Vstup Mikuláše Mináře do politiky se nedaří. Podpisů má místo půl milionu necelých 30 tisíc, podle informací Hospodářských novin se od něj odvracejí spolupracovníci. Na transparentní účet lidé naposílali už 3,3 milionu korun, ale dnes tam je necelých 200 tisíc… Půjde tenhle projekt ještě zachránit?

Všechno jde, když se chce a kde je vůle, je i cesta. A kde jsou love ve smyslu eurodolarů, přehnané ambice a ego a nějaký komplex, se vůle najde. Ale myslím, že Minář sám o sobě měl a má šanci malou, zejména ve světle toho, že se bude prát o hlasy voličů zavedených pravdoláskových a antibabišových stran – tedy prakticky celého demobloku, který ze sebe dříve udělal šaška, když právě nedostudovanému aktivistovi mopslíci hrající si na superlídry leštili boty. Přibyl navíc ještě další rival podobného ražení pan Šlachta.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová pobouřila část veřejnosti, když řekla, že ani druhá světová válka nezpůsobila na vzdělávání dětí takové škody, jako covid. Snad jen připomeňme, že v časech druhé světové války byly uzavřeny české vysoké školy a vysokoškolští studenti končili na popravišti.

Zaprvé si myslím, že soudružka Venezuela Maláčová nepobouřila ani tak část veřejnosti, jako spíše část rádoby novinářů a židovskou obec, která si druhou světovou válku tak trochu privatizuje – a nehodnotím, zda na to má nebo nemá nárok vzhledem k tomu, co se stalo. Za druhé mám pocit, že ona ministryně výjimečně alespoň částečně uhodila hřebíček na hlavičku a de facto svou vlastní vládu zde v čele s Babišem, Plagou, Blatným či Prymulou, že alespoň vůči vzdělání dětí způsobuje větší škody než Hitler. Ona tedy demagogicky, lživě a s goebbelsovskou grácií tak, jak to kváká většina mediální, politické a kvazi vědecko-epidemiologické scény, zmínila, že za to může covid, ale covid nemůže prakticky za nic, protože se nijak nedokázal zatím nikde projevit. Za všechno mohou totalitní, svébytné a v drtivé většině logiku z hlediska ochrany zdraví a ohrožených skupin postrádající opatření koronafašistů. Nejen u nás samozřejmě. Co bych viděl jako daleko pobuřující, je Maláčové motivace lidi k hlášení svých kontaktů, s nimiž se setkali, za finanční bonus. Korumpování k bonzování a fízlování jsme měli i v předchozích totalitách a je vidět, že Maláčová se inspirovala správně.

Ústavní soud rozhodl, že za výrok prezidenta Miloše Zemana o bývalém poradci Zdeňku Šarapatkovi se nemá omlouvat ministerstvo financí, ale že je za výrok odpovědný Miloš Zeman, coby soukromá osoba. Výrok totiž prý nesouvisel s výkonem funkce prezidenta. Jak se na tento verdikt díváte? Podotýkám, že o případné omluvě musí opět rozhodnout soud.

Já mám za to, že každý člověk, a to i navzdory funkci prezidenta, premiéra nebo bůhví jaké jiné, by měl být vždy zodpovědný za svá slova. Nechápu, proč by se za někoho měl omlouvat stát. Co se týká rozhodnutí, tam nemůžu sloužit, protože si nevybavuju, o jakou kauzu šlo. A ačkoliv jde o jiné téma, tak, co se týká tématiky omluv, tak se mi vyloženě hnusí ona novodobá tendence lepších lidí celého světa omlouvat se za všechno a všechny, i za to, co jsem neudělal – jen aby to vyznělo politicky a myšlenkově správně uvědoměle. U pana prezidenta je to nicméně druhý extrém. Ten se neomluví prakticky nikdy za nic, kdyby to byla nastokrát jeho pochybení a zodpovědnost.