Psal jste o tom, že z vnitropolitického hlediska se prezidentovi Lukašenkovi nabízejí minimálně tři možnosti, 1. Urychleně připravit a organizovat referendum o nové ústavě BR a odejít z úřadu, 2. Nechat se „zatknout“ skupinou generálů, kteří po zatknutí prohlásí připojení BR k Ruské federaci, 3. Odstoupit dříve, než bude opravdu zatčen nebo se stane sakrální obětí provokace či plánu. Když vezmeme nejdřív první variantu, Lukašenko připustil novou ústavu i nové volby. Myslíte si, že dojde na volby?

Ano. S pravděpodobností hraničící s jistotou dojde k novým volbám. Volební výsledky nebudou zfalšovány vítězem. Nevylučuji ale, že mohou být zpochybněny poraženým kandidátem. To proto, že platí zkušenost včetně té nabídnuté spojencem USA a předem zmíněná funkce psychologie davu: vítězové a poražení mají vždy svoji pravdu a vlastní verzi volebního procesu, ze které obyčejně neustupují bez boje.

Druhá varianta: nechat se „zatknout“ a prohlásit připojení k Ruské federaci. Kdo by pak mohl zabránit mezinárodnímu konfliktu? 

K mezinárodnímu vojenskému konfliktu nedojde, protože ten by znamenal konec EU a NATO a na evropské a běloruské elity nikdo v USA a ve světě nečeká. Připojení k RF je ale představitelné mírovou cestou v rámci strategického rozhodnutí a významu na základě dohod mezi RF a BR. Takové rozhodnutí se nepřijímá veřejně a elitami účastnícími se voleb. Rozhovor ministrů obrany USA a RF, plánovaná návštěva náměstka ministra zahraničí Pompea, bezpečnostního specialisty Stephean Bieguna (1963) v Moskvě a Vilniusu a veřejné akce EU a neveřejné akce Kremlu indikují, že nikdo nemá zájem na mezinárodním konfliktu způsobeném nedokonale připraveným pokusem o revoluci v Bělorusku.

Středeční EU summit (19. 8.) nepřinesl opozici nic z očekávaného. Slovní podpora demonstrantů, nepřiznání voleb a příslib peněz, které jenom těžko dojdou do Minsku a podráždí občany v EU, prakticky nic neznamenají. Podobně jako personální sankce nikoho Bruselem trestaných včetně prezidenta Lukašenka nezajímají. Hospodářské sankce proti Bělorusku, které by mohly mít následky pro prezidenta, Brusel nevyhlásil. Mimo jiné i s podporou jinak hlasitého Polska. Krátce: Brusel sám dostal strach z hospodářských sankcí.

Ty by totiž prohloubily propad exportu přes Bělorusko do Eurasie, a tím i propast, nad kterou se nachází hospodářství mnoha členských států EU v době pandemie strachu z mutujícího koronaviru. To mě nabízí připomenout rozhodnutí prezidenta Trumpa z 10. srpna t.r. Prezident Trump se rozhodl angažovat do skupiny nejbližších poradců vlivného protivníka pandemie, doktora Stanfordovy univerzity Scotta Atlase. Tím veřejně omezil působení a snížil prestiž zástupců pandemie a očkování – doktorů Deboraha Birxe a Anthonyho Fauciho. Nevím, zda přítel českého premiéra Mike informoval a vysvětlil v Praze rozhodnutí prezidenta Trumpa.

Pokud Lukašenko bude nahrazen, kdo jej vystřídá? Vystoupí nějaký nový lídr?

Protože velká většina běloruských občanů ví ze zkušenosti, že stát nelze řídit jako firmu nebo kolchoz, že sliby jsou většinou chyby, což dokazuje Ukrajina, že nové profese bloggera nebo být jeho manželkou nejsou prověřeny dobou, nikdo ze současné opozice prezidenta po nových volbách nenahradí. Většina Bělorusů nezapomněla také skutečnost, že Běloruská sovětská socialistická republika ztratila během čtyř let okupace s pomocí vypálení 9 097 vesnic a městysů a desetitisíce občanů. V kontextu oslav 75. výročí Velké vlastenecké války Západem, vedením běloruské opozice včetně běloruské laureátky Nobelovy ceny za literaturu (2015) Světlany Alexandrovny Alexijevičové (1948) představují nekritizované výkřiky pomatených demonstrantů označujících současnou moc jako fašistickou vážné varování a důvod pro jednání s takovými demonstranty a kandidáty na prezidenta postaru a tvrdě.

