Co vy na názorový střet ministryně obrany Jany Černochové a šéfa Aspen Institutu pro střední Evropu Jakuba Landovského ohledně Severoatlantické smlouvy a článku 5 o společné obraně a bezpečnostních zárukách. Napsal jste přece knihu Dějiny NATO...
Dotyčným osobám jsem při jejich názorovém sporu nesvítil, takže mám informace jen přenesenou formou z „tisku i tlače“. Zdá se, že jde o interpretaci jednotlivých smluvních položek, což je čistě odborná záležitost, tedy hlavně pro specialisty na mezinárodní právo. Ovšem ony články jsou psány tak jasně i nejednoznačně, že názor experta i názor laika mohou mít podobnou relevanci.
Dobře, tak jak to vidíte?
Smlouva byla podepsána na jaře 1949 a z geografického hlediska odrážela tehdejší situaci. Dnes se její mnohé prvky musejí jevit jako zastaralé, některé snahy, vztažené ke smluvním standardům, mohly být aktuální až příliš. Osobně se domnívám, že v geografické oblasti, tedy ve svém článku 6, by smlouva zasloužila novelizaci.
To mne zajímá, pokračujte...
Geografické vymezení na evropské a severoamerické pevnině je zcela jednoznačné – týká se území členských států. Pro nás z toho plyne, že smlouva se týká celého území České republiky, pokud tento stát bude členem Aliance. Další geografické prvky jsou však poněkud kontroverzní či přímo zastaralé. V první řadě jde o ony alžírské departementy Francie, které od července 1962 neexistují.
Ke změnám došlo také u „ostrovů pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v Evropě v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka“. V roce 1949 se to týkalo britského, dánského, francouzského a portugalského území, od roku 1982 navíc území španělského. Od té doby například Velká Británie přišla o Bahamy, Kypr a Maltu, přičemž ani Kypr, ani Malta do Aliance nevstoupily. Obratník Raka prochází floridským průlivem, takže se alianční závazky netýkají Karibiku, a to včetně Kuby.
Mám pocit, že jste zapomněl na Norsko...
Vidím, že jste se na mne připravoval s mapou v ruce. Předpokládám, že vám jde o Špicberky, ovšem ty jsou geograficky chápány jako ostrovy v Severním ledovém oceánu, nikoli v Atlantském, na rozdíl od Islandu a Grónska. Takže podle dikce základní smlouvy se na ně závazky Aliance asi nevztahují.
Pokud by tedy někdo vojensky zaútočil na Grónsko, měly by být aktivovány články alianční smlouvy?
Pravděpodobně ano, pokud tedy někdo nerozhodl, že Grónsko není ostrov v Atlantském oceánu, či pokud by se zcela zásadně nezměnil politický statut této oblasti a ona přestala být pod dánskou jurisdikcí.
Pochopil jsem, že Středozemní moře je považováno za součást Atlantského oceánu, stejně jako Baltské moře a Černé moře. Před deseti lety vcelku rezonovala možnost vzniku americké námořní základny v Sevastopolu. Jak by se to týkalo Aliance?
Podle mne nijak. Sevastopol zcela jistě leží severně od obratníku Raka a je omýván vodami moře, které se počítá k Atlantskému oceánu. Chybí zde však třetí prvek, neboť Krym není ostrov. Je to podobná situace, jaká v Alianci nastala po vstupu Španělska v roce 1982. Garance se rozšířily na Kanárské ostrovy, nikoli však na města Ceuta a Melilla, španělské enklávy v Maroku, neboť se nenacházejí na ostrovech, ale na africké pevnině.
Dobře, zeměpisné okénko tedy ukončíme s konstatováním, že jde o velmi složitou věc. Co onen magický článek 5, se kterým všichni šermují? Pan Landovský měl paní ministryni Černochovou dokonce obvinit, že jej zlehčuje...
Zde se musím paní ministryně zastat, neboť její vyjádření, jak jsem je zaznamenal, přesně odpovídá textu článku. Nebudu zde dávat celý text článku, pouze vypíchnu jeho hlavní body: a) ozbrojený útok proti jednomu či více členům se považuje za útok proti všem členům, b) každý člen uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu podle článku 51 Charty OSN, c) každý člen neprodleně podnikne takovou akci, kterou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly.
Takže zde máte onu jasnost i nejednoznačnost. Každý stát prostě udělá, co uzná za vhodné, ale udělá to neprodleně.
To jste to tedy dost zjednodušil…
Možná jsem to až příliš zjednodušil, ale ono zjednodušení spočívá pouze v tom, že budeme hledat rozdíl mezi slovním spojením „podnikne takovou akci, kterou bude považovat za nutnou“, a slovním spojením „udělá, co uzná za vhodné“. Toto je však věcí politiků, konkrétně oněch vládních, přičemž intenzita přijatých rozhodnutí záleží na jejich libovůli a může být později i kriminalizována.
Naštěstí nejsem politik, takže nemusíme hledat konsenzus a míru intenzity. Pan Landovský však prý paní ministryni obvinil, že se dostatečně nevěnuje článku 3 smlouvy. Čeho se to týká?
Článek tři uvádí, že smluvní strany budou rozvíjet schopnost odolat ozbrojenému útoku, a to stále, jednotlivě i společně, svépomocí i vzájemnou výpomocí. Myslím, že v tomto případě dotyčný docela trefil kozla. Můžeme mít pochybnosti o efektivitě vynakládaných finančních prostředků, ovšem za paní ministryně Černochové se vynakládají násobně větší finanční prostředky než za ministrů, jimž pan Landovský dělal náměstka. Takže paní Černochová pumpuje do resortu obrany výrazně větší finance, než byly k dispozici za působení pana Stropnického, slečny Šlechtové a pana Metnara. Jde samozřejmě o efektivitu, ovšem kvantitativně naplňuje ministryně Černochová článek 3 smlouvy opulentněji, než se za náměstkování pana Landovského resortu vůbec snilo.
Vaše kniha byla vydána v roce 1997. Nemáte pocit, že by bylo vhodné vydat publikaci nově a doplnit ji o téměř třicet let dalšího vývoje?
Jen v Praze máme tři údajně vědecké ústavy, zabývající se moderními a vojenskými dějinami, mimo ně přehršel vysokých škol s vyššími desítkami kateder historie, mezinárodních vztahů a podobně. Všechny tyto instituce stojí daňové poplatníky ročně hodně stovek milionů korun, možná i přes miliardu. Neměl byste tedy dotaz na novou publikaci o dějinách NATO směřovat k nim?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Budou členské státy NATO při napadení jendoho bojovat proti nepříteli jako jeden muž?
autor: Jan Rychetský
