Tento pátek a sobotu budeme v Česku popáté volit své zástupce do Evropského parlamentu. Třikrát byla volební účast 28 %, v roce 2014 dokonce jen pouhých 18 %. Čím si ten nezájem vysvětlujete?

Myslím, že velké množství lidí bere politiku všeobecně jako něco, co nemá s jejich životem mnoho společného, co jde více méně mimo ně. Pokud jsou to volby přímo do Poslanecké sněmovny této země, tak trochu zbystří, ale Evropa je pro ně vágní pojem a Brusel je daleko. A abych ze sebe nedělal chytrého, ani já jsem kdysi nebýval jiný. Měl jsem plnou hlavu své práce, kvůli které jsem byl často někde ve světě, a nic „převratného“ se nedělo.

Vidíte tedy nějaký podstatný důvod, proč by se tentokrát měli lidé vypravit k volbám v hojnějším počtu?

Ano, a to právě v tom, že v posledních letech se převratné věci dějí. A jsou to věci neblahé a naprosto zásadní, které do budoucna výrazným způsobem ovlivní životy lidí ve všech zemích EU. A vzhledem k tomu, že samotná EU je často iniciátorem těchto neblahých faktorů, je třeba se k tomu vyjádřit a poslat do Bruselu politiky a lidi, kteří tam budou schopni usilovat o návrat k jakési normálnosti a k zdravému rozumu.

Samozřejmě že 21 českých poslanců, mezi stovkami dalších, asi nic moc neovlivní, ale i tak je to třeba. Jsem totiž přesvědčen o tom, že i z ostatních zemí dorazí tentokrát do Bruselu mnozí, kteří to takto vidí, a jak se říká „kapka ke kapce“… Evropa stojí na osudovém rozcestí – a to se týká každého Evropana.

Současná většinová skvadra evropských poslanců Evropu likviduje a je potřeba se pokusit tento zhoubný trend zvrátit. Jde o náš domov, a tím i o nás samé.