Má podle vás optimismus v novoročním projevu českého premiéra  zdravé jádro? Nebo je doveden ad absurdum? Zaznamenal jste jej a co na něj říkáte?

Projev jsem samozřejmě zaznamenal. Otázkou je, co myslíte oním zdravým jádrem. Je-li to skutečnost, že se nám po materiální stránce daří dobře, pak asi ano. Leč není to nic nového – a podle mého soudu se tak děje nikoliv kvůli vládě, ale jí navzdory. Přebujelé hodnocení skvělých vlastností sebe sama, ta příslovečná samochvála, která smrdí, byla dotažena téměř k dokonalosti. Ne že by to byl první premiér a první vláda, co se dokáže takhle pěkně pochválit. Tím vlastně souhlasím s tím, že byl projev doveden ad absurdum. Včetně odkazu na projev prezidenta Václava Havla z roku 1992 hned v úvodu. Ironií je, že pamětníkovi musel ten Babišův připomenout novoroční projevy z doby komunistického režimu: všechno je skvělé, jen tu a tam snad nějaká maličká vada – pardon, objektivní potíž – kterou rychle odstraníme.

Bezpečnostní situace ve světě se vyhrocuje. Máme být ještě obezřetnější ohledně konfliktu Írán versus USA, nebo to není naše věc?

Okamžitě mi naskočil dialog pétépáckých oficírů z Černých baronů, kde se říká zhruba: „Ona ta politická situace není zrovna růžová!“
„Ale prosím vás, a kdy byla?“

Prezident USA Donald Trump dal Íránu jasně na vědomí, že existují nějaké mantinely, které se překračovat nebudou. Navzdory kňourání mnohých evropských politiků, že takhle diplomacie nevypadá. Lepší asi je nechat skutečné teroristy bezuzdně řádit a omluvit to politickou korektností. Na druhou stranu, vyhrožovat komukoliv, že zničím památky jeho kultury, je buranství nejhoršího kalibru a vlastně chování exponentů takzvaného Islámského státu s ničením v Palmyře, či Buddhových soch v Afghánistánu. Nic není černobílé. V této souvislosti si můžeme připomenout i nechutnou zradu Kurdů. Vůči dění na Středním východě byla, je a bude namístě stálá obezřetnost, leč je to hra velmocenská, nikoli naše. Samozřejmě, že se nás to přitom týká, protože dnešní svět je skutečně plně propojený. Sice klišé, ale pravdivé.
  
A co říkáte na vyslání dalších našich vojáků, tentokrát do Afriky k potírání teroristických hrozeb? Zcela jistě po boku Francie a její cizinecké legie...

Máme armádu? Máme! Kde jinde mají naši vojáci získávat bojovou zkušenost než ve válce se světovým terorismem? A co jako má být na tom, že Francie může vyslat cizineckou legii? To má být argument, proč máme být nezúčastnění a pošlapat své spojenecké závazky?

Vraťme se k hodnocení uplynulého roku. Jaký pro vás byl osobně a co mu říkáte v politické oblasti? Jiskřilo to asi až moc...

Sám pro sebe jej vidím neutrálně. Něco se povedlo, něco ne. Osobně mám radost z toho, že okolí přestává být netečné vůči problémům životního prostředí. Vůbec nemám na mysli problematické aktivity typu „Greta“, ale to, že si lidé v mém okolí uvědomují problémy související se změnou klimatu. Že jim dochází obludnost zacházení s naší krajinou, ať již na straně polního, lesního, či vodního hospodářství. Zdědili jsme tenhle přístup po komunistech a „úspěšně“ ho dovedli do skutečně epické šíře. Co mi naopak vadí, jsou snahy všech velkopěstitelů mizerný systém hospodaření s krajinou dál rozvíjet, a ještě jej vydávat za spásná řešení. Naštěstí jsem už zahlédnul první vlaštovky. Teď jen, aby neumřely zimou…

Co se týče politické situace, potěšilo mě znovuzrození občanské iniciativy zdola. Zkrátka to, že nejsme ovce v něčím stádu, ale myslící bytosti, kterým došlo, že monopolizace všeho, a to včetně moci, je cestou do pekel. Zaplněná náměstí o tom vypovídají své. Problém je, že monopolu moci se drží i opoziční strany, i když jen ve vlastním mikrosvětě svých sekretariátů a rozdaných funkcí s prebendami a pašalíky. Je to vlastně ohromně pohodlné – po prohraných volbách lze říkat, že jsme to měli báječně vymyšlené, jenom ten hlupák volič to zase blbě pochopil. Ale my máme své teplíčko a prachy jisté, takže se vlastně nic nestalo a můžeme jet dál.

Co ovšem vnímám velmi negativně, je prohlubující se polarizace mezi lidmi. Jsem opravdu smutný z toho, že když někdo projeví názor, který zcela nekonvenuje názoru většinovému – a je úplně jedno, z které strany či hnutí – bývá okamžitě ukřičen a pranýřován. Zvlášť dobře je to patrné v prostředí internetu. Tedy na sociálních sítích a v diskusích pod články a příspěvky. 

           
...a nebude to v novém roce lepší? Asi ne...

Bojím se, že nikoliv. Což neznamená, že máme rezignovat. Alespoň ne v tom zcela základním, což je vzájemně slušné chování, pojmenovávání věcí srozumitelnými názvy, dodržování přírodních zákonů a odvržení takzvané politické korektnosti, kterážto je ve skutečnosti obludně nekorektní.

Je něco, co vás v minulém roce zarazilo, ať již v pozitivním, nebo negativním smyslu?

Ano, bohužel. Čím dál větší útěk lidí do virtuální reality, který pociťuji jako velmi nebezpečný. Není to přitom jen problém mladé generace. Virem virtuality jsou zasažení i starší, a dokonce nejstarší, viz takzvané řetězové maily. To, co se děje na sociálních sítích, může v důsledku vést až k úplnému kolapsu naší civilizace. Všimli jste si třeba maminek, které nedají mobil s nastaveným Facebookem či Twitterem z ruky ani při krmení vlastního miminka či batolete? Nebo lidí v hospodě či vinárně, kde místo co by si povídali, koukají se do displejů? Přitom tihle lidé své reálné názory přizpůsobují té či oné virtuální skupině, s níž se identifikují, a pak už ani nežijí vlastní život. Takhle strašná manipulace lidmi tu ještě nikdy nebyla! Bude asi ještě hůř a řešení je neznámé. 

Ano, bohudík. Nesmírně jsem uvítal počiny některých vlastníků půdy směrem k návratu pěstování původních druhů, rozmanitosti lesa a navracení starých, před lety zlikvidovaných cest a drobných vodních toků do krajiny. To jsou ty výše zmíněné první vlaštovky. S klimatickou změnou nejsme schopní nic udělat, ta je daná hrou, kterou hraje Vesmír s naší planetou. Můžeme se jí ale přizpůsobit. Třebas tím, že z lesů vytvoříme zase skutečné lesy, ne pouhé plantáže na dřevo. Že na pole vrátíme plodiny, které jsou tu doma. Že konečně vrátíme tokům jejich koryta a uděláme to doopravdy, nejen hubou a na papíře.  
 
...a přímo rozesmálo?

Určitě. Kupříkladu způsob, jakým se jeden starosta jedné malé městské části z malé země vypořádal s velkohubou propagandou jedné velmoci. Bylo to sice hodně nestandardní, ale chechtal jsem se na celé kolo. Paradoxně poprvé nad počinem bulvárního novináře. Takže, ať nás ani v novém roce neopouští smysl pro humor! A neberme se tak vážně, až z toho působíme směšně.