Protesty byly minimálně zpočátku potlačovány s velkou razancí. Stovky a tisíce zatčených, mnoho zraněných, nejméně tři mrtví. Co bude podle vás výsledkem těchto demonstrací? Může to Lukašenko ustát? Mohou ještě demonstrace „vyšumět“?

Nevím, kdo a s jakou metodou počítal ty stovky a tisíce zatčených v době potlačování s velkou razancí, jak jste to formulovala, a kdo vám sdělil výsledek sčítání. Dokonce i MZ Běloruska se distancovalo od prohlášení OSN. Ranění jsou přirozeným jevem a rizikem účasti v chování a konání davu, který si myslí, že policie nebo člen jiné bezpečnostní složky při jeho napadení padne před davem na kolena a bude prosit o milost či prominutí, po vzoru z USA. Mrtvými se stali živí mladí, kteří neovládali profesionálně v ruce držené výbušniny, neuměli se jich ani před výbuchem zbavit a byli vedení iluzemi. Až bude několik členů koordinačního výboru odsouzeno a pracovat ve vězení, až se otevřou sejfy s komprimáty na exspolupracovníky mocenského aparátu a zrádce, kteří se cítí silní pro boj z hotelů v zahraničí se dvěma či třemi státními občanstvími a slabí pro boj na domácí frontě, a až dojde prezidentu Putinovi trpělivost s provokacemi, které pokračují i po ustanovení nové vlády, demonstrace rychle vyšumí. Za provokaci prezidenta Putina považuji děkovací telefonát ministra zahraničí a rusofoba Makaje náměstkovi ministra Pompea, diplomatovi odpovědnému za politické otázky, Davidovi Halemu (1962) za podporu nezávislosti BR ze strany USA. O podobném telefonátu do Moskvy jsem doposud neslyšel. Není to divné a zajímavé?

Jak na situaci v Bělorusku nahlížet s vědomím osudu separatistů v Katalánsku či žlutých vest ve Francii? I tam přece bylo použito policejní násilí.

Potvrzuje se staronová pravda a zkušenost: námi vládnou pokrytectví, lež a peníze. Proto nejenom mne ve věku a se zkušeností nemůže dnes již téměř nic překvapit.

Můžeme s určitostí mluvit o tom, že letošní prezidentské volby v Bělorusku byly zfalšované?

Odpověď je krátká: nemůžeme. Proč? Bez dokumentárního důkazu v originálu nelze ničemu věřit. Dokument s informací by k tomu ještě musel mít podpis vlastní rukou, aby bylo možné dokument a informaci identifikovat a považovat za originál. Proto nemůže nikdo s profesionální loajalitou založenou na etice a morálce s prokazatelnou určitostí mluvit o zfalšování posledních prezidentských voleb v Bělorusku.

Souhlasím s hodnocením voleb, které bylo zveřejněné ministrem zahraničí RF Lavrovem. Ten označil volby jako neideální. Souhlasím s pravděpodobně vynuceným prohlášením ministra zahraničí Makeje ve svém dopisu kolegům z EU: Teď máme těžkou situaci. Ale která z vašich zemí neprošla bolestivými etapami národního zrání? Nechte i nás si to projít. Lepší s vaší pomocí, ale bez pokusů o vynucení pomocí politických, finančních a jiných zjevných pák. Prosím vás, promiňte, ale nebudeme to moci vnímat jinak než jako nepřátelská jednání, která poškozují suverenitu Běloruské republiky, a nebudeme to moci nechat bez odporu… ale stále věřím v možnosti a vyhlídky na normální, dobré, sousedské, civilizované mezistátní vztahy mezi našimi zeměmi. Protože je to v zájmu všech: Běloruska, Evropy a celé Eurasie. Žádám vás, abyste o tom přemýšleli bez emocí. Celý text dopisu je na webových stránkách MZ BR.