Poslanci budou rozhodovat o novele zákonů týkajících se veřejnoprávních médií. Hovoří se o navýšení poplatků, anebo sporném bodu, že ČT a ČRo budou postupovat proti dezinformacím. Změny mají ale být širší. Co dalšího stojí z vašeho pohledu za zmínku?

Z mého pohledu je nejrizikovější tzv. Memorandum. Protože může nechat brutálně zasahovat do programování médií veřejné služby exekutivu. Generální ředitel má připravit podrobný „pětiletkový“ plán s obsahovými specifikacemi. Rada ho má schválit. Potud je vše v pořádku, pokud by to byl autoregulační dokument. Stejně tak Rada už dvacet let schvaluje detailní rozpočet na rok... Tak proč neformulovat zadání na pět let, když bude jasné, že koncesionářské poplatky budou růst spolu s inflací po šestiprocentních skocích. Jenže Radou schválené Memorandum má podepsat ministr kultury. V  tuto chvíli ministr zdá se rozumný, který netouží po nasazení chomoutu médiím veřejné služby a nechce z nich učinit vládní vysílačky. Ale mandát vlády, a tím i toho rozumného ministra kultury je pouze rok. Co dál? Bude ministrem kultury této vlády podepsané Memorandum závazné po celou dobu vlády příští? Zákony ani předmanželské smlouvy se nepíší pro čas lásky, ale pro čas rozvodu.

Variantou, která je právně (i když možná nyní ne politicky) ve hře, je odmítnutí ministra vedením média připravený a Radou schválený dokument podepsat. Zákon neříká, že ministr může Memorandum vrátit k přepracování. Stejně tak zákon neumožňuje Radě do dokumentu zasahovat a formulovat v něm změny oproti textu, připraveného ředitelem. Zákon říká ředitel připraví > Rada schválí > ministr podepíše. Takže tímto způsobem může teoreticky ředitel připravovat Memorandum každý měsíc.

Obdobným způsobem jsme jako Rada nechávali v minulosti schvalovat Kodex. Management připravil, Rada měla schválit, ale neschválila. Na můj návrh byl doplněn odstavec, který říkal, že porušení Kodexu je porušením pracovní kázně se všemi odpovídajícími důsledky dle tehdejšího zákoníku práce. Pak teprve Rada schválila a předložila do sněmovny. Ale pozor... tehdejší novela zákona logicky směrovala diskusi o Kodexu do parlamentu, ne do vlády. A sněmovna dokument pouze vzala na vědomí, neschvalovala ho a nečinila do něj žádné pozměňovací návrhy. Ale vzetím na vědomí se stal Kodex podzákonnou normou vyžadovanou zákonem a v zákoně stojí, že porušení Kodexu je porušením zákoníku práce. Dvacet let Kodex nemusel být měněn. Mandát zákonodárců současné Memorandum postrádá. Já v tomto znění novely postrádám formulaci, že Kodex je pouze autoregulační dokument, zpřesňující závazek veřejné služby, definovaný zákonem v § 2.