Řekl jste mi, že sledujete aspekty ústavy a zákonů kolem nouzového stavu. Co vás kolem toho zajímá?

První, co mne zajímá, je toto: je-li vyhlášen nouzový stav, lze omezit některá základní lidská práva a svobody. Ústavní zákon říká, že vláda o tom neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, a to se stalo. Poslanecká sněmovna o tom má rozhodnout. To v ústavním zákonu není, pouze jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví, že předseda Poslanecké sněmovny bez prodlení – tedy pokud možno hned – svolá schůzi, aby mohli o návrhu vlády rozhodnout. A poslanci mají z principu ber, nebo neber návrh buď potvrdit, nebo zrušit.

To znamená, že nyní neprodleně k žádnému svolání Sněmovny nedojde, protože je rozpuštěna kvůli karanténě, což je zajímavé samo o sobě. Dostáváme se do zajímavé situace, kdy se sice předpokládá, že by měla být neprodleně svolána schůze Poslanecké sněmovny, nebo se má tento bod předřadit před ostatní body, ale Poslanecká sněmovna teď nezasedá, takže svolaná není. A nouzový stav zároveň vyhlašuje vláda na dobu třiceti dnů a předpokládá se, že se Sněmovna v té době sejde, aby o tom rozhodla, protože vše má další dopad. Kdyby se nesešla Sněmovna do třiceti dnů, tak dá tiše souhlas s tím nouzovým stavem. Jenže vláda nemůže prodloužit nouzový stav ani o den déle.