Tentokrát slavíme 17. listopadu třicáté výročí sametové revoluce. Pokud jde o listopad 1989, kde je naše země v porovnání s rokem 2009? Máme se dnes lépe než před rokem 1989? V čem spatřujete hlavní nedostatky?

Porovnáváme neporovnatelné, jednak uplynulo 30 let, takže srovnávat životní úroveň tehdy a dnes je nesmysl, i kdyby zůstal socialismus, tak vývoj šel dopředu a lidé by se měli jistě lépe než před třiceti lety. Ale když tedy budeme srovnávat, ano, samozřejmě dnes můžeme cestovat, máme daleko větší politickou pluralitu, máme systém založený nikoli na vládě jedné strany, ale na vládě stranické oligarchie.

To, co v roce 1989 nebylo, je bezostyšná forma kapitalismu, který v devadesátých letech nejen v tzv. privatizaci připravil stát a občany o tisíce miliard korun a prakticky o většinu státního majetku. Většina ekonomiky byla rozprodána a stala se majetkem zahraničních firem, a o to Západu také šlo. Vstup středo- a východoevropských zemí do EU zachránil Západ od ekonomické krize, přesněji ji odložil, díky tomu, že Západ získal nové trhy, levné pracovní síly a lacino i továrny a další komodity. 

Bohužel, nepokročili jsme v tom hlavním, tedy v demokracii, ta se mimo jiné dá definovat i pohledem, jaká práva má obyčejný občan, tedy zda má každý občan reálné právo na spravedlnost. Domoci se spravedlnosti v naší zemi je prakticky nemožné, a to jak v justici, tak i ve spravedlnosti sociální. Lidé zničení lichváři, exekutory, ale i státem, končí na ulici, páchají sebevraždy.

I tehdy, po pádu Topolánkovy vlády, se tvrdilo, že země je nesmiřitelně rozdělená. Někdo podporoval ODS, někdo Paroubka. Navíc zuřila hospodářská krize. Jsme na tom dnes lépe? Někdo rád Babiše se Zemanem, někdo ne…

Země je tak rozdělená, jak úspěšná jsou média v rozdělování občanů, to je vše. Většina občanů bohužel podléhá tlaku propagandy a nenávidí toho či onoho podle míry špíny a dehonestace, kterou na něj zmanipulovaná média vysypou, a samozřejmě i politici si na tom hřejí svou polívčičku.

Limitují u nás ekonomické problémy sociálně slabších tříd úroveň svobody? A měli by i tito lidé být vděčni za změny, ke kterým v posledních 30 letech došlo?

Lidská svoboda se nedá měřit tím, zda mohu, či nemohu vyjet za hranice. K čemu jsou obchody plné luxusního zboží, když si ho drtivá většina lidí nikdy nemůže koupit. Je tristní, že kvůli dosud vládnoucím porevolučním politikům Česká republika v mnoha oblastech, jako je sociální péče, zdravotnictví, dostupnost bydlení atp., nepokročila tam, kam měla. Situace je často i horší než dříve. Podívejte se například na dostupnost či spíše nedostupnost stomatologické péče, kdy lidé ani nemají na zuby. Podobná je situace ohledně dostupného bydlení a podpory pracujících rodin s dětmi.