake nepravdivě prohlásila, že biopaliva jsou dotována 243 miliardami. Z toho mi najednou nateče adrenalin do hlavy a mám zatmění mozku, protože já nelžu. Kdybych měl lhát, tak budu raději mlčet. Když tihle lidi lžou, tak do nich potom startuju a je mi dávána nálepka hulváta. Tak to ale není. Reagoval jsem tak, protože to nemůžu vystát. Byl jsem za to kritizovaný a pravda je, že moje vystoupení nebylo šťastné, ale obsah, který jsem tam řekl, za tím si stojím bez výjimky. Na formě musím pracovat. Musím si najít trenéra a cvičit, abych, když někdo lže, jednoduše vydržel, než dostanu to slovo. U paní Jílkové šlo i o to, že kdybych svého protivníka nechal domluvit, mohl by do toho skočit zase někdo jiný a moje argumenty už by třeba nezazněly.