Mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) vydala zprávu o svobodě médií ve světě za uplynulý rok. Česko se v ní umístilo na 23. místě, loni přitom skončilo jednadvacáté. Podle RSF v Česku využívají oligarchové nákupu novin k upevnění svého vlivu. Jedním z nich je podle organizace i vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Co si o těchto závěrech Reportérů bez hranic myslíte?

Zpráva zmíněné neziskovky je důkazem neschopnosti mainstreamové žurnalistiky v celé Evropské unii, která přes konkurenci alternativních médií pořád jede ve starých kolejích virtuální reality. Proklamovaným cílem nevládní neziskovky Reportéři bez hranic je údajná eliminace cenzurních zásahů či tlaků na novináře v tzv. zavedených médiích. Není se proto co divit, že zmíněný materiál namísto fakty doložené analýzy nabízí pouze směsici účelových manipulací typických pro většinu neziskovek, které realitu přizpůsobují předmětu své činnosti.

Zpráva proto připomíná nevěrohodné výstupy tuzemského novinářského sdružení Syndikát novinářů. Tato nicotná instituce se trvale stylizuje do role jakéhosi stavovského orgánu novinářů, jejíž etický kodex je prý základní normou žurnalistické profesionality. Ve skutečnosti jde o cár papíru, který novináři neznají či ignorují. Nadšenci v centrále RSF v závěru své zprávy uvádějí: „Základem zjišťování je dotazník, který RSF ve 20 jazycích předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě.“

Tuto vznešenou teorii však v praxi realizují lidé, kteří pouze „kloužou po povrchu“ a tradičně upřednostňují ideologický pohled při posuzování reality. Proto je více než pravděpodobné, že jejich výběr probíhá v režii laureátů Peroutkovy ceny nebo jiných expertů oblíbených v kolektivu pravdoláskařů. Tito ignoranti reality zřejmě dospěli k názoru, že klesající trend důvěryhodnosti veřejnoprávní televize je potřeba mimo jiné odůvodnit zvýšením politických tlaků, které bez mihnutí oka posvětí parťáci v pařížské kavárně